Smrkový med
Mladé smrkové či jedlové výhonky nasypeme do sklenice, zalijeme vodou a necháme 4 dny stát na slunci. Pak tekutinu přelijeme do hrnce, přidáme listy lesních či zahradních jahod a na mírném ohni vaříme asi 20 minut. Nakonec scedíme, smícháme v poměru 1 : 1 s cukrem a vaříme do zhoustnutí. Plníme do sklenic a ihned uzavřeme. Jíme několik čajových lžiček denně. Smrkový med usnadňuje vykašlávání při silném kašli, kataru hltanu, bronchitidě a chřipce. Obzvlášť vhodný je pro děti.
Zdroj: Léčivé smrkové výhonky
Sirup z jedlových výhonků
Účinky
Domácí sirup z jedlových výhonků dokáže zahnat obtížný kašel a pomáhá při bolestech v krku.
Recept
Ingredience: 5 lžic citronové šťávy 500 g jedlových výhonků, 700 g krupicového písku
Postup: Jedlové výhonky lehce propláchněte vodou. Do sklenice dejte vrstvu výhonků, vrstvu cukru a postup opakujte. Zakápněte citronovou šťávou. Sklenici uzavřete a nechte na okně na parapetu. Sirup, který vznikne, přefiltrujte a nalijte do sklenice s uzávěrem. Proces trvá cca 3 týdny.
Dávkování
Denně lze užívat 2–3 lžičky sirupu.
Cena
Jedlový sirup se nedá koupit, ale dostupný je jedlový olej.
Zdroj: Sirup z jehličí
Babské rady na zánět nosohltanu
Kloktadlo
Na bolest v krku při zánětu nosohltanu je dobré slané kloktadlo. Do skleničky vody dejte asi jednu lžičku soli, rozmíchejte a nechte stát v koupelně na umyvadle. Kdykoli půjdete kolem koupelny, zastavte se tam, vezměte doušek vody do úst, vykloktejte a jděte dál, Tak to dělejte celý den a bolest většinou ustoupí.
Bylinné čaje
Zázvorový kořen silně prohřívá, odhleňuje a má protizánětlivé účinky. Připravte si čaj: půl čajové lžičky sušeného zázvoru, špetku pepře, 3 hřebíčky a zelený čaj přelijte 250 ml vroucí vody. Nechte 10 minut louhovat. Pijte po doušcích. Po dvou až třech doušcích pocítíte úžasné vnitřní teplo, které se bude rozlévat po celém těle. Pořádně se vypotíte.
Prášek ze šalvějových listů má stejný účinek jako čaj, uvolňuje hleny při zánětu dýchacích cest. Rozpusťte ho ve vodě a vypijte nebo jej přidávejte do pokrmů (hlavně u malých dětí, které odmítají bylinné čaje). Při dýchacích potížích pak koná dobrou službu divizna velkokvětá: 10–15 g květů divizny vařte asi 10 minut v 0,5 l vody, 10 minut vyluhujte, poté sceďte. Pijte 3x denně 1 šálek.
Tinktury
Rakytník řešetlákový velmi dobře pomáhá v léčení zánětů sliznic. Kupte si tinkturu nebo sirup v obchodě s bylinkami a užívejte ho alespoň měsíc.
Užívejte třapatku nachovou (echinaceu), která je k dostání ve formě tinktury v každé lékárně. Tato bylina stimuluje imunitní systém a zvyšuje odolnost vůči infekcím.
Tinktury z česneku medvědího a z klanoprašky čínské (schizandry) jsou také protizánětlivé. Tinktury lze i kombinovat. Zakoupíte je v obchodě s bylinkami.
Inhalace
Majoránka zahradní a dobromysl obecná jsou velmi dobré na pročištění dýchacích cest. Používají se k inhalaci. Uvařte 1 hrst majoránky, případně dobromysl, v 1,5 l vody 3 minuty a inhalujte vodní páry. Pomoci může také bylina zvaná rýmovník. Rýmovník účinně působí na dýchací cesty, stačí prý uštípnout list, zlomit ho a přičichávat. Nejlépe před spaním, ale i během dne. Při nástupu rýmy můžete lísteček nosit s sebou v kapse a opakovaně přičichávat, trvá velice dlouho, než začne uvadat. Astmatikům určitě neuškodí, když lístek v nádobě s vodou položí na noc na topení. Řada pěstitelů doporučuje i vnitřní užívání – čaj z jednoho lístku si prý můžete dát při bolesti hlavy, vysokém tlaku, nachlazení nebo třeba při trávicích problémech.
Mazání
Mladé jedlové šištice naložte na několik dnů do lihu a získaným extraktem natírejte hrudník a záda mezi lopatkami. Klasickým mazáním našich babiček je i Alpa nebo obyčejná slivovice, která prokrví postiženou oblast a pomůže k uvolnění. Můžete do Alpy a slivovice navíc také naložit jedlové šišky.
Mast
Teple si zavažte krk. Můžete jej namazat jalovcovou mastí a převázat teplou látkou. Jalovcová mast: 1 sklenici plodů jalovce obecného mírně rozmačkejte a dejte do 200 ml rozpuštěného sádla, které zahřívejte do varu, pak stáhněte z ohně a nechte odpočívat do druhého dne. Pak opět sádlo rozpusťte a přeceďte přes plátno. Uchovávejte v tmavých skleničkách s uzávěrem, v chladnu.
Bylinky na zánět nosohltanu
Mezi bylinky na zánět nosohltanu patří heřmánek, sléz, majoránka, řebříček, plicník, podběl, prvosenka. Uvedené bylinky spařte a intenzivně vdechujte éterické oleje, které v páře odcházejí. Velkým pomocníkem je i bylinný čaj. Správně čaj pijte tak, že jej necháte až do vypití pod pokličkou, a to z prostého důvodu – pokud budete čaj konzumovat teplý, spustí se vám rýma, která nechtěně může skápnout do připraveného čaje. Čaj připravte z uvedených bylinek, a to po jedné lžičce od každé.
Zdroj: Zánět nosohltanu
Materiál
Nejčastějšími pergolami jsou pochopitelně pergoly dřevěné. Právě dřevo je ideálním materiálem na stavbu hned z několika důvodů. Jednak představuje ryze přírodní stavební materiál, jednak se s ním velmi dobře pracuje. Konstrukce pergoly ze dřeva se skládá z rámu, který je složen z několika trámů, jež jsou propleteny latěmi většinou o stejné délce. Právě rámy by měly být zkonstruovány jako první. Základem zahradní pergoly ze dřeva musí být betonové patky, na které budou upevněny nosné sloupy pergoly. Dřevo navíc patří mezi nejlevnější materiály. Nejméně vhodné je však dřevo smrkové, příliš se nehodí ani dřevo jedlové, které se při opracování štípe. Lepší je borovice, má však vyšší obsah smolných látek (roní pryskyřici až po opracování), modřín má dobrou odolnost proti povětrnostním vlivům, ale dřevo se často „trhá“. Z domácích listnáčů se na pergoly používá dřevo dubu nebo buku. V posledních letech přišlo do módy dřevo červeného (kanadského) cedru – má vysoký obsah pryskyřičných látek a nepotřebuje prakticky žádnou impregnaci proti hmyzu ani dřevokazným houbám a má dlouhou životnost. Montážní a spojovací prvky pergoly by měly být z nerez materiálu nebo povrchově dobře ošetřeného kovu. Jednotlivé prvky se vzájemně spojují vazbou, která musí být provedena přesně, aby do sebe prvky zapadaly a ve spárách se nedržela voda. Vazby jsou zpravidla doplněny i přibitím nebo přišroubováním prvku, a to nerezavějícími hřeby či vruty. V současné době se používají stále častěji kovové nerezavějící spojky.
Stavba pergoly klasickou cestou z cihel je mnohem náročnější, nicméně výsledek stojí rozhodně také zato. Samotné sloupky u těchto pergol je ideální obložit takzvanými zvonivkami. Jedná se o speciální pálené cihly, které jsou schopny odolat i mnohem silnějším povětrnostním vlivům. Jinak se také sloupky dají zhotovit z kamene, přičemž parametry sloupků z obou materiálů by měly být přibližně stejné. Zděné pergoly se velmi podobají menším zahradním domkům. Pokud je uzavřete, můžete do nich instalovat topení, které umožní zahradní posezení i za nepříznivého počasí. Zděné pergoly se střechou vás rovněž ochrání před deštěm.
Pergoly z kovu jsou spíše uměleckou záležitostí. Kov v upraveném stavu je sice k dostání, nicméně konstruování takovéto pergoly je spíše záležitostí architektů. Většinou je kovová pergola plná ornamentů a různých kovových ozdob. Nicméně stavba takovéto pergoly není nikterak levnou záležitostí. Hutní materiál je velmi drahý, obzvláště pokud se jedná o nějaký ušlechtilý kov.
Zdroj: Stavba pergoly
