WIKIPEDIE EUPHYLLIN

Léková skupina

Euphyllin patří do indikační skupiny bronchodilatancia, antiastmatika.

Zdroj: Euphyllin

Diskuze

V diskuzi NEMOC HRUŠNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena Jakoubková.

Krásná mladá hrušeň má jíž plody a už 2 rok opadávají listy jsou na nich tečky a žloutnou vždy tuto dobu červenec, potřebuji poradit jak a čím stříkat.Děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František.

Houba, která má dva hostitele, podrobnosti viz Wikipedie nebo Google, léčba vykácet okrasné jehličiny, zejména chvojku, jalovec a i jiné v okruhu nejméně čtvrt kilometru, nebo tu hrušku.

Zdroj: diskuze Nemoc hrušní

Euphyllin a alkohol

Při užívání Euphyllinu v žádném případě nekonzumujte alkoholické nápoje. Euphyllin může mít při pravidelném užívání negativní vliv na CNS, způsobuje například neklid, bolesti hlavy, tachykardii nebo tremor. Při současné konzumaci Euphyllinu a alkoholu mohou být tyto příznaky život ohrožující.

Zdroj: Euphyllin

Poradna

V naší poradně s názvem CO JE MSM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek .

MSM je organická síra a obsahují ji aminokyseliny methionine a cysteine, které jsou běžně dostupné v přírodních potravinách, jako je maso a mléčná syrovátka. Prvotním zdrojem MSM jsou některé bakterie a řasy, které vypouštějí MSM do vzduchu. To se pak prostřednictvím deště dostane do půdy a odtud přes rostliny do potravního řetězce. Čisté MSM se extrahuje z biologických zdrojů pomocí náročné chemické technologie v domácích podmínkách neproveditné.

Zdraví Cempírek!

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.

msm:
ch3-so2-ch3
se vyrabi prumyslove - viz wikipedie
nabizi: 4fitness.cz
dodava telu siru, zmensuje bolestivost kloubu a svalu.
Nesnasi se s salicilaty (nevim jak moc)

Zdroj: diskuze Co je msm

Balení léku

• Euphyllin CR N 100 POR CPS PRO 50 x 100 MG je bez doplatku.
• Euphyllin CR N 200 POR CPS PRO 50 x 200 MG má průměrný aktuální doplatek pacienta 28,36 Kč.
• Euphyllin CR N 300 POR CPS PRO 50 x 300 MG má průměrný aktuální doplatek pacienta 35,90 Kč.
• Euphyllin CR N 400 POR CPS PRO 50 x 400 MG má průměrný aktuální doplatek pacienta 47,61 Kč.

Zdroj: Euphyllin

Poradna

V naší poradně s názvem EUPHYLLIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.

Kolikrát denně se může tento lék uzivat

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Euphyllin se používá k léčbě a prevenci stavů dušnosti zaviněných zúžením dýchacích cest, jako je bronchiální astma, chronický zánět plic a rozedma
plic. Dávkování a rozložení dávek v průběhu dne vždy určí lékař individuálně pro každého pacienta. Je to proto, že Euphyllin má mnoho nežádoucích účinků, kterým lze předejít právě správným dávkováním a načasováním dávky.

Euphyllin se obvykle užívá 2 krát nebo 1 krát denně 1 tobolka. Denní dávka se užívá buď večer před spaním, nebo ve dvou dávkách ráno při snídani a večer před spaním. Nemocní s noční dušností užívají předepsanou denní dávku najednou večer před spaním. Léčení má být započato užíváním 1 dávky pokud možno večer krátce před spaním a během 2-3 dnů se dávka pomalu navýší (dle doporučení lékaře).
Jakékoliv změny dávkování (zvyšování, snižování) lze provádět pouze na pokyn lékaře. Pokud si nejste jistá, jak lék správně užívat, poraďte se se svým lékařem. Stačí zavolat, ušetříte si s tím zbytečné komplikace, vzniklé z nesprávného užívání.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Euphyllin

Co léčí Euphyllin

Euphyllin je určen k léčbě nebo prevenci symptomů astmatu (při bronchokonstrikci, zánětu a edému), chronické obstrukční nemoci plic a emfyzému. Theophyllin by měl být dávkován individuálně. Doporučují se dvě stadia dávkování: zahajovací terapie a udržovací terapie. Dokonalá farmaceutická technologie výroby přípravku Euphyllin CR N dovoluje dávkování dvakrát denně, stejně tak jako jedenkrát denně.

Na našem trhu je zaregistrován Euphyllin CR N, což je lék s postupným uvolňováním léčivé látky theophyllin, čímž je dosaženo prodlouženého účinku. Theophyllin uvolňuje hladkou svalovinu dolních dýchacích cest, rozšiřuje průdušky, stabilizuje a omezuje zánětlivé procesy dýchacích cest.

Euphyllyn CR N 100 jsou světle modré tobolky z tvrdé želatiny s černým potiskem Eu 100, obsahující bílé pelety oblého, kulatého až válcovitého tvaru.

Ephylin CR N 200, 300 a 400 jsou bílé tobolky s černým potiskem Eu 200, Eu 300 nebo Eu 400, obsahující bílé pelety oblého, kulatého až válcovitého tvaru.

Zdroj: Euphyllin

Poradna

V naší poradně s názvem EXISTUJE NÁHRAŽKA KORTIKOIDU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jolana.

D.den!Již několik let se léčím na astma 3.stupně.Beru tyto léky-Berodual,Euphyllin 300,ketotifen,Spiriva respimat,Montelar,Medrol,KCL,Combair,Lanzul,Ventolin,AA Cotrimoxazol,Purinol 300 a Castispir,Chci se zeptat,strašně z toho přibírám,dají se některé ty kortiodidy něčím jiným nahradit,vyměnit,vyloučit?Za roka pul jsem přibrala asi 10kg!!! Děkuji za odpovědˇ!

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Náhradu léků můžete učinit jen po doporučení vaším plicním lékařem. Prodiskutujte s ním své problémy a požádejte ho o návrh alternativ k vaší léčbě. Obecně platí, že po lécích se nepřibírá. Přibírá se z jídla a z nedostatku pohybu - nezdravý životní styl. Léky mohou zvyšovat chuť k jídlu, zadržovat v těle vodu a bránit v pohybu, tím mohou napomoci v nárůstu tělesné hmotnosti. Avšak samotné rozhodnutí o tom, jestli sníte to či ono, je na vás, stejně tak i zdali přidáte ve zdravém pohybu. Přírodní zákony platí pro každého stejně, na jedné straně je příjem ve formě stravy a na druhé výdej jako zdravý pohyb. Když je příjmu více než výdeje, tak přibíráte. Když naopak, tak hubnete.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Existuje náhražka kortikoidu?

Příbalový leták

Zde můžete vidět příbalový leták léku Euphylin.

Zdroj: Euphyllin

Betaglukan podle Wikipedie

Podle Wikipedie je glukan oligosacharid nebo polysacharid složený z opakujících se molekul glukózy. Může být nevětvený (lineární) i různě rozvětvený. Buněčná stěna typická pro chytridiomycety je chitin, beta-1, 3-glukan a beta-1,6-glukan. Množí se nepohlavně produkcí.

Zdroj: Betaglukan

Zánět prostaty podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že prostatitida je zánět předstojné žlázy, spíše známé pod názvem prostata. Jedná se o nejčastější urologický problém mužů do 50 let. Mezi symptomy tohoto zánětu patří horečka, zimnice, dysurie či sexuální poruchy. K léčbě jsou indikována antibiotika.

Typy prostatitidy:

• akutní prostatitida
• chronická bakteriální prostatitida
• chronická prostatitida – syndrom chronické pánevní bolesti
• asymptomatická zánětlivá prostatitida

Zdroj: Zánět prostaty

Černý česnek podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že černý česnek je typická ingredience asijské kuchyně. Vzniká Maillardovou reakcí (nikoli fermentací), kdy se celé cibule česneku vystaví zvýšené teplotě po dobu několika týdnů, čímž se barva stroužků změní z bílé na černou.[1]

Tento česnek je úplně černý, ale přitom není spálený ani obarvený. Je měkký a mazlavý, proto není vysušený a šťávy má pořád dostatek. Není ostrý, ani štiplavý, má spíše nasládlou umami chuť.

Zdroj: Černý česnek

Nosní sliznice podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že nos (lat. nasus, řec. rhīs) je nepárový lidský smyslový orgán, který zajišťuje jeden z pěti lidských smyslů, a to čich (olfaktorika). Při dýchání také slouží k ohřívání a zvlhčování vzduchu vstupujícího do průdušnice a dále do plic. Začíná kořenem nosu a končí oblastí nosních dírek, označovaných také jako nozdry (spíše u zvířat) nebo chřípí (spíše u člověka, knižně).

Typický epitel nosní sliznice je víceřadý s řasinkami. Sliznice vystýlá nosní dutiny, paranasální dutiny (tam je tenčí a obsahuje méně žlázek), průdušnici, průdušky i průdušinky. Řasinky kmitají směrem ven a pomáhají čistit dýchací cesty od prachu a jiných nečistot.[1]

Zdroj: Regenerace nosní sliznice

Mango podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že tropické ovoce mango je plodem mangovníku. Patří do rodu Mangifera, který zahrnuje 69 botanických druhů a přes 1000 odrůd tohoto ovoce. Není znám jeho přesný původ, ale má se za to, že mango pochází z jižní a jihovýchodní Asie. V Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pákistánu a Bangladéši byly nalezeny fosilie staré 25 až 30 milionů let. Název ovoce pochází z malajálamského manga, které si později portugalští obchodníci upravili na manga.

Mango výtečným zdrojem vitamínů A, C, beta karotenu, draslíku a vlákniny. Obsahuje málo tuku a sodíku. Plody jsou různé barvy, velikosti i tvaru. Největší plody mohou vážit až 2 kg. V Asii se využívá i zelených mang k různým kulinářským účelům. Nejlépe je ale nechat ovoce dozrát při pokojové teplotě, až bude měkké. Kromě přímé konzumace čerstvých, zralých plodů se hodí například jako příloha k masům a omáčkám.

Zdroj: Ovoce mango

Rakovina jazyka podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že jazyk je svalový orgán nacházející se v ústní dutině. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled. U člověka jeho velká ohebnost ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka tvoří celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Kromě toho, že neexistují objektivní kritéria, podle nichž by se síla svalu dala měřit, jazyk ani není jen sval, obsahuje také mnoho chuťových receptorů, zvaných chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou. V dnešní době je uznávaná i další, to znamená pátá chuť – umami. A hovoří se o dalších.

Zdroj: Rakovina na jazyku

Opar podle Wiki

Wikipedie uvádí, že jednoduchý opar neboli herpes (latinsky Herpes simplex) je skupina infekčních onemocnění kůže a sliznic. Způsobuje je Herpes simplex virus. U většiny lidí se po první infekci vytvoří dostatečná imunitní obrana. Je však stále velké množství lidí, u nichž se onemocnění opakuje, a to nejčastěji na rtech.

Dále Wikipedie uvádí, že existuje 5 postupných stadií oparu:

1. 1. den – fáze brnění, pocit pnutí
2. 2.–3. den – fáze vřídku, opar se dere na povrch jako shluk malých vřídků, ty mají nažloutlou barvu a obsahují hnis
3. 4. den – vřídky prasknou, vyteče z nich tekutina, tato fáze může být velmi bolestivá
4. 5.–8. den – vytvoří se strup, který však často praská, to může být způsobeno přílišným otevíráním úst, strup poté svědí, pálí, může z něj vytékat i krev
5. 8.–12. den – opar se postupně ztrácí, může však po něm zůstat zarudlé místo nebo jizva

Dle Wikipedie jsou v současné době pouze dvě soupravy ELISA-VIDITEST a IF-VIDITEST anti-HSV1+2, které jsou určeny pro diagnostiku chorob vyvolaných nebo spojených s HSV1 nebo HSV2, například genitálního a labiálního herpesu, herpetické gingivostomatitidy, herpetické keratokonjunktivitidy, včetně infekcí provázených neurologickými komplikacemi (encefalitida, meningitida, zánětlivé neuropatie a polyneuropatie). Soupravu lze též využít pro diferenciální diagnostiku neuroinfekcí, očních infekcí a kožních exantémových onemocnění. Nerozlišuje typ HSV1 a HSV2.

Zdroj: Proč se dělají opary

Krtek obecný podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých (Talpidae). Jejich nejznámějším zástupcem je krtek obecný žijící i na území ČR. Toto zvířátko inspirovalo výtvarníka Zdeňka Milera k vytvoření animované postavičky Krtečka (respektive Krtka). Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami. Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách.

Dle Wikipedie je krtek obecný (Talpa europaea, Linné, 1758) menší černý hmyzožravec, vyskytující se na polích, loukách, v parcích a zahradách. Žije několik decimetrů pod zemí. Buduje chodby, které jsou jednak obytné a jednak okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec či krtina.

Krtek obecný má válcovité tělo, okolo 12 cm dlouhé. Samice jsou obvykle menší. Oči má malé a skryté za chlupy, zrak má proto špatný, naopak sluch a čich má vyvinutý. Uši jsou jen malými výstupky v kůži. Srst je obvykle tmavě hnědá, ale protože díky životu pod zemí nejsou ani jiné barvy znevýhodněny, vyskytuje se celá řada odstínů. Krtek má přední tlapky dobře uzpůsobené k hrabání; jsou svalnaté, vyvrácené a s velkými drápky. Na předních tlapkách má 10 „prstů“. Zadní nohy jsou menší, ocas jen 2 až 4 cm dlouhý. Krtek se dožívá se 2 až 5 let. Živí se převážně bezobratlými živočichy, které vyhledává pomocí sluchu a čichu a vyhrabává je ostrým čumáčkem. Mezi jeho potravu patří například hmyz a jeho larvy, ještěrky, ale dokonce i žáby a myši. Žížaly ochromuje kousnutím do nervového centra a skladuje je jako zásoby na horší časy. Denně dokáže spotřebovat téměř tolik potravy, jako sám váží.

Samice mívá na jaře (obvykle v březnu až dubnu) po čtyřiceti dnech březosti 3–7 mláďat. Ta se rodí slepá, neosrstěná a velká asi jako fazole; prohlédnou za 3 týdny. Zpočátku pijí mateřské mléko, po 3 týdnech sama loví. Pohlavně dospívají již v druhé polovině prvního roku života a poprvé se rozmnožují obvykle hned následující jaro.

Zdroj: Krtek obecný

Krční tepny

Mozek je bohatě prokrvený orgán, ve kterém se nachází hustá síť drobných tepének. Celkově je však krev k mozku přiváděna pouze dvěma páry tepen – dvěma relativně povrchově uloženými vnitřními krčními tepnami (karotické tepny či karotidy) a dvěma hluboko uloženými vertebrálními tepnami, které vstupují k mozku podél páteře.

Wikipedie uvádí, že krkavice (latinsky: arteria carotis), též karotida či přesněji společná karotida (arteria carotis communis), je největší krční tepna. Levá společná karotida (carotis communis sinistra) vychází přímo z oblouku aorty, pravá společná karotida (carotis communis dextra) ústí z hlavopažního kmene. Proto je pravá karotida kratší, a to právě o délku hlavopažního kmene.[1] Krkavice zásobuje krví velkou část mozku, hlavy a krku.

Obě společné krkavice stoupají podél boků průdušnice a jícnu a za štítnou žlázou. V oblasti za horním okrajem štítné chrupavky se dělí na karotidu zevní (arteria carotis externa) a na karotidu vnitřní (arteria carotis interna). Zevní karotida zásobuje především oblast krku a hlavy vyjma mozku. Vnitřní karotida vstupuje do lebeční dutiny a zásobuje velkou část mozku a oko.

Krkavice slouží velmi často k měření pulzu, lze jej nahmatat po stranách hrtanu, zjišťuje se obvykle u lidí v hlubším bezvědomí nebo u lidí v kritickém stavu, kde je pulz na zápěstní tepně slabý nebo nehmatný.

V medicíně se může dále používat pro zjištění proudění krve v tepně pomocí Dopplerova ultrazvukového průtokoměru (doppleru) – tento přístroj využívá ultrazvuku k měření krevního tlaku a průtoku. Používá se na tepnách krku a dolních končetin většinou k zjištění průchodnosti tepny.[1]

Zde můžete vidět obrázek krkavice.

Zde můžete zhlédnout videozáznam operace krkavice.

Zdroj: Ucpávání krčních tepen

Kaki podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu Diospyros znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno až v roce 1780.

Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5-8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.

Kaki pochází z jihovýchodní Asie, dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Do České republiky se na podzim 2008 dováželo kaki z oblasti Valencie, na podporu prodeje byla v Praze poprvé spuštěna reklamní kampaň - v metru byly k vidění reklamní plakáty s motivem Zorra. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde na stromy s krásně zbarvenými plody lze narazit již po přejezdu Brenneru.

Kaki je velmi chutné samo o sobě, slupka se může konzumovat, ale většinou se loupe. Další možností je například plod naříznout, jakmile je dužina měkká (dozraje i při pokojové teplotě), pokapat citronovou nebo limetkovou šťávou a vybírat malou lžičkou. Zcela zralá dužina je mazlavá, má až marmeládovou konzistenci. Kaki se přidává do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, omáček a sladkých rýžových jídel. Vyrábí se z něj šťávy, marmelády a želé. Oblíbené je i sušené kaki.

Plody se sklízejí ještě nezralé, aby přežily dlouhý transport. Při nákupu by neměly být otlačené. Kaki se konzumuje, když je na omak měkké. Proto se musí kupované plody nechat dozrát.

Konzumace tohoto ovoce se doporučuje lidem s nemocnými játry a ledvinami, při výzkumu na potkanech totiž bylo zjištěno, že pomáhá trávit tuky. Dužina obsahuje velké množství vitamínu C a až 20 % cukrů. Energetická hodnota 100gramového kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Konzumuje se čerstvé, sušené i proslazované.

Nadměrná konzumace (málo zralé trpké plody) může vést ke vzniku specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku, takzvaných diospyrobezoárů, které způsobují zdravotní obtíže. Taniny obsažené v plodech spolu se žaludečními šťávami koagulují v lepkavou hmotu stmelující nestrávené zbytky v žaludku.

Hlavní látky, které kaki obsahuje:

• voda - 60 % obsahu ovoce
• cukr - 30 g na 150 g
• vitamín C, betakaroten, draslík, vápník, hořčík, fosfor, železo, měď, mangan
• vláknina - 3 g na 150 g
• bílkoviny - x
• sacharidy - 30 g na 150 g
• tuky - 0,750 g na 150 g

Zdroj: Kaki a cukrovka

Lázně Bělohrad podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) je nevelké podkrkonošské lázeňské město ležící v okrese Jičín, zhruba 16 km východně od Jičína. Jejich katastrální území má rozlohu 421,30 ha. Žije zde přibližně 3 700 obyvatel [2]. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať 040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.

Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, kde byla vystavena kamenná tvrz, která měla bílé zdi a poddanými byla nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Bělohrad byl v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.

Historie

Dle Wikipedie vlastnil na počátku 17. století některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Roku 1722 (2. května) povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak. V polovině 19. století byl významným vlastníkem některých částí Max Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. K velkému rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky z Assenburgu, která panství koupila od Dormitzerů. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.

Pamětihodnosti uvedené Wikipedií:

• Barokní zámek – na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba, a tak není přístupný široké veřejnosti. Později by zde měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory [3]. Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérie je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
• Kostel Všech svatých –barokní kostel z roku 1689, hlavní oltářní obraz pochází od akademického malíře A. Muhla, obraz madony od Václava Březiny.
• Fričovo museum – postaveno v letech 1904–1905 Antonínem Fričem.
• Rodný domek K. V. Raise.
• Bažantnice – lázeňský park s hudebním pavilonkem, přírodní památka.
• Pardoubek – rybník, jehož název byl odvozen od pár doubků, které byly vysázeny na hrázi. Původním majitelem byla Anna z Asseburgu, později hrabě Merweld, který zde po 1. světové válce zřídil plovárnu, kabinky a zajistil stálou službu plavčíka. V době socialistické vlády Československa byl vybudován betonový okraj, provedena parková úprava, ale nebyly prováděny údržbové práce, proto koupaliště a blízké okolí velice zchátralo a v současné době je rybník využíván jen k rybářským účelům.
• Byšičky – osamocený kostelík se hřbitovem (pozůstatek zaniklé středověké vesnice) a křížovou cestou, stejnojmenná přírodní památka, lesy a mokřadní louky východně od města.
• Kamenná hůra – přírodní rezervace, bukový porost na minerálně chudém podkladě.
• Hřídelecká hůra – přírodní památka, geologická lokalita, bývalý lom v čedičové kupě.
• Údolí Javorky – přírodní památka, slatinné louky podél potoka.
• Erbenův dub – památný strom.
• Vojtíškova tiskárna – městský objekt, který připomíná událostí 2. světové války [1].

Zdroj: Lázně Bělohrad