Příčiny zvracení žluté hořké tekutiny


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Nemoci

Zveřejněno dne 25.3.2019


Při zvracení se vyprazdňuje obsah žaludku. V normálním případě je kyselý; v případě poruchy funkčního uzávěru mezi žaludkem a dvanáctníkem se může do žaludku dostat hořký obsah z tenkého střev a dochází ke zvracení žluté hořké tekutiny.

Zvracení žluté tekutiny u dětí

Zvracení žluté tekutiny u dětí může signalizovat dietní chybu. Žaludek lze utišit malými doušky vlažného čaje. Pokud potíže přetrvávají déle nebo jsou přítomny nějaké další komplikace, tak jděte s dítětem na pohotovost, mohlo by u něj dojít k dehydrataci.

Dehydratace je stav, kdy se z těla ztrácí více vody, než kolik jí přijmete. Může být způsobena buď nedostatečným příjmem tekutin, nebo jejich nadměrnou ztrátou.

Mezi nejčastější příčiny dehydratace patří:

  • Intenzivní cvičení: Při intenzivním cvičení se potíte, což vede ke ztrátě tekutin. Pokud tuto ztrátu nekompenzujete dostatečným příjmem tekutin (nejlépe čistou vodou), může dojít k dehydrataci organismu.
  • Pobyt v teplém prostředí: Teplo rovněž způsobuje ztráty tekutin pocením. Proto byste v případě extrémních veder a teplého počasí neměli zapomenout na pravidelné doplňování tekutin. Nejlepší je opět pít čistou vodu, která nejlépe zažene žízeň a brání vzniku dehydratace.
  • Zvracení a průjem: Při zvracení a průjmu dochází ke ztrátám velkého množství tekutin, což může rovněž vést k dehydrataci.
  • Nevolnost: Když se necítíte dobře a je vám špatně od žaludku či trpíte nevolností, většinou nemáte chuť nic jíst ani pít. Pokud chcete zabránit vzniku dehydratace, pamatujte na to, že pravidelný a dostatečný příjem vody je důležitý i během nevolnosti.
  • Popáleniny nebo kožní infekce: V důsledku těžkých popálenin nebo při některých kožních infekcích se ztrácí tkáňový mok, což může vést k dehydrataci.
  • Diabetes: Při vysoké hladině cukru v krvi dochází ke zvýšení produkce moči v ledvinách, protože se organismus snaží nadbytek cukrů z těla vyloučit. Pokud tyto ztráty nejsou vyrovnány zvýšeným příjem vody, může to vést až k dehydrataci.
  • Horečka: Při horečce se potíme, což vede ke ztrátě tekutin a k následné dehydrataci.

Co znamená, když se řekne zvracení žluče

V tomto případě se může jednat o gastritidu. Gastritida je onemocnění žaludku. Tento termín se používá na popis skupiny stavů charakterizovaných zánětem nebo drážděním výstelky (sliznice) žaludku.

Gastritida se může objevit náhle (akutní gastritida) nebo se může rozvinout pozvolna, v průběhu delší časové periody (chronická gastritida). Termín akutní znamená, že se příznaky vyvinou rychle a trvají krátce (1–2 dny), ale nemusí být bezpodmínečně těžké a závažné. Chronická gastritida se rozvíjí pomalu a může mít málo příznaků (symptomů) nebo vůbec žádné (asymptomatická gastritida).

Gastritida může být způsobena řadou faktorů zahrnujících bakteriální či virovou infekci, stres, nadměrnou konzumaci alkoholu, kouření, dlouhodobé užívání některých léků, stavy po chirurgickém výkonu, úrazech, případně bývá spojená s autoimunitním onemocněním či návratem (refluxem) žluče do žaludku.

Nadměrná konzumace alkoholu, kávy, kouření, to vše vede k dráždění sliznice žaludku. Zvyšuje se náchylnost k účinkům trávicích žaludečních šťáv. Takže zvracení žluči po alkoholu či v těhotenství může být vyvoláno právě gastritidou.

Dále těžko stravitelná strava, hlavně živočišné tuky, nevhodná a nezvyklá úprava, teplota jídla, koření, mohou vyvolat akutní gastritidu. Potíže, které takto vznikají, se označují jako syndrom čínského restaurantu.

Stres je další faktor uplatňující se v pozadí gastritidy. Stresová gastritida je akutní gastritida vyvolaná stresem po operačních zákrocích, úrazech, popáleninách, případně je spojená se závažnými infekcemi.

Přibližně 90 % gastritid (převážně chronických) je vyvoláno infekcí bakterií Helicobacter pylori. Je to bakterie, která je přizpůsobená životu v kyselých podmínkách žaludku. Udává se, že asi polovina lidské světové populace je infikována touto bakterií (nejvíce pak v rozvojových zemích). U většiny osob nakažených bakterií H. pylori se ale neprojeví žádné příznaky. Důvod, proč tomu tak je, není zcela objasněn. Předpokládá se vliv dědičnosti ve smyslu zvýšené náchylnosti k této infekci a také životní styl (alkohol, kouření, vysoká zátěž stresem). Gastritida vzniklá na podkladě infekce H. pylori se nazývá gastritida typu B (B = bakteriální). Má úzký vztah ke vzniku žaludečního a dvanáctníkového vředu.

Nesteroidní protizánětlivé léky proti bolesti typu aspirin nebo ibuprofen mají dráždivý účinek na žaludek, mohou tedy při dlouhodobém užívání vyvolat jak akutní, tak chronickou gastritidu. Toto onemocnění žaludku může způsobit i návrat žlučových šťáv a jiných složek střevního sekretu do žaludku. Žluč je tekutina, která nám pomáhá trávit tuky. Je tvořená játry a uskladňována ve žlučníku. Ze žlučníku se dostává do tenkého střeva. Za normálních okolností prstencovitý svěrač na přechodu mezi žaludkem a tenkým střevem zabraňuje průniku žluče do žaludku, ale když svěrač nefunguje, jak má, nebo byl chirurgicky odstraněn z různých důvodů, dostane se žluč do žaludku a může způsobit podráždění a zánět žaludeční výstelky vedoucí k chronické gastritidě. Gastritida vyvolaná chemickými látkami, například refluxem žluče nebo léky, se nazývá chemická gastritida, gastritida C.

Asi 3–6 % případů chronických zánětů žaludku vzniká na základě autoimunity – autoimunitní gastritida, gastritida A. To znamená, že lidské tělo tvoří protilátky proti vlastnímu žaludku, hlavně proti takzvaným parietálním buňkám. Postihuje tělo žaludku a způsobuje zmenšení, ztenčení normálně vyvinuté sliznice (atrofii) s vymizením parietálních buněk. Tyto buňky tvoří HCl (kyselinu chlorovodíkovou), což je základ kyselé žaludeční sekrece, a dále tyto buňky produkují vnitřní činitel (intrinsic faktor), což je látka nepostradatelná pro vstřebávání vitaminu B12 v tenkém střevě. Nedostatkem vitaminu B12 vzniká chudokrevnost (perniciózní anémie). Vitamin B12 je totiž jednou z látek potřebných ke správné tvorbě červených krvinek (erytrocytů).

Je třeba zmínit gastritidy vznikající jako součást jiných onemocnění zahrnujících například AIDS – HIV, Crohnovu chorobu, parazitární infekce, onemocnění jater a ledvin.

Gastritida se projevuje bolestí v nadbřišku, nechutenstvím až odporem k jídlu, říháním, pocitem nevolnosti a nutkáním ke zvracení, zvracením, nadmutím, plynatostí, břišní kolikou, průjmem, tmavou stolicí, úbytkem hmotnosti. Když obtíže trvají týden nebo i déle, měli byste navštívit svého lékaře.

U akutní gastritidy trvají obtíže většinou krátce, několik hodin až dnů s rychlým návratem k původnímu stavu nebo pozvolným dozníváním příznaků. Projevuje se nauzea, zvracení, pálivá bolest a pocit nepohodlí v nadbřišku. Někdy mohou být přítomny i bolesti hlavy. Horečka nebývá, maximálně se mohou vyskytnout krátce trvající zvýšené teploty mezi 37 °C a 38 °C.

Chronická gastritida se rozvíjí postupně a způsobuje spíše tupou bolest, pocit sytosti nebo ztrátu chuti k jídlu. Občas se může vyskytnout krvácení do žaludku. Zřídka jde o závažné krvácení, které se následně může projevit zvracením krve nebo odchodem černé, dehtové stolice. V takovém případě je potřeba vyhledat ihned lékařskou pomoc.

Léčba gastritidy závisí na odstranění (vyléčení) vlastní konkrétní příčiny. Pokud jde například o gastritidu vyvolanou léky nebo alkoholem, doporučuje se omezit přísun těchto látek. Vhodný postup u náhle vzniklých potíží, které si můžeme vyléčit sami, bez pomoci léků, zahrnuje klid na lůžku a také dietní režim, podle tíže stavu.

První 1–2 dny by se měly pít jenom tekutiny (dobrý je vlažný černý neslazený čaj), popřípadě jíst dietní suchary. Na druhý den lze sníst starší pečivo. Další den se přidávají obilninové polévky (krupková, rýžová, z ovesných vloček). Přechod na normální stravu má probíhat pozvolna, asi po dobu jednoho týdne.

Při léčbě vážnějších stavů se uplatňuje použití některých léků. Jsou to jednak léky proti bolesti, takzvaná spasmoanalgetika, případně léky proti zvracení a léky, které snižují kyselost žaludku za účelem zmírnění příznaků a potíží a pomáhají urychlit proces hojení. Na snížení kyselosti se podávají antacida (například hydrogenuhličitan sodný). Ta se užívají spíše při mírnějších zánětech žaludku. Způsobují rychlou úlevu od bolesti. Antagonisté H2 receptorů (antihistaminika – ranitidin) nebo inhibitory protonové pumpy (například omeprazol, Helicid) tlumí nebo zabraňují tvorbě žaludeční kyseliny, na rozdíl od první skupiny, antacid, která přítomnou kyselinu na sebe navážou a tím zabrání jejímu dráždivému působení na zánětem změněnou stěnu žaludku. Úspěšné může být i tradičně podávané živočišné uhlí.

Zvláštní případ představuje gastritida vyvolaná bakterií Helicobacter pylori. Odstranění bakterie může významně zlepšit až navrátit původní stav výstelky žaludku. Když se H. pylori najde náhodně u pacienta bez obtíží, není zvykem zahájit léčbu. Ta se ale vždy zahajuje, když je již přítomný dvanáctníkový nebo žaludeční vřed. Nejčastěji se používá takzvaná trojkombinace. Tvoří ji kombinace dvou antibiotik (například amoxicilin, metronidazol) a jednoho inhibitoru protonové pumpy (omeprazol). Někdy se přidávají ještě bizmutové přípravky (De-Nol).

Léčba autoimunitní gastritidy není známa. Jelikož je u ní porušeno vstřebávání vitaminu B12 ze žaludku (možnost vzniku perniciózní anemie), vitamin se do těla dodává jinou formou (ve formě injekcí).


Zvracení žlutých hlenů

Zvracení žlutých hlenů je možné při zahlenění nebo při zadní rýmě, kdy dochází ke spolknutí hlenů a žaludek si s tímto nepříjemným obsahem poradí tak, že jej vyzvrací.

Zvracení žaludečních šťáv

Žaludeční šťávy jsou hořké. Zvracení může mít spoustu příčin: zkažené jídlo, infekce, nemoci trávicího traktu. Zvracení je souhrou svalových stahů a uvolnění, které vedou ke zvýšení žaludečního tlaku a vypuzení tráveniny přes jícen a hltan dutinou ústní. Jedná se primárně o obranný reflex. Reflex zvracení tvoří na sebe navazující stahy různých svalů. Nejprve se stáhne bránice, což zmenší objem žaludku. Uvolní se dolní jícnový svěrač, což umožní vytlačení žaludečního obsahu do jícnu. Kromě toho se uzavírá záklopka hrtanová, což brání vdechnutí zvratků. Zvracení je řízeno z mozkového centra v oblasti spodiny čtvrté mozkové komory. Do tohoto centra přichází různé impulzy, které mohou zvracení vyvolat. Do centra přichází informace o rozpětí trávicí trubice, o koncentraci různých sloučenin v krvi (včetně toxických sloučenin) a přichází do něj impulzy z ústrojí rovnováhy vnitřního ucha. Centrum je ve spojení i s centry mozku, která mají na starost emoce a psychiku. Jakékoliv podněty, které podráždí centrum zvracení, mohou reflex zvracení vyvolat.

Speciální problematiku tvoří zvracení krve, zvracení kávové sedliny a zvracení střevního obsahu.

Příčiny zvracení:

  • Roztažení části trávicího traktu: Dojde-li k roztažení (odborně distenzi) trávicího traktu, vede se tato informace cestou desátého hlavového nervu směrem k mozku. Logickým požadavkem je, aby nebyla přijímána další potrava, proto se objeví pocit nechutenství a někdy nevolnosti. V případě, že se stav neupraví, dojde k podráždění centra zvracení. Zvracení má v tomto případě napomoci uvolnění trávicího traktu. Tato příčina se vyskytuje při přejídání se (roztažení žaludku) či při neprůchodnosti trávicího traktu (cizí tělesa, vrozené vady trávicí trubice, prozánětlivá zúžení v trávicím traktu a podobně). Pochopitelně sem lze zahrnout i krvácení do horních částí trávicí trubice, což vyvolá zvracení krve.
  • Záněty v trávicím traktu: Infekční zánět žaludeční sliznice (méně přesně označované jako akutní gastritida či střevní chřipka) může vést ke zvracení. Tyto obtíže trvají poměrně krátce a nebezpečné jsou snad jen u malých dětí a starých lidí, kdy hrozí dehydratace. Stejně tak se může zvracení objevit při zánětech jater, slinivky břišní a žlučníku.
  • Dráždění ústrojí rovnováhy a pohybu: Toto párové drobné ústrojí skládající se ze tří polokruhovitých kanálků se nachází hluboko v lebce ve vnitřním uchu. Umožňuje orientovat se v trojrozměrném prostoru. Jeho podráždění nebo poškození je spojeno s motáním hlavy, nevolností a zvracením. Nejčastěji k tomu dochází při takzvaných kinetózách (dopravní prostředky, kolotoče a podobně), u starších lidí je dráždění rovnovážného ústrojí součástí takzvané Meniérovy choroby. I alkohol svým účinkem přímo dráždí rovnovážné ústrojí a způsobuje tak nevolnost.
  • Chemické sloučeniny: Mnoho pozřených či nitrožilně podaných chemických sloučenin včetně toxinů, léků a drog může vyvolat nevolnost a zvracení. Podobné symptomy mohou být spojeny i s abstinenčními příznaky po náhlém vysazení těchto látek. Zcela specifické účinky má alkohol. Alkohol a jeho metabolity mohou mít přímý účinek na centrum zvracení, navíc má alkohol dráždivý vliv na ústrojí rovnováhy a pohybu.
  • Přímé dráždění centra zvracení při mozkových onemocněních: Tento stav je typický při nitrolební hypertenzi, tedy při přetlaku uvnitř mozku. Přetlak může vzniknout různými mechanismy – krvácením, otokem mozku při mozkových nádorech, po těžkých úrazech hlavy a podobně. Zvracení může doprovázet i infekční zánět mozkové tkáně (encefalitida) či mozkových obalů (meningitida). Nejčastějším podrážděním mozku vedoucím ke zvracení je nicméně relativně banální otřes mozku, kdy k žádnému závažnému trvalému poškození mozkové tkáně nedochází.
  • Rozvrat vnitřního prostředí: Významné odchylky koncentrací základních minerálů mohou být provázeny pocitem nevolnosti a zvracením. Patří sem i hromadění škodlivin při selhání jater nebo selhání ledvin (akutní i chronické).
  • Těhotenství: Hormonální změny v těhotenství mohou a nemusí vést k typickým ranním nevolnostem a zvracení.
  • Bulimie: Tato psychiatrická nemoc souvisí s poruchami příjmu potravy. Postižený jedinec trpí opakovanými záchvaty přejídání, které je následováno záměrným zvracením.

Diagnostika

Diagnostika obvykle není nutná. Zvracení je nejčastěji spojeno s nejrůznějšími střevními chřipkami (obvykle virového původu u dětí), případně je následkem požití alkoholu nebo důsledkem kinetózy. I u pacientů léčených chemoterapií či ozařovaných není zvracení nečekané. Pravidelné nevolnosti a zvracení u ženy mohou vést k podezření na těhotenství, dlouhodobější zvracení může být způsobeno rozvratem vnitřního prostředí, hlavně u starších lidí. Samo zvracení bývá původcem minerálového rozvratu, a tak je někdy těžké odlišit příčinu následek. Proto je vhodné vyšetřit krev na základní minerály a nabrat i ledvinné parametry a jaterní testy, aby se vyloučilo selhávání těchto orgánů. Je-li zvracení spojeno s motáním hlavy, měl by pacienta vyšetřit lékař ORL nebo neurolog. Neurologické vyšetření a eventuálně CT vyšetření mozku by měly být indikovány u každého zvracejícího pacienta, u kterého je podezření na onemocnění mozku včetně jeho úrazu.

Speciální problematikou je zvracení jako příznak střevní neprůchodnosti – tato onemocnění spadají zejména do působnosti chirurgie.


Léčba

Je-li známa vyvolávající příčina, tak je důležité vyléčit právě ji. Mnohdy to však není možné a je nutné léčit zvracení jako takové. K dispozici je řada léků, které se označují jako antiemetika. Jedná se o léky s obvykle širokými účinky, které spadají do nejrůznějších lékových skupin. Tyto léky tlumí různé receptory nutné pro přenos signálů do mozkového centra pro zvracení, a tím tlumí pocity nevolnosti a vlastní zvracení. Nedílnou součástí terapie při těžším zvracení je hydratace pacienta pomocí nitrožilních infuzí. Je to extrémně důležité zejména u dětí a u starých lidí, kteří jsou ohroženi dehydratací. Tekutina v infuzích obchází trávicí trakt, nezatěžuje ho a nemůže být vyzvracena.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto:
© Ask

odkaz na článek

Facebook Twitter Pinterest email tisk

. Příčiny zvracení žluté hořké tekutiny [online]. ČeskáOrdinace.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 24 lidí.


přidejte sem svůj komentář

Něco není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku
klíčová slova
zvracení děti gastritida dehydratace alkohol tekutiny žízeň příčiny léčba