Rakovina močového ústrojí

Rakovina

Zveřejněno dne 1.8.2016

Močové ústrojí je součástí vylučující soustavy lidského organismu. Jak již název napovídá, jeho funkcí je vylučování odpadních látek z těla. Tyto látky často obsahují různé viry, bakterie, ale i houby, které se mohou stát příčinou různých onemocnění. Nejobávanějším onemocněním je rakovina močového ústrojí.



Rakovina ledvin

Rakovina ledvin vzniká tehdy, když buňky tohoto orgánu začnou nekontrolovaně růst. Nejčastějším typem rakoviny ledvin u dospělých je takzvaný adenokarcinom ledviny, ale mohou se objevit i méně obvyklé typy. U malých dětí je pravděpodobnější vznik Wilmsova tumoru, což je speciální typ nádoru ledvin. V poslední době se výskyt rakoviny ledvin zvyšuje. Jedním z důvodů může být skutečnost, že zobrazovací techniky, jako je například počítačová tomografie (CT), se dnes používají poměrně často a diagnostika je tím jednodušší, a tak se mnohdy rakovina ledvin odhalí ještě před nástupem prvních příznaků. Lze tedy konstatovat, že většina nádorů ledvin se najde náhodně při vyšetření kvůli jiné nemoci.

Rakovina ledvin patří ve vyspělých zemích mezi nejčastější urologické nádory a již několik let má nejvyšší výskyt na světě právě v České republice. Vedle trvale narůstajícího výskytu (incidence) v dnešní době přetrvává bohužel také vysoká úmrtnost na tuto nemoc.


Příznaky rakoviny ledvin

Rakovina ledvin se jen zřídkakdy projeví již v rané fázi nemoci. V pozdějších stadiích mohou příznaky a symptomy rakoviny ledvin zahrnovat krev v moči, která může být růžová, červená nebo barvy kofoly, dále bolest zad těsně pod žebry, která neustupuje, hubnutí a ztrátu hmotnosti, únavu, hmatný útvar v břišní dutině, opakované horečky.

Příčiny rakoviny ledvin

Není jasné, co přesně způsobuje rakovinu ledvin. Rakovina ledvin vzniká, když DNA (genetická informace) některých ledvinových buněk zmutuje, čímž se poruší regulace růstu a množení buňky. Mutované buňky neustále rostou a příliš rychle se množí. Hromadící se abnormální buňky pak vytvoří nádor, který může být dokonce větší než samotné ledviny. Některé buňky se mohou od ledviny odtrhnout a šířit se (metastazovat) do vzdálených částí těla, kde vytvoří takzvané sekundární nádory. Mezi rizikové faktory patří: vyšší věk, kouření, obezita, vysoký krevní tlak (hypertenze), dlouhodobá dialýza, některá genetická onemocnění, jako je von Hippel-Lindau syndrom, Birt-Hogg-Dubé syndrom nebo tuberózní skleróza.


Prognóza rakoviny ledvin

Onemocnění se nesmí podceňovat. Léčebné výsledky u rakoviny ledviny je možné zlepšit důsledným uplatňováním pravidel časné diagnostiky u rizikových nemocných a následně adekvátně vedenou komplexní terapií s použitím nových efektivních technologií a léčebných preparátů.

Léčba rakoviny ledvin

Úplné vyléčení nemocných s rakovinou ledviny je obvykle možné pouze ve stadiu lokalizovaného onemocnění. Vzhledem ke značné odolnosti této rakoviny vůči ozařování (radiorezistence) i vůči chemoterapii (chemorezistence) je základním způsobem léčby provedení chirurgického odstranění nádoru. V minulosti, kdy šlo především již o pokročilé nádory, byla nejčastějším způsobem léčby radikální nefrektomie (kompletní odstranění nádorem postižené ledviny). V současnosti, kdy se nádory díky lepší dostupnosti a častějšímu používání zobrazovacích technik (ultrasonografie, CT, MRI a podobně) zjišťují v časnějších stadiích nemoci (T1a), je základním způsobem chirurgického výkonu provedení částečné (parciální) resekce té části ledviny, která je nádorem postižena. Metoda se také nazývá jako nefron sparing surgery (metoda šetří zdravou tkáň ledviny, která není nádorem postižena).

Současný vývoj nových léčebných strategií cílené molekulární systémové léčby přináší prostor pro další zkvalitnění komplexní péče o nemocné s metastazujícím karcinomem ledviny a překonává tak výsledky v minulosti zaznamenané i při režimech používajících imunoterapii či její kombinaci s chemoterapií. Tato nová léčba, která byla vyvinuta na základě nových poznatků o molekulární patofyziologii rakoviny ledviny, se nazývá biologická léčba. Jedná se o schválené a v klinické praxi nově používané léky pro léčbu metastazujícího karcinomu ledviny, mezi něž patří sunitinib, sorafenib, bevacizumab, temsirolimus, everolimus nebo pazopanib. Jedná se o preparáty, jejichž základní protinádorový efekt vychází z blokády nově objevených patofyziologických pochodů, které se uplatňují při rozvoji rakoviny ledviny.


Nádory močových cest

Nádory močových cest jsou většinou papilárního původu. Papilom je malý (do 10 mm) útvar tvořený jemnými výrůstky z fibrovaskulárního stromatu a urotelu bez polymorfie. Papilokarcinom sestává z papilárních výrůstků pokrytých větším počtem buněk s jadernou polymorfií. Grading (stanovení stupně) tumoru se provádí podle velikosti a polymorfie jader a počtu mitóz. Uroteliální karcinom metastazuje do regionálních lymfatických uzlin a později může zakládat i orgánové metastázy. Prognóza závisí na stupni nádoru, nádory s vyšším stupněm častěji recidivují a rostou invazivně do stěny.

Rakovina močového měchýře

Nejčastějšími nádory močového měchýře jsou nádory z přechodného epitelu, takzvaného urotelu. Morfologicky se jedná o papilokarcinomy. Předstupněm nádoru močového měchýře je výskyt polypu v močovém měchýři. Častěji jsou postiženi muži a ročně je hlášeno asi 2 500 nádorů močového měchýře.

Příznaky rakoviny močového měchýře: krev v moči, potíže při močení, časté močení s malými porcemi moči, časté záněty močových cest.

Průběh rakoviny močového měchýře: V počátcích onemocnění jsou obtíže pacienta minimální. Nejčastějším příznakem je výskyt krve v moči – hematurie. Celkové příznaky jako nechutenství, hubnutí a chudokrevnost jsou již projevem pokročilého stadia onemocnění. Pacienti pozorují příměs krve v moči, která je obvykle bezbolestná a opakuje se. Krev je patrná v celé porci moči, tedy není jen na začátku nebo na konci močení. U části pacientů může dojít až k tvorbě krevních sraženin v moči, které mohou ucpat močovou trubici. Pacient nemůže močit, má akutní bolesti v podbřišku se silným nutkáním na močení. Na nádorové onemocnění močového měchýře může upozornit i laboratorní vyšetření moči, kdy příměs krve v moči není ještě pouhým okem viditelná. Výjimečně se onemocnění může projevit bolestmi v bederní krajině, které jsou vyvolány městnáním moči ve vývodném systému ledviny nad močovým měchýřem.

Léčba rakoviny močového měchýře: Léčebný postup závisí na rozsahu postižení močového měchýře, typu nádoru, věku pacienta a jeho fyzickém stavu. Základem je chirurgické odstranění nádoru, dále se uplatňuje radioterapie a chemoterapie. Malé povrchové nádory, které rostou dovnitř do močového měchýře, se odstraňují pomocí operačního endoskopu (ohebná hadice s kamerou a malými operačními nástroji). Někdy se podává po operaci chemoterapie přímo do močového měchýře. U pokročilých nádorů se odstraňuje část nebo celý močový měchýř. Urolog předtím s pacientem prodiskutuje možnosti náhrady močového měchýře, například náhrada střevem, vyústění močovodů na povrch těla nebo vyústění močovodů do konečníku.

Radioterapie se používá v některých případech místo chirurgického zákroku. Může se použít i v kombinaci s chemoterapií. Její výhodou je ponechání močového měchýře, který má zachovanou funkci rezervoáru moči. Komplikací ale může být takzvaná poradiační cystitida – zánět močového měchýře po ozáření. V některých případech vede až k následnému svraštění měchýře a ztrátě jeho funkce. Úspěšnost radioterapie je nižší než u chirurgické léčby.

Kombinace radioterapie a chemoterapie se využívá ke zlepšení účinku záření pomocí některých cytostatik. Tuto léčbu lze zvážit u pacientů, u nichž z nějakého důvodu nelze provést radikální operaci. Chemoterapie se využívá buď před chirurgickým zákrokem ke zmenšení nádoru a zlepšení operovatelnosti, nebo po odstranění nádoru k likvidaci zbývající nádorových buněk. Aplikuje se do žíly. Výjimečně přímo do močového měchýře.


Rakovina prostaty

Nejvíce nemocných s rakovinou prostaty je ve věku mezi 70.–80. rokem. Časná stadia karcinomu prostaty jsou většinou asymptomatická (bez příznaků) a mohou být zjištěna v některých případech během operace močové trubice z jiných důvodů. U lokálně pokročilých nádorů (to jsou takové, které už se šíří do okolí – do močového měchýře, do močové trubice, ale ještě nemetastazovaly do vzdálených orgánů) jsou hlavními příznaky pacientů různé potíže při močení. Pacienti chodí na záchod v kratších intervalech a také častěji v noci, nebo mohou naopak moč zadržovat a vymočení je pro ně náročné. Celkem vzácné je objevení krve v moči a onemocnění ledvin (ledvinná nedostatečnost, respektive selhávání ledvin). Známkou velmi pokročilých nádorů pak bývá nejčastěji bolest z kostního metastatického procesu, hlavně zad, kyčlí a končetin. Metastáza v kostech může někdy utlačovat míchu a působit potíže s hybností. Celkovými příznaky je stejně jako u jiných nádorových onemocnění nechutenství, hubnutí, únava a celková slabost.

Nádory prostaty se mohou mezi sebou histologicky lišit, některé rostou velmi pomalu a nemetastazují, takže mohou mít vcelku dobrou prognózu, ačkoliv způsobují třeba lokální potíže s močením. Nádory, které rostou rychle a metastazují, jsou naopak nepříznivé. Metastázy se nacházejí nejčastěji v kostech, dále v plicích, játrech, méně v nadledvinách a ledvinách.

Způsob léčby závisí na typu nádoru, věku nemocného, jeho celkovém stavu a přidružených jiných vážnějších onemocnění, zvláště ve vyšším věku. Nemocní, u nichž se na karcinom přišlo náhodou během jiné operace v této oblasti, tedy u nichž je rakovina teprve v počátečním stadiu, se pouze sledují. Lokálně pokročilá stadia (nádor se už rozšířil do uzlin a do močové trubice) jsou vhodná k operaci. Nejzávažnější komplikací může být inkontinence – nemožnost zadržení moči v močovém měchýři spojená s pomočováním – a impotence. Dnes už však existují dokonalejší operační techniky, takže k těmto komplikacím tak často nedochází.

Další léčebnou možností je ozařování (radioterapie) oblasti prostaty nebo celé malé pánve a v místech případného metastatického postižení (především kostí). Na některých pracovištích se provádí i brachyradioterapie, kdy se pomocí speciálních přístrojů zavede zářič do blízkosti prostaty, paprsky tedy nejdou přes kůži, nemají tolik vedlejších účinků a jejich léčebný efekt je vyšší. Výsledky ozařování nádoru jsou srovnatelné s chirurgickou léčbou. Výjimečností nádoru prostaty je, že se v jeho léčbě dá použít i hormonální terapie (podobně jako u nádoru prsu u žen). Dříve se užívaly estrogeny (ženské pohlavní hormony, které mají na karcinom prostaty tlumivý efekt, protože inhibují uvolňování jednoho hormonu hypofýzy – luteinizačního hormonu – a díky jeho nedostatku klesá tvorba testosteronu a snižuje se růst buněk prostaty), ale po tom, co se ukázaly jejich vedlejší nežádoucí účinky, zejména tromboembolické a kardiovaskulární komplikace, se používat prakticky přestaly. Další možností hormonálního zásahu je operace varlat – jejich vyjmutí. Tato operace je velmi jednoduchým chirurgickým zákrokem. Přestane se tvořit testosteron (produkují ho totiž buňky pohlavních mužských žláz – varlat), který ovlivňuje růst nádoru.

Pokročilá stadia nádoru, pokud na ně nezabrala hormonální léčba, je možné léčit chemoterapií. Vždy jde však až o druhořadý postup poté, co se vyzkoušela hormonální léčba.

Jako u všech nádorů i zde platí, že čím dříve je objeven a je zahájena léčba, tím lépe.

Autor: © svevi
Foto:
© Endomet

referenční odkaz

VINŠOVÁ, Světluše. Rakovina močového ústrojí [online]. ČeskáOrdinace.cz, 2016-08-01. Dostupné online.




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 62 lidí.


Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku



Sitemap | RSS