Toxocara canis u člověka
Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev. Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poruchy vidění. Další forma je smíšená, uvádí se i forma skrytá, která se vyskytuje ve větší míře u dospělých a je objevena zcela náhodně. Bylo ale také popsáno postižení ledvin, srdce či centrálního nervového systému. Larvy, které člověk pozře, se dostávají střevní cestou a dále pak cestou krevní či lymfatickou k jednotlivým orgánům, nejčastěji tedy k játrům a plicím.
Inkubační doba se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců. Ovšem například u oční formy toto onemocnění trvá dokonce i 4–10 let. Toxokaróza není přenosná z jednoho člověka na druhého, rovněž v těle člověka nedosáhne tento parazit dospělosti, nedokončí svůj biologický cyklus (člověk je pro něj nespecifický hostitel).
Diagnostika spočívá v sérologickém vyšetření krve. V diagnostice se klade důraz zejména na klinický obraz podepřený laboratorními testy, zejména ELISA.
Podávají se specifické léky, takzvaná anthelmintika (například Mintezol, Zentel, Vermox). Tyto léky se mohou užívat také v kombinaci s kortikosteroidy. Pokud se jedná o závažnou oční formu, může se jednat i o speciální chirurgickou léčbu, která by měla zabránit trvalému zrakovému postižení.
Onemocnění toxokarózou podléhá povinnému hlášení. Toxokaróza postihuje jak děti, tak dospělé, ale například u dětí se skryté formy vyskytují v daleko menší míře. Psi a kočky by v žádném případě neměli navštěvovat místa, kde si hrají děti, tedy pískoviště a podobně. Tato místa by měla být pravidelně udržována, písek vyměňován, prováděna sanace. Psí či kočičí výkaly by se měly likvidovat, a to nejen na těchto dětem určených prostorech, ale výkaly po svých miláčcích by měli odstraňovat všichni majitelé, a to kdekoliv (chodníky, ulice, tráva, park...).
Toxokaróza u dětí
Toxokaróza je onemocnění způsobené larvami zvířecích škrkavek, psích nebo kočičích. Zvířata vylučují vajíčka škrkavky v trusu. Definitivní hostitelé – pes a psovité šelmy – se mohou infikovat alimentární-orální cestou z vnějšího prostředí. Infekční larvy uvolněné z vajíček pronikají ze střeva do krevního oběhu. Krevním oběhem se dostanou do jater a plic, odtud se vracejí do střeva, kde pohlavně dospívají. Štěňata se mohou líhnout již nakažená nebo se mohou larvami nakazit z mléka feny při sání. Vyloučená vajíčka dlouhodobě přežívají a dítě se pak může nakazit na hřištích a pískovištích, kde se zvířata pohybovala a konala zde svou potřebu. Vajíčka mohou ulpět dítěti na rukou, za nehty a dítě je při jídle spolkne. Larvy vylíhlé z vajíček pronikají střevní stěnou do krve a do vnitřních orgánů. V lidském organismu nemůže tento parazit dokončit svůj vývoj, nedospívá a po určité době hyne. Larva může způsobit různé potíže podle toho, jak se krevní cestou šíří do různých orgánů (například plíce, oko, srdeční sval a podobně). Časté jsou bolesti břicha, kašel, oční záněty až po vzácný zánět srdečního svalu nebo mozku.
Léčba je zdlouhavá, terapie odstraní z těla larvy, ale změny na tkáních orgánů jsou nevratné. Je skutečně lepší nákaze předcházet. Důležité je oplocení dětských hřišť a zeleninových zahrad, zabránění kontaminaci pomocí geofólií.
Toxokaróza v oku
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i zvýšeným počtem eozinofilních buněk v periferním krevním oběhu. Vyšetření očních tekutin, testovaných současně se sérem pacienta, které je podle některých autorů nepostradatelné pro definitivní diagnózu oční formy, je u nás vyžadováno velmi zřídka.
Léčba larvální toxokarózy záleží na momentálním projevu nemoci. Pokud pacient nemá potíže a nemoc je zjištěna pouze náhodně, nemusí podstoupit žádnou léčbu. Pokud problémy má, jsou lékařem naordinovány léky. V obou případech je ale důležité pravidelné vyšetření pacientů kvůli možnému zhoršení průběhu nemoci. Při orgánové formě onemocnění je nutné také opakované oční vyšetření pro případné včasné zjištění výskytu larev škrkavek v oku. Jak již bylo napsáno, ustupuje od léčby klinicky bezpříznakových pacientů. Širokospektrá anthelmintika jsou užívána pouze u pacientů s klinicky manifestní formou nákazy, tedy tam, kde je předpoklad omezení migrace larev či jejich likvidace.
Cicvárové semínko
Cicvárové semínko jsou usušené úbory pelyňku cicvárového (Artemisia cina), který obsahuje velké množství saponinů. V lékařské praxi se dříve i dnes využívá okvětí cicvárového pelyňku, který je silně protihlístový a vyhání roupy i škrkavky. Květy rostliny se usuší, roztlučou v hmoždíři a užívají se ve směsi s cukrem, zavařeninou, medem a sirupem. Dávkování pro dospělé: během dvou dnů se užívá pět gramů pelyňku třikrát denně půl druhé hodiny až hodinu před jídlem. Po příjmu poslední dávky se pacientovi na noc dává projímadlo. Rolníci v dávných dobách přidávali cicvárový pelyněk do košťat na zametání chalupy nebo jej kladli pod rohožku, aby odháněl štěnice a blechy.
Autor: © svevi
Foto: © Thomas Himmermann