Dávkování: 1 lžičku směsi na 1 hrnek vody. Vařit 3 minuty a pít 2x denně před snídaní a večeří.
Čisticí čaj
Složení:
25 g pelyňku
řepík
50 g kořenů pampelišky
květ měsíčku, meduňky
semeno lichořeřišnice větší
Dávkování: 1 polévkovou lžíci směsi zalít 1/4 litrem vroucí vody a nechat vyluhovat 8 minut. Užívat 2x denně (ráno a večer) 20 minut před jídlem. Zpočátku může být tmavá moč (asi 5 dní), asi v barvě „světlé kávy“ – jde o čištění organismu.
Čaj na překyselení ledvin
Překyselení ledvin vzniká, když ledviny nestačí vylučovat z těla kyseliny a toxické látky a vylučují čpavek.
Složení:
50 g pampelišky
květ černého bezu
lipový květ
kůra bílé vrby
zlatobýl
kořeny jehnice trnité
řebříček
třezalka
100 g fazolových lusků
Dávkování: 1 lžičku směsi na hrnek vody, vařit 3 minuty a pít 3x denně šálek 30 minut před jídlem.
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (například močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo z intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně – AD hormonem (ADH) z hypotalamu, při jehož nedostatku vzniká úplavice močová, a aldosteronem. Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako například glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu; pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny, který je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) ve společné kombinaci. Zdravá moč není toxická. Obsahuje látky v těle označené jako nežádoucí, může dráždit kůži a oči. Po vhodném zpracování moči je možné z ní získat pitnou vodu.
Amoniak je silně páchnoucí plyn. Zápach čpavku můžete znát z domácích čističů nebo čističů oken, protože tyto produkty často obsahují čpavek. Tento plyn může také zapáchat jako stará moč.
Tlusté střevo produkuje amoniak, když tráví bílkoviny. Játra ho pak neutralizují a pomáhají tělu se ho zbavit. Zápach amoniaku ze stolice může signalizovat problém s játry, což by mohlo nasvědčovat onemocnění jater.
Některé typy bakterií v tlustém nebo tenkém střevě mohou také vytvářet vysoké hladiny amoniaku. Proto stolice páchnoucí po čpavku může být známkou nerovnováhy mezi „dobrými“ a „špatnými“ bakteriemi v trávicím systému. Tyto nerovnováhy bývají často způsobeny některými antibiotiky a dalšími léky.
Celá rostlina je prostoupena účinnou silicí obsahující sirné složky a čpavek. Dále obsahuje vitamín C, fytoncidy, hořčiny a další látky. Účinné látky v česneku medvědím regulují činnost žaludku, podporují trávení, urychlují hojení ran a vředů, uklidňují křeče hladkého svalstva a ničí střevní parazity.
Stolice sice nikdy nevoní, ale někdy může mít ještě nepříjemnější zápach po čpavku než obvykle. Nejčastější příčinou páchnoucí stolice je strava.
V některých případech jsou určité typy pachů známkou změny zdravotního stavu. K tomu může dojít, když orgány přestanou správně fungovat, čímž se v těle zvýší hladina molekul způsobujících zápach. Například jídlo, které jíte, je zpracováno trávicím ústrojím a také bakteriemi ve střevech. Některé druhy bakterií mohou při trávení potravy vytvářet páchnoucí látky, jako je čpavek. Játra pak rozkládají tyto látky, eliminují jejich zápach. Ledviny je pak odstraňují z těla. Problémy s těmito orgány by mohly vést k nepříjemnému zápachu ve stolici po čpavku.
Rezidenční absorpční tepelná čerpadla používají k vytápění čpavek, který během cyklu vytápění a chlazení absorbují. Stejně jako u standardního tepelného čerpadla kondenzuje chladivo (v tomto případě amoniak) v jedné cívce a uvolňuje své teplo, jeho tlak je pak snížen a chladivo se odpaří s absorbujícím teplem. Pokud systém čerpá teplo z interiéru vašeho domu, zajišťuje tím ochlazování, pokud se uvolňuje teplo do interiéru, je tím zabezpečeno vytápění.
Rozdíl u absorpčních tepelných čerpadel je, že se amoniak odpaří a místo toho je včleněn do vody. Čerpadlo tak může čerpat za vyššího tlaku relativně nízkou spotřebou energie. Problém je v odstraňování amoniaku z vody, a to v místě, ve kterém zdroj tepla přichází dovnitř – teplo se v podstatě váže na amoniak z vody a cyklus začíná znovu.
Česnek medvědí je používán jako léčivá rostlina, zelenina a pěstuje se i pro okrasu. Podporuje chuť k jídlu, trávení a tvorbu krve.
Použití v kuchyni: Sbírá se nať na počátku květu v květnu a cibule v srpnu a září. Čerstvou natí se koření bílé polévky, omáčky, masa a podobně. Kromě česneku medvědího lze v kuchyni využívat i jiné plané druhy, například česnek viničný (Allium vineale).
Použití v léčitelství: Česnek se doporučuje pro snížení krevního tlaku, proti chřipkám, ateroskleróze a astmatu.
Celá rostlina je prostoupena účinnou silicí obsahující sirné složky a čpavek. Dále obsahuje vitamín C, fytoncidy, hořčiny a další látky. Účinné látky v česneku medvědím regulují činnost žaludku, podporují trávení, urychlují hojení ran a vředů, uklidňují křeče hladkého svalstva a ničí střevní parazity.
Pro odstranění barvy z vlasů se doporučuje používat obvyklý mycí prostředek nebo prací prášek. Nedoporučuje se používání čisticích prostředků obsahujících bělidla nebo jakákoliv bělicí činidla. Postačí používat jednoduché přírodní prostředky, které fungují velmi dobře. Vlasy by měly být namočeny do tohoto saponátu najednou. Dávejte si však pozor, aby se mycí prostředek nedostal k očím, uším nebo ústům.
Odstranění barvy odstraňovačem
Velmi účinným odstraňovačem barvy z vlasů je Colour B4 extra. Tento odstraňovač je určen pro tmavší typy vlasů. Působí tak, že zmenšuje molekuly umělého barviva, což umožňuje jeho jednoduché odstranění. Tento přípravek nemá vliv na přirozenou barvu vlasů. Z čehož vyplývá, že umyté vlasy budou mít svou původní přirozenou barvu. Zároveň tento prostředek neobsahuje bělidla nebo čpavek a je bezpečný. Tento výrobek obsahuje složky, které mohou způsobit podráždění kůže. Ale nikdy jej nepoužívejte na řasy a obočí.
Mnoho lidí s obarvenými vlasy trápí brzký vznik šedin. Tento stav je zapříčiněn zničením vlasů a jejich nedostatečným vyživováním. Dalo by se říci, že většina barev na vlasy obsahuje čpavek, což je chemický bělicí prostředek, který způsobuje právě suchost vlasů a jejich lámání. Amoniak neboli čpavek je důležitý pro barevné vlasy, protože pomáhá s absorpcí barevných molekul do vlasové kůry. Ale díky tomu zase vlasová kůra absorbuje veškerou vlhkost z vlasů.
Tipy na barvení
Udržujte vlasy zdravé, to znamená nebarvit a nepoužívat žádná chemická opatření alespoň po dobu 3 až 4 týdnů.
Pravidelně zastřihujte konečky vlasů, aby se vlasy netřepily.
Používejte pravidelně vyživovací vlasové masky, které pomáhají ke zvýšení síly a objemu vlasů. Postačí smíchat vejce a banán s jogurtem. Vše by mělo být ve stejném množství. Tato maska se aplikuje na vlasy a nechá působit asi jednu hodinu. Poté se vlasy opláchnou a umyjí šamponem. Dalo by se říci, že se jedná o vynikající domácí lék pro hladké a měkké vlasy.
Před barvením vlasů si vlasy umyjte, protože se barva chytí lépe, než by se chytala na mastné vlasy.
Před každým barvením v domácím prostředí si udělejte test, abyste zjistili, zda nejste alergičtí na barviva a prostředky používané na barvení vlasů.
V lepším případě se raději nechte obarvit profesionálem, tedy kadeřníkem.
Tipy na barvení
Po obarvení vlasů si vždy vlasy umyjte, nejlépe šamponem určeným pro barvené vlasy. Tento speciálně vytvořený šampon nesmyje barvu, ale naopak pomůže barevným molekulám k udržení.
Dalším důležitým přípravkem na vlasy je vhodný kondicionér, který je důležitý pro udržení rovnováhy vlhkosti. Po obarvení se doporučují kondicionéry určené pro barvené vlasy, protože v barvách na vlasy je obsažen amoniak a tyto kondicionéry chrání vlasy před jeho působením.
Velmi vhodné je používání teplých olejů. Nejoblíbenější je olivový olej, mandlový olej nebo kokosový olej.
Vlasové masky používejte alespoň jednou týdně. Nejúčinnější jsou domácí proteinové masky na vlasy. Nejčastějšími přísadami pro jejich výrobu jsou banán a med, také se dá vyrobit maska z vajec nebo majonézy.
Další výhodou kondicionérů je ta, že chrání vlasy před škodlivým UV zářením.
Vyvarujte se používání fénů a nechte vlasy přirozeně uschnout. Pokud již musíte fén použít, doporučuje se vysoušení pomocí studeného vzduchu, nikoli horkého.
Nekoupejte se často v bazénech, protože v nich je obsažen chlór, který je škodlivý pro barvené vlasy. Pokud jinak nedáte a chcete se koupat v bazénu, doporučuje se používání koupacích čepic.
Se špínou kolem ovládacích knoflíků na troubě nebo sporáku je to podobné jako třeba se špínou za pákovou baterií. Do malých skulin se špatně dostává a práce s hadříkem nebo houbičkou na nádobí není zrovna ideální. Záleží na typu knoflíků, ale většina z nich jde jednoduše oddělat a zase nasadit. Pokud je to i váš případ a máte doma myčku nádobí, máte vyhráno. Knoflíky jednoduše sundejte a nechte oprat v myčce. Než vám myčka dopere, můžete třeba pomocí zubního kartáčku pohodlně vyčistit ovládací panel trouby, tedy i místa, která knoflíky běžně částečně překrývají. Pozor byste měli dávat pouze tehdy, když jsou na otočných knoflících vytištěna čísla nebo stupně. Nápisy by totiž mohly při častém mytí v myčce zmizet, což by moc dobré nebylo. U mnoha typů trub a sporáků jsou však čísla vytištěna na ovládacím panelu.
Dále můžete použít...
Aktivní pěnu na mastnotu: Pokud je špína kolem knoflíků opravdu „zažraná“, můžete ji zkusit odstranit pomocí aktivní čisticí pěny na mastnotu. Tento přípravek je běžně k dostání takřka v každé drogerii a koupit ho můžete už do stokoruny. Aktivní čisticí pěna se navíc ve vaší domácnosti rozhodně neztratí, díky ní totiž snadno odstraníte mastnotu, špínu i saze nejen z trouby, ale také z grilu, plechů, hrnců, krbového skla a podobně.
Amoniak – čpavek: Zaschlou špínu kolem knoflíků od trouby a sporáků lze spolehlivě vyčistit i pomocí čpavku. Ten je běžně k dostání v drogeriích nebo prodejnách s barvami a laky. Stojí obvykle do 100 Kč. Jedná se o nebezpečnou chemikálii, takže pokud se rozhodnete pro tento způsob, nezapomeňte použít k práci gumové rukavice. Pomocí vatové tyčinky opatrně naneste chemikálii na špinavá místa a pak jen pomocí vyřazeného kartáčku na zuby vyčistěte. Nakonec vše setřete houbičkou a máte hotovo.
Moč je primární metodou vylučování rozpustných odpadních látek tělesného metabolismu, produktů rozkladu odumřelých buněk a krevních částic, přebytečných či nevyužitých minerálií a stopových prvků, hormonů a enzymů, případně přijatých chemických látek a toxinů pro organismus nevhodných z těla. Také tyto chemické složky mohou být detekovány, eventuálně i analyzovány rozborem moči (urinalýzou). Urina obsahuje i různé množství nerozpustných chemických směsí a dosud nerozložených biologických odpadů (například bílkovinných substrátů) z krve, které se mohou více či méně objevovat jako zákal či sediment moči. I když je moč často považována za nečistou, není to pravidlem. V případě ledvinové infekce nebo infekce močového traktu, ale i jiné infekce v organismu může moč obsahovat bakterie či jiné mikroorganismy. Ale obvykle je moč prakticky sterilní, když opouští tělo. Po vyloučení však vzdušné či povrchové mikroorganismy, které moč kontaminují, přemění chemické a biologické složky moči mimo jiné i na látky, které jsou odpovědné za charakteristický pach staré moči, při výraznějších onemocněních i za odpudivý zápach „nemocné“ moči. Značně páchnoucí je například čpavek, který vzniká z močoviny. Výraznější bývá také odér z více koncentrované uriny díky vyššímu příjmu mineralizované potravy či nápojů, zvláště není-li zajištěn současně větší příjem základní tekutiny, tedy čisté vody.
Moč indikuje, jak dobře je tělo zásobeno vodou, jak dobře s ní hospodaří. Dostatečné množství vody v těle se obvykle projevuje jasnou, vodě podobnou močí, zatímco dehydratovaný člověk vylučuje hustší, koncentrovanější, tmavě žlutou až hnědou moč. Tu je někdy vidět například ráno po větší konzumaci alkoholu. Pro rozklad alkoholu a vyloučení jeho složek z organismu je zapotřebí mnoho vody, moč navíc ztmavne větším odpadem rozkladných látek z jater v krvi. I tyto látky ledviny musí částečně vyloučit do moči.
Krásné husté vlasy potrhují ženskou i mužskou krásu. Nelze se divit, že ve chvíli, kdy naše pýcha začne řídnout, začneme se stresovat. Péče o řídké vlasy spočívá v jejich barvení, použití produktů na zahuštění vlasů, použití šamponů a kondicionérů pro řídké vlasy, hledání možných způsobů úpravy vlasů a podobně.
Barvení vlasů: Pokud jste zdědili sklon k padání vlasů, budete mít pravděpodobně celkově zdravé vlasy. Proto můžete těžit z trvalého nebo polopermanentního barvení, které dodá vlasům vizuální hustotu a objem. Je známé, že některé léky mohou oslabit vaše vlasy, přimět je, aby padaly. V tomto případě je také dobré polopermanentní barvení, protože neobsahuje čpavek nebo peroxid. Nepoškodí vlasy, ale zahustí je. Pokud jsou vaše vlasy jemné, polopermanentní nebo permanentní barva je rovněž v pořádku, a to tak dlouho, dokud je aplikována profesionálně. Barvené vlasy se mohou snadno unavit zejména při drastických změnách odstínů či častějším barvení, to pak vlasy poškozuje a způsobuje jejich další vypadávání a řídnutí.
Produkty na zahuštění vlasů: Při výběru správného zahušťovače vlasů je důležité zaměřit se na obsah látek v nabízených produktech. Mnohé vlasové přípravky určené k zahuštění vlasů totiž obsahují nevhodné chemikálie, například parafín. To není pro vlasy dobré a způsobuje to lámání vlasů a jejich následnou únavu a padání.
Šampon a kondicionér pro řídké vlasy: Pokud chcete chránit své vlasy, je nejlepší použít šampon pouze tehdy, když jsou vlasy špinavé. Protože se jemné vlasy znečistí rychleji, potřebují šampon častěji, ale pravdou je, že se jemné vlasy snadněji zlomí. Z tohoto důvodu je důležité používat pro jemné a řídké vlasy kvalitní šampon a kondicionér. Pozorně si proto v lékárně či u profesionála přečtěte složení a určitě se vyhněte takovým chemikáliím, jako jsou sulfát a parabeny.
Najděte si vhodný způsob úpravy vlasů: Sušení pomocí fénu by neměl být problém, i když máte řídké vlasy, avšak buďte velmi opatrní, jak vysokou teplotu použijete přímo na vlasy. Žehličky a kulmy nedoporučujeme, mohou vlasy poškodit.
Přemýšlejte o trvalé: Trvalá může pomoci řídkým vlasům získat vizuální objem a hustotu, ale vlasy musí být zdravé, ne suché nebo křehké. Doporučuje se pouze mírně zvlnění, protože přehnané kadeře vlasy mohou poškodit. Vzhledem k tomu, že při vytváření trvalé se používají i chemikálie (tužidla), měla by být až ta poslední možnost pro lidi s řídkými vlasy. I zde platí pravidlo: jen profesionální úprava.
Dušnost koní je jednou z nejrozšířenějších civilizačních chorob koní a je velkým trápením mnoha koní a jejich majitelů.
Dušnost je stav ztíženého dýchání, který má příčinu většinou ne v infekci, ale ve špatném vzduchu, který kůň dýchá. Zvířeti totiž neprospívá stájové klima, prach, čpavek, alergeny ze sena a další vlivy, se kterými se ve volné přírodě nebo na pastvině jen tak nesetká. Jakmile koně zavřeme do stáje, neprospíváme tím jeho dýchání. U některých koní, kteří jsou na špatné klima náchylnější, se pak může rozvinout dušnost. Koním, kteří jsou tomuto prostředí vystavováni dlouhodobě, se mohou zanítit drobné dýchací cesty, jsou prokrvenější a tvoří se v nich hlen. Dýchací cesty se zužují otokem, koně to dráždí ke kašli, obtížněji dýchá, z nosu může vytékat hlen. Vzácný není ani vznik alergií v důsledku opakovaných zánětů. Při vdechnutí alergenu dochází ke stahům svaloviny dýchacích cest – nejčastějšími alergeny bývají spory plísní ze sena a slámy, jízdárenský povrch nebo vzácně pyly. Následně vzniká obstrukce dýchacích cest (RAO neboli COPD), velmi podobná lidskému astmatu. Plicní sklípky se poškozují, mohou se potrhat a vznikají nevratné změny. Příčinou dušnosti může být i nedoléčená nebo špatně léčená infekce dýchacích cest.
Dyspnoe můžeme rozdělit podle toho, ve které fázi dýchacího cyklu se vyskytuje, a to na inspirační (při nádechu), exspirační (při výdechu) nebo smíšenou. Zde se potom ještě příznaky rozdělují na mírné, středně těžké a těžké.
Inspirační dušnost – mírný stupeň se projeví prodlouženou dobou vdechu (délka vdechu = délce výdechu), kdežto u zdravého koně je v klidu výdech delší než nádech; dále se může projevit prohloubeným dýcháním a mírným zvýšením dechové frekvence. Středně těžká dyspnoe se pozná podle vpadávání mezižeberních prostor, otevírání nozder při nádechu, a to i v klidu. Těžká dyspnoe se projevuje velkým úsilím koně při nádechu – třese se po celém těle, stojí odplecený (hrudní končetiny široko od sebe) s nataženou hlavou a krkem, lapá po dechu, má snahu dýchat ústy, při nádechu se mu vtahuje řiť, sliznice jsou cyanotické (nedostatečné okysličení krve).
Exspirační dušnost – mírný stupeň se projeví prodloužením výdechu, výdech může mít dvě fáze, kůň si trochu pomáhá břišními svaly. Střední stupeň se projeví očividným zapojením břišního lisu (břišních svalů) do výdechu, objevuje se dýchavičná stružka (prohlubeň za posledním žebrem). Těžká exspirační dyspnoe je charakteristická pumpováním břicha při výdechu, kůň z plic vytlačuje vzduch „celým tělem“, vtahuje se mu řiť.
Smíšená dušnost – kombinují se příznaky inspirační i exspirační dušnosti.
Infrasauna pomáhá při níže uvedených potížích a onemocněních.
Roztažnost kolagenových tkání: Jestliže zahřejeme lidskou tkáň na teplotu 45 °C a posléze protáhneme, vystavíme ji neelastickému reziduálnímu prodloužení o 0,5-0,9 %, které trvá i po ukončení protahování. 20 protahovacích sezení může vést k prodloužení délky tkáně až o 18 %. Tento efekt je velmi důležitý právě při práci s klouby, s ligamenty, šlachami, fasciemi a synoviálními tkáněmi, které byly jakýmkoli způsobem poškozeny. K tomuto jevu však nedochází za klasické tělesné teploty, důležité je zde prohřátí tkáně, jelikož celý proces protahování je při teplotě 45 °C pro protahovanou tkáň méně namáhavý než podobné protahování při klasické teplotě. Aplikace infračerveného záření zajišťuje společně s protahováním či pohybovým cvičením daleko větší reziduální prodloužení tkáně, než by tomu bylo za klasické tělesné teploty. Toto bezpečné protahování je velmi důležité zejména pro profesionální sportovce, jelikož minimalizuje dobu jejich rekonvalescence po úrazech na minimum.
Tuhost kloubů: Lékařské výzkumy ukazují snížení tuhosti kloubů při prohřátí tkáně na 45 °C až o 20 %, týká se to především revmatoidních kloubů prstů.
Svalový spasmus: Používáním infračerveného tepla dochází ke snižování svalového spasmu, pokud vznikl na základě kosterního, kloubního či neuropatologického poškození. Tohoto účinku je zřejmě dosaženo působením na primární i sekundární aferentní nervy a na Golgiho tělíska ze strany míšních buněk. Výsledky obou těchto mechanismů ukazují, že jejich maximální výkon je možný právě v rozmezí terapeutické teploty, které lze dosáhnout infračerveným zářením.
Bolesti: Výzkumy dokazují, že teplo snižuje senzitivní práh bolesti přímo na volných nervových zakončeních nebo na periferních nervech. Jedna dentální studie uvádí příklady opakované aplikace tepla, která nakonec vedla až k celkové ztrátě nervové odpovědi na bolest způsobenou zubní dření. Je to zřejmě způsobeno tím, že teplo může vést ke zvýšení produkce endorfinů a k uzavření takzvaných Melzack a Wall spinálních vrátek - je známo, že oba tyto efekty zmírňují bolest.
Průtok krve: Zahřívání jednotlivých částí těla má za následek reflexně modulovanou vazodilataci ve vzdálených partiích, přesto ale nedochází ke změně centrální teploty těla. Zahříváme-li svaly, zvýší se průtok krve tak, jak jsme tomu zvyklí při cvičení. Zvýšení teploty způsobuje i zvýšení průtoku krve a dilataci přímo v kapilárách, arteriolách a venulách, dochází k tomu zřejmě působením přímo na jejich hladkou svalovinu. Celotělní hypertermie a následující vyšší teplota tělního jádra ještě více zvyšují vazodilataci, a to i přes snížení hypotalamické aktivity, která vede ke snížení napětí na arteriovenózních anastomózách. Vazodilatace je rovněž vyvolávána axonálními reflexy, které mění vazomotorickou rovnováhu.
Zánětlivá ložiska, edémy a výpotky: Zvýšené periferní prokrvení způsobuje transport nutný ke snižování edémů, což pomáhá zastavit záněty, snižuje bolest a urychluje hojení.
Arterioskleróza, hypertenze, koronární onemocnění: Finské lékařské výzkumy tvrdí, že pravidelné používání sauny zlepšuje elasticitu a poddajnost cév, a to z důvodu pravidelné dilatace a kontrakce cév, jež jsou způsobeny právě saunováním. Německé výzkumy zase zjistily zlepšení viskozity krevní plazmy.
Imunitní systém člověka: Zvýšení tělesné teploty vede u člověka k usmrcení bakterií a virů nebo alespoň k zástavě jejich reprodukčního cyklu. Jestliže je organismus infikován, začnou se množit leukocyty, které mají za úkol infekci zlikvidovat. Stejného efektu lze dosáhnout i v infrasauně díky možným rozsahům infračerveného záření. V rámci prevence se doporučuje pobývat v kabině nejprve krátký časový interval při nižší teplotě, pak postupně interval prodlužovat a teplotu zvyšovat. Pokusy z univerzity v Michiganu prokazují stimulaci imunitního systému a likvidaci infekce. Především v počátečním stadiu onemocnění, kdy se choroba ještě plně nerozvinula, se doporučuje včasné prohřívání a tím likvidace infekce tepelným efektem. Jsou-li již choroby plně rozvinuty, prohřívání se nedoporučuje, hrozí totiž riziko zásahu do termoregulačních tělesných mechanismů.
Eliminace toxických látek v těle: Následující souhrn pochází ze studií Cline Medical Center, Nanino, v Britské Kolumbii. Jejich dlouhodobý výzkum prokázal, že složení potu v klasické sauně z 95-97 % tvoří voda, v infrasauně pak jen 80-85 %, zbytek tvoří tukové buňky a cholesterol, v tucích rozpustné jedy, těžké kovy, kyseliny, sodík a čpavek. Z toho vyplývá, že v klasické sauně se vyloučí potem jen 5 % škodlivin, kdežto v infrakabině 15 %. Sauny a parní lázně byly po staletí používány k detoxikaci organismu. Tradičně se používaly ke zlepšení mentálního zdraví, snížení bolesti a ke zvýšení dlouhověkosti. V posledních letech byla intenzivně studována terapie hypertermií (pocením) a několik výzkumů je popsáno ve vědecké literatuře. Během těchto výzkumů bylo zjištěno, že sauny velmi snižují obsah toxických látek v těle. Při správně provozované hypertermní terapii dochází k obrovskému vylučování těžkých toxických kovů, včetně rtuti, pesticidů a dalších. Teplo způsobuje vylučování toxinů z buněk. Toxické molekuly se pak přechodně uschovají do lymfy. Protože pot je produkován z lymfy, toxiny se touto cestou dostanou z těla ven. Pro tento způsob vylučování toxinů nejsou důležitá játra a ledviny. Z tohoto důvodu dochází k ulehčení jejich funkce a toxiny jsou schopny opustit tělo i při poruše jejich činnosti, což může být prospěšné zvláště pro chronicky nemocné pacienty, kteří jsou už tak pod velkým toxickým stresem.
