Kyseliny
Kyseliny, jež jsou odpadním produktem metabolických procesů, mohou, nejsou-li vhodně eliminovány, vést ke vzniku onemocnění. To platí i o alergickém onemocnění. V živých organismech se energie získává pomocí spalování sacharidů. Tímto způsobem dojde k uvolnění energie v malé sekvenci, kterou buňky čerpají pomocí různých metabolických výkonů. V tomto procesu spalování se vytváří látka, která se může stát pro buňku nebezpečnou – jedná se o kyselinu uhličitou.
Kyselost buněk
Metabolické procesy jsou závislé na maximálně vyváženém pH prostředí buněk, mělo by se pohybovat pouze v rozmezí 7,34 až 7,40. V případě, že kolísá na vyšší nebo nižší úrovni některé enzymatické procesy, které regulují buněčný metabolismus, selhávají. Účinek enzymu je totiž závislý na stupni kyseliny – pokud hodnoty kyseliny nejsou optimální, dojde k zastavení metabolismu, což vede k otravě buňky a jejímu odumření. Tento proces se dá částečně eliminovat správným dýcháním. S každým nádechem dodáme organismu kyslík a uvolní se kyselina uhličitá, proto je pro organismus velmi důležité správné dýchání.
Nicméně při přeměně kyseliny uhličité vstupují do hry důležité regulační mechanismy přímo v buňce. Jedná se o minerální látky, zejména draslík a sodík, které neutralizují nově vytvořenou kyselinu na neškodnou sůl, která se následně dostane do oběhu a ledvin. Jedná se o koloběh, kdy se na jedné straně tvoří kyseliny a na druhé straně stoupá spotřeba minerálních látek na jejich odstranění.
U většiny lidí je vnitřní prostředí neustále kyselé. Překyselení je začátek mnoha nemocí! Onemocnění je totiž často výrazem extrémně namáhaného řízení acidobazické rovnováhy. V podstatě všechny regulační mechanismy slouží k vyrovnávání se s kyselinami bez poškození buňky. Když organismus vyčerpá veškeré možnosti, dojde ke vzniku onemocnění, které se může stát chronickým nebo nevyléčitelným.
Pojivová tkáň a ledviny
Akutní onemocnění je snaha organismu mobilizovat své rezervy a upozornit na hrozící nebezpečí. V tuto chvíli hraje velký význam pojivová tkáň, jelikož právě v ní se ukládají kyseliny. Všechny buňky a orgány jsou obklopeny právě pojivovou tkání. Ukládání kyselin v pojivové tkáni má nepříznivý vliv převážně na ledviny. Při zvýšené aktivitě nebo po jídle nejsou ledviny schopné bezprostředně odstranit soli, které se vyvinuly v průběhu neutralizace, jelikož pracují příliš pomalu.
Během spánku ledviny odstraní uložené kyselin. Kyselá moč se tak obvykle vyskytuje v dopoledních hodinách. Můžete si sami provést test na akumulaci kyseliny v pojivové tkáni. Původně hladká a jemná podkožní buněčná tkáň se stává pevnou, tvrdou a reaguje na tlak bolestí. Kůže začíná být rosolovitá a podstupuje změny (celulitidu). Nejhorší katastrofy způsobené kyselostí jsou srdeční infarkt a mrtvice. Velmi kyselé prostředí je zodpovědné za vznik neuróz a gangrén dolních končetin, které mohou vyústit v amputaci nohy.
Zákeřnost kyselého prostředí tkví v tom, že v mládí metabolismus organismu funguje dobře a je schopen se s kyselým prostředím vyrovnat. Ovšem s přibývajícím věkem dochází ke zpomalení metabolismu, dýchání, tělesné aktivity, poklesu hormonálních hladin a poklesu imunity – a problém je na světě.
Měřicí metody
Skutečná míra acidózy se pak dá poměrně snadno zjistit i v domácích podmínkách. Stačí ponořit do ranní moči lakmusový papírek, případně použít sadu pro zjišťování pH v bazénech. Hodnota pH moči se obvykle pohybuje v rozmezí 5–7 a ovlivňuje ji mimo jiné potrava: rostlinná strava moč alkalizuje, živočišná naopak acidifikuje. Hodnoty pod 5 signalizují acidózu (překyselení), nahromaděné toxiny a škodlivé látky v těle. Naměříme-li si takové hodnoty, měli bychom zbystřit, i nepatrné překyselení může velice snadno přerůst v akutní.
Měření kyselosti organismu pomocí krve se ukazuje jako poměrně nespolehlivá metoda. Tělo mobilizuje veškeré své síly, bere ze zásob, jen aby této důležité tekutině udrželo optimální pH. A tak i silně překyselený organismus může dlouho vykazovat poměrně neutrální hodnoty pH. Samozřejmě můžeme nechat stanovení acidity organismu na odbornících, kteří nám zároveň poradí, co a jak ve své životosprávě upravit, případně zcela změnit.
Kyselinotvorné potraviny
Potraviny bohaté na proteiny se počítají mezi potraviny kyselinotvorné a odebírají z těla základní prvky. Potraviny, které jsou bohaté na bílkoviny, obsahují síru a obvykle také fosfor, oba prvky mohou být při špatné funkci organismu a přeměně na kyseliny pro nás škodlivé. K redukci kyselin využívá organismus uložené zásadité látky. Bere si vápník z kostí a zubů, hořčík, který měl zajišťovat nervovou činnost, svaly slábnou a produkují tak silně zásaditý amoniak. Když je tento proces znovunastolení zásady u konce, jsou odebrané minerály a stopové prvky vyloučeny močí. Dochází k oslabení činnosti orgánů a nemocem, které se při dlouhodobém překyselení organismu stávají chronickými. Ovoce a zelenina jsou bohaté na draselné soli, které tlumí kyseliny přirozenou cestou. Pokud jíme málo ovoce a zeleniny, nedostáváme do sebe draslík – minerál, který nás chrání proti vysokému tlaku a mrtvici. Důležitá je i rovnováha draslíku se sodíkem. Strava bohatá na sodík a chudá na draslík může mít na zdraví člověka neblahý vliv. Kvůli přesoleným, přeslazeným, chemicky barveným konzervovaným potravinám je tento poměr dnes spíše ve prospěch sodíku.
Obecně platí, že cukry, potraviny živočišného původů, průmyslově zpracované a rafinované potraviny, kvasnicové produkty, kvašená jídla, obilniny, umělá sladidla, káva, alkohol, čokoláda a sycené limonády jsou kyselinotvorné. Obilí je sice kyselinotvorné, ale některé druhy jako proso, pohanka a špalda jen velmi mírně. Naopak zásadotvorné je zejména ovoce a zelenina. I příprava jídla ovlivňuje výslednou kyselost/zásaditost. Zde platí, že syrová strava je více zásaditá než vařená jídla. Paradoxní je, že například šťáva z citrónu působí zásadotvorně. To dokazuje, že i když jsou potraviny kyselé na chuť, nemusí být kyselinotvorné. Užívání neředěné citronové šťávy před jídlem se dokonce doporučuje při snaze o odkyselení organismu.
Maso, ryby a masné výrobky: ančovičky, candát, halibut, hovězí jazyk, hovězí pečeně, hovězí řízek, humr, husa, husí játra, vepřová játra, játrové knedlíčky, jehněčí, jelito, jitrnice, kančí, kapr, karbanátek, klobása, krevní tlačenka, krocan, langusta, ledvinky, losos, makrela, mušle, ovarové koleno, pstruh, račí maso, rostbíf, rybí tyčinky, salám, sardele, sardinky, sleď, špek, špekáčky, štika, šunka, tučné vepřové maso, tuňák, úhoř, vepřová kotleta, zajíc
Pečivo, sladkosti a pochutiny: bonbony, brambůrky, coca‐cola a sladké limonády, cukr, cukroví, čokoláda, dorty, koláče, majonéza, marcipán, máslové sušenky, nugát, perník, preclík, sladké pečivo
Mléčné výrobky: eidam, ementál (45 % tuku), gorgonzola, sýr Bries, sýr s hříbky, tavený sýr
Ostatní: avokádo, bílé víno, burské oříšky, čaj černý, čočka, fritovací olej, hranolky, kandované ovoce, kari koření, kečup, kokosový olej, kokosový ořech, kompoty, liška jedlá, masox, pálenka, pivo, šampaňské, rum, smažené krokety, sůl, vaječný likér, whisky.
Zásadotvorné potraviny
Mezi zásadotvorné potraviny patří například špenát, syrové brambory, mrkev, celer, ředkvičky, banán, citrón, meruňky, grapefruit, mango, meloun, rozinky, fíky, slunečnicová semínka, mandle, za studena lisované oleje, zelený čaj.
Doporučení
Lidé by se měli naučit porozumět svému tělu. Jídlo a potraviny se v průběhu času mění, avšak naše orgány pracují stále stejně. Dříve bylo určitě snazší tuto rovnováhu dodržovat, lidé nad ní nemuseli přemýšlet, všechno šlo nějak přirozeně. Dnes máme na výběr velké množství chemicky upravovaných potravin, po kterých lidé z lenosti rádi sahají. Fast foody této situaci také nepřidávají. V zájmu svého zdraví bychom se měli snažit tuto problematiku pochopit a přehodnotit své stravovací návyky a tím si prodloužit zdraví.
Autor: © svevi
Foto: © Fae