Co je lecitin
Lecitin je látka, mezi jejíž hlavní složky patří cholin a inositol. Cholin je důležitou stavební látkou biologických membrán a často se řadí k vitamínům. Inositol se vyskytuje v potravinách rostlinného původu, například v sóji. Jak cholin, tak inositol jsou považovány za spalovače tuků, za látky, které dokážou zabránit ztukovatění jater. Lecitin snižuje hladinu cholesterolu, čistí cévní stěny a posiluje srdeční sval. Vlasům propůjčuje zdravou barvu a zmírňuje jejich vypadávání. Zlepšuje paměť.
Lecitin má pro organismus tak obrovský význam, že by nebylo moudré jej podceňovat. Zbystřit by měli zvláště ti, kteří bojují s vysokým cholesterolem, chtějí se co nejdéle udržet v psychické i fyzické kondici, snaží se zhubnout, rádi si občas dopřejí sklenku alkoholu, a v neposlední řadě i ti, kteří potřebují zvýšit svou koncentraci a paměť během učení.
Játra: Velkou koncentraci lecitinu obsahují játra. Konkrétně tvoří lecitin 73 % objemu tuků v játrech. Je nezbytný proti tukové degeneraci, cirhóze, pomáhá proti vzniku nádorů jater nebo při zánětech jaterní tkáně. Nesmírně důležitý je i při procesu odbourávání alkoholu v játrech, proto by přísun lecitinu měl zvýšit každý, kdo si rád dopřeje nějakou tu sklenku alkoholu.
Krevní oběh: Lecitin díky vysokému podílu esenciálních mastných kyselin dokáže v krevním oběhu rozpouštět škodlivý LDL cholesterol. Ten pak snadno projde i těmi nejtenčími cévami a nemá tendenci se v nich usazovat. Lecitin dokonce dokáže rozpouštět i již vzniklé tukové a cholesterolové usazeniny. Snižuje krevní tlak a je tak skvělou prevencí proti kardiovaskulárním onemocněním a mozkovým příhodám.
Kůže, vlasy, nehty: Lecitin zlepšuje kvalitu pokožky, nehtů a vlasů, pomáhá je hydratovat a zpomaluje jejich stárnutí. Dokáže do hloubky regenerovat poškozené vlasy. Vzhledem k protizánětlivým účinkům se využívá i při léčbě kožních potíží – zmírňuje například ekzémy nebo lupénku. Osvědčil se také v boji s celulitidou.
Mozek: Díky svým vlastnostem pomáhá lecitin zvyšovat koncentraci. To ocení všichni, kteří při své práci namáhají hlavu. Učení a jakékoli myšlenkové pochody jdou s lecitinem mnohem snadněji. Údajně prý pravidelné užívání lecitinu dokáže zvýšit IQ až o 10 bodů.
Žlučník: Dostatečný přísun lecitinu dokáže zabránit tvorbě žlučových kamenů. Za jejich vznik je totiž zodpovědná právě nerovnováha lecitinu, kyseliny žlučové a cholesterolu.
Neurologická onemocnění: Lecitin se používá i k prevenci a léčbě neurologických onemocnění, jakými je například Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba a senilní demence. Je tak velkým pomocníkem v geriatrii.
Další pozitivní účinky: Lecitin dokáže dobře aktivovat anabolické procesy, čímž se zkracuje regenerace po fyzické aktivitě. Umí také chránit stěny tlustého střeva před narušením. A neméně prospěšný je pro udržení odolnosti imunitního systému.
Čistý lecitin je podstatný pro tvorbu biomembrán. Jelikož jsou tuky nerozpustné ve vodě, jsou pro jejich trávení v těle nezbytné určité kroky, které napomáhají rozkladu tukových kapek (micely).
Export mastných kyselin z jater je důležitý zejména u hospodářských užitkových zvířat. Drůbež přijímá spolu s krmením především škrob, z kterého se pak v játrech musí syntetizovat tuk pro tvorbu vajec; a právě zde je nutný lecitin, který napomáhá exportu vytvořeného tuku z jater (jako very-low-density-Lipoproteins; VLDL), jinak hrozí nebezpečí, že zvíře onemocní na ztukovatění jater. U dobytka toto nebezpečí také částečně hrozí, ale vzniká výsledkem jiného postupu: krátce po narození jalovice začíná energeticky velmi náročný proces tvorby mléka. Proto jsou mobilizovány tělní tukové reservy, které jsou nejdříve transportovány do jater a z nich pak opět jako VLDL do krve. Celkově není v této době zásobování krav aminokyselinami adekvátní (zejména lysinu a methioninu), neboť to může vést k uskladňování tuků v játrech, což může vyústit ve snížení výkonnosti. Vědecké bádání v této oblasti však dosud není ukončeno.
Polární lipidy, zvláště fosfolipidy jsou důležitou součástí biologických membrán a nachází se u všech živých tvorů (lidé, zvířata, rostliny a řasy) a v mnoha mikroorganismech. Největší koncentrace lecitinu je možno nalézt v játrech, mozku, plicích, srdci a také ve svalové tkáni. Rovněž v mnoha tělesných tekutinách se vyskytují fosfolipidy, především se jedná o krevní plazmu obratlovců.
Historie
V roce 1925 společnost Hansamühle Hamburg, dnes ADM Ölmühle Hamburg AG, zavedla extrakční postup, díky němuž bylo možné ze surového rostlinného oleje izolovat slunečnicový lecitin. Začala tak jeho průmyslová výroba. Hlavním zdrojem výroby se staly sójové boby a vznikl sójový lecitin. Lecitin získávaný ze žloutků se používá ve speciálních případech, například ve farmacii a kosmetice.
Jedním z prvních aplikačních výzkumníků ohledně lecitinu byl okolo roku 1925 Bruno Rewald, který jako jeden z prvních lecitinových technologů doporučil lecitin jako emulgátor a disperzní prostředek.
Hamburg byl výchozím centrem a ohniskem zpracování sójových bobů a lecitinu. Američan Josef Eichberg byl prvním, kdo v roce 1930 pro USA poznal hodnotu lecitinu a uvedl takzvaný hamburský lecitin na tamní trh. Od roku 1935 byl lecitin dobré kvality vyráběn v Americe. Existovaly firmy Pillsbury a Central Soya (obě v USA), které se této mnohostranné substance ujaly.
Využití lecitinu v dietetice prováděl dr. Buer, který roku 1935 uvedl na trh první lecitinový preparát pod názvem „Buer-Lecithin“. H. Eickermann, A. Nattermann & Cie (dnes Sanofi-Aventis Gruppe) se soustředili na účinnou substanci fosfatidylcholinu a vyvinuli řadu významných farmaceutických preparátů, které ještě dnes nalezneme v nabídce lékáren.
Bádání a aplikační využití lecitinu nejsou ještě ukončeny. V současnosti se například lecitin z mořských řas používá v potravinářském průmyslu. Největší množství lecitinu (okolo 180 000 tun ročně) se stále získává ze sójových bobů (2% obsah lecitinu), které jsou většinou sklízeny v USA, Brazílii a Argentině. Další producenti sóji, jako Čína, Indie, Paraguay nebo Kanada, nemají z hlediska získávání lecitinu velký význam. Pěstování sóji v Evropě je pouze okrajovou záležitostí. Kromě sóji se k základním zdrojům, i když v menším objemu, dá počítat i řepka a slunečnice. Žloutek se svým vyšším obsahem lecitinu (asi 10 %) může stěží stačit, vzhledem k dostupnosti a zásobování trhu. Relativně nízké množství lecitinu ze žloutků tak končí především ve farmacii, medicíně a kosmetice.
Jak dlouho užívat lecitin
Užívání lecitinu není na závadu ani po delší dobu.
Dávkování:
- Běžná dávka lecitinu je 1,2– 2,4 g denně.
- Ke snížení hladiny cholesterolu se používá dávka 20–30 g denně.
- Dávka 20–45 g denně se doporučuje při léčbě poruch paměti a demencí.
- Kojící matka může užívat sójový lecitin v dávkování 1 tableta denně, dítěti tato látka uškodit nemůže.
Lecitin lze užívat po celou dobu těhotenství, při kojení i před otěhotněním. Není známa kontraindikace, protože lecitin je součástí skupiny vitamínů řady B běžně se vyskytujících v potravinách i v našem organismu. Jen se nesmí překračovat doporučené dávkování.
Užívání lecitinu nijak neovlivňuje antikoncepci. Naopak estrogeny snižují obsah cholinu v těle, a proto je třeba jej dodávat v dostatečném množství, aby nevznikla jeho karence.
U některých lidí může mít lecitin vliv i na spánek. Někdo jej dokonce užívá místo kofeinu, když potřebuje být delší dobu vzhůru. Doporučuje se tedy změna doby užívání.
Lecitin se nemusí užívat s jídlem, lze jej užívat i nalačno. Pro jeho lipotropní vlastnosti (lecitin obsahuje cholin a inositol – látky uváděné jako spalovače tuků – které urychlují mimo jiné přirozený proces spalování mastných kyselin v organismu) může být výhodné užívat jej při jídle, protože rovnou pomáhá spalovat tuky z potravy.
Škodlivost sójového lecitinu
Sójové boby od hlavních pěstitelů jako obnovitelná surovina jsou každoročně k dispozici v dostatečném množství. Zralé a pečlivě uskladněné boby mají velký význam na dobrou kvalitu lecitinu. Boby se musí nejdříve očistit, vyloupat a rozválcovat na takzvané koláče. Koláče o velikosti 2–5 mm jsou zpracovány v extrakčním zařízení pomocí hexanu. Extrakce se provádí v protiproudovém režimu. Při tom vzniklá směs hexanu a oleje zvaná miscella, která se dále zpracovává pomocí destilace pro regeneraci hexanu z oleje. Zbývající hexan se z koláče oddestiluje s parou ve vakuu. Takto vzniklý surový olej je výchozím produktem pro získání sójového lecitinu. Přidušením olejnatých semen před vlastní extrakcí může být obsah lecitinu v surovém oleji zvýšen o 50–100 %, přičemž podíl hydratovaných fosfolipidů v oleji neklesá.
Surový olej jako výchozí látka obsahuje asi 2 % lecitinu, je zahříván v nádržích na 70–90 °C a s 1–4 % vody intenzivně smíchán. Při tomto postupu se vysráží lecitin do podoby rosolovité hmoty, která se od oleje odděluje ve speciálních odlučovačích. Tento lecitinový kal – s obsahem asi 12 % oleje, 33 % fosfolipidů a 55 % vody – je zbavován vody jejím odpařováním z jeho tenkých vrstev. Vzniká tak surový lecitin, obsahující 60–70 % polárních lipidů a 27–37 % sójového oleje. Podíl vody po této proceduře činí pouhých 0,5–1,5 %.
Hlavními složkami získané šlemovité hmoty surového lecitinu jsou fosfolipidy, označované jako fosfatidy, triglyceridy, glykolipidy a sacharidy. Vedlejšími složkami pak jsou steriny, volné mastné kyseliny, barviva a řada jiných sloučenin. Kromě rosolu získaného prostřednictvím vody v nádržích se získává rosolovitá hmota pomocí kyselin a proces zrosolovatění enzymem fosfolipázou A2. Tomuto procesu se podrobují i jinak nezkapalněné nebo takzvané těžce zkapalněné fosfolipidy.
Největší množství vyrobeného lecitinu, převážně ze sójových bobů, tedy sójový lecitin, míří do potravinářského průmyslu. Zpočátku byl rostlinný lecitin brán pouze jako náhražka za lecitin z vajec. Dávno již ale platí, že oba jsou ekvivalentní, někdy je dokonce i rostlinný brán jako silnější. Má již dávno pevné místo jako emulgátor a disperzní prostředek, stejně pro hydrofilní látky v olejovém nebo vodním prostředí, tak i jako stabilizační látka.
Lecitin je surovina velmi citlivá na teplo, v teplém prostředí rychle degraduje. Pokud uvedené nápoje nejsou doslova vařící, ale lze je bez problémů vypít (cca do 60 °C), pak to nevadí. V opačném případě (vyšší teplota) se zbytečně snižuje obsah aktivních látek.
Lecitin se nikdy úplně nerozpustí v tekutině, vždy jen pouze nabobtná a změkne. Chemicky to ani není možné, lecitin je totiž povahou tuk (fosfolipid) a ve vodných roztocích se zcela nerozpouští. Je to typická vlastnost kvalitního lecitinu, proto se rozmíchává třeba do jogurtu (pouze se promíchá, nerozpustí se). Pokud byste někdy v budoucnu zakoupili lecitin v jakékoliv podobě (granule, prášek, tekutina, kapsle) a on by se rozpustil ve vodě, tak se stoprocentně nejedná o lecitin.
Pokud je lecitin vyroben z geneticky nemodifikované sóji, obsahuje pouze čistý granulovaný sójový lecitin, neobsahuje žádné příměsi, aditiva, éčka, konzervanty, a tudíž by neměl způsobovat žádné negativní účinky.
Předávkování lecitinem
Lecitin je přirozenou složkou lidského organismu, a proto se nežádoucí účinky projevují až ve vyšších dávkách. Vysoké dávky lecitinu a cholinu mohou vyvolat pocení, nevolnost, zvracení, nadýmání a průjem. Užívání vysokých dávek způsobuje tělesný zápach po rybách a změny srdečního rytmu.
Lecitin je vynikajícím zdrojem cholinu. Organismus cholin získává jednak z lecitinu jeho rozštěpením, jednak z rostlin a jiných přírodních zdrojů. Lecitin je hlavní složkou žluče. Při nízké hladině této látky se mohou tvořit žlučové kameny. Užívání potravinových doplňků s lecitinem a cholinem pomáhá především v prevenci tohoto onemocnění, protože dochází ke zlepšení zpracování tuků a cholesterolu. Podávané preventivně zvyšují odolnost jater před toxickým poškozením alkoholem. Používají se jako pomocná látka u onemocnění jako žloutenka, jaterní cirhóza a žlučové kameny.
Více se o nežádoucích účincích lecitinu dozvíte zde.
Lecitin v potravinách
Pečivo: Lecitin je především důležitá pomocná látka při pečení. Ulehčuje hnětení těsta a umožňuje používat bezlepkové těsto. Díky lecitinu lze dosáhnout většího objemu, jemnější pórovitost a křupavou kůrku, což zvyšuje kvalitu vyrobeného pečiva. Neméně důležitá je schopnost lecitinu oddalovat tvrdnutí pečiva.
Margarín: Lecitin se používá i při výrobě margarínu. Zpočátku měl margarín proti máslu nevýhodu v prskání při pečení, stejně jako v přilnutí mléčného kaseinu s obtěžujícím zápachem. Aby se tomu zabránilo, byl do něj zprvu přidáván jako emulgátor lecitin ze žloutků. Tyto problémy se vyřešily teprve s chuťově neutrálním sójovým lecitinem. Nové výrobní technologie a receptury se postaraly o značné zvýšení jakosti, které vedly k odklonu od přírodního sójového lecitinu a k zavádění speciálních frakcí lecitinu. Díky tomu bylo dosaženo lepší oxidační stálosti a stabilizace. Zamezení odstřikování při pečení se u polotučného margarínu (40 % tuku a 60 % vody) samotným lecitinem však nedá dosáhnout. To se daří jen ve spojení s povrchově aktivními substancemi, jako jsou například sójové proteinové koncentráty.
Čokoláda: Lecitin v čokoládě má dvojí funkci: zvyšuje jakost čokolády a přináší jistá pozitiva při výrobě. Pokud se má při výrobě čokolády dosáhnout správné konsistence a typického aróma, je zapotřebí mnoho mlecích operací v takzvaném konšovacím stroji. Použitím lecitinu se přitom snižuje viskozita, zkracuje se doba zpracování a šetří se kakaové máslo. Zároveň ale také ovlivňuje příznivě vlastnosti čokolády. Čokoláda získá větší odolnost proti vyšším teplotám, prodlouženou trvanlivost, zvýšený lesk povrchu a sníží se nebezpečí jejího předčasného šedivění. Průmysl skoro výhradně používá sójový lecitin, ale také je nasazován lecitin z řepky nebo slunečnic. Stejně prospěšné je používání syntetického lecitinu a kombinace lecitinů. Totéž platí i pro použití jednotlivých frakcí lecitinu, které umožňují lepší zkapalnění čokolády při konšování než přírodní lecitin.
Instantní potraviny: Rostlinný lecitin se osvědčil například při výrobě instantního kakaového a kávového prášku. Kromě toho slouží jako dispergační činidlo v sójových proteinových výrobcích, bramborovém škrobu a instantních polévkách.
Kvalitativní a kvantitativní vlastnosti lecitinu ho nepředurčují jen pro použití v potravinářské výrobě, ale také jako důležitou součást dietetické výživy.
Dietetická výživa:
- Lecitin je se svými nenasycenými kyselinami významným odpůrcem cholesterolu, přičemž cca 60 % mastných kyselin v lecitinu je tvořeno kyselinou linolovou.
- Lecitin pomáhá stabilizovat rovnovážný poměr mezi LDL a HDL cholesterolem.
- Lecitin podporuje díky svým lipotropním komponentám, jako jsou cholin a inosit, léčbu nemocných jater.
- Harmonická rovnováha lecitinu, kyseliny žlučové a cholesterolu ve žluči je nutným předpokladem pro to, aby se zabránilo vzniku žlučových kamenů.
- Díky schopnosti pročišťovat cévy a snižovat krevní tlak, je lecitin důležitý jako prevence proti mozkovým příhodám.
- Poruchy látkové výměny acetylcholinu jsou příčinou řady mentálních nemocí. Lecitin se tak účastní jako pozitivní pomocný prostředek na hojivém procesu.
- Lecitin se s úspěchem používá v geriatrii, neboť podporuje dobrý zdravotní stav starších lidí.
- U sportovců účinkuje lecitin jako energetický zdroj pro svaly a mozek – doba zotavení po tělesné námaze se díky němu zkrátí.
- Fosfatidylcholin obsažený v lecitinu je důležitou složkou hlenové vrstvy v tlustém střevu. Tento hlen vytváří ochrannou vrstvu, která chrání stěnu velkého střeva před útokem kolonií komenzálních bakterií. Pacienti trpící ulcerózní kolitidou mají narušenou ochrannou vrstvu a hlen, který ji tvoří, má nižší hladinu fosfatidylcholinu, než je tomu u zdravých osob.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Plan