Heřmánek lékařský
(lat. Matricaria chamomilla, Matricaria recutita)
Bývá označován také jako heřmánek pravý, lidově kamilka, rumánek, marunka, harmaníček. Je to jednoletá bylina dorůstající výšky až 50 cm s typickou příjemnou a výraznou vůní. Snadno si ho ale můžete splést s jinými příbuznými rostlinami. Velmi dobrým znakem pro jeho rozpoznání je, že pokud rozpůlíte žlutý střed květu (květní lůžko), je uprostřed dutý (na rozdíl od ostatních). Ve volné přírodě roste heřmánek podél polních cest a na lukách, vyskytuje se i mezi obilím. Zdá se ale, že poslední dobou ho v přírodě ubývá.
Květy heřmánku sbíráme od května do září, za suchých dnů. Trhají se s krátkou stopkou, a to nejlépe na začátku rozkvětu. Důležité je pak následné sušení ve stínu a bez „načechrávání“! Umělá teplota by neměla přesáhnout 40 stupňů. Heřmánek skladujte v dobře uzavíratelných sklenicích nebo dózách, aby se vám do něho nedostali moli a jiní škůdci.
Léčebné účinky
Hlavní léčivou složkou heřmánku pravého jsou silice. Dále obsahuje i hořčiny, éterické oleje, rutin, cholin a další látky. Vnitřně je jeho podávání v podobě čaje vhodné při nadýmání, křečích, střevních a žaludečních obtížích. Podporuje pocení a tvorbu žluči. Pomáhá při rýmě, kašli a nachlazení, kdy kromě samotného pití čaje, jsou vhodné inhalace heřmánkového odvaru. Heřmánek má desinfekční účinek a příznivě tak působí při zánětech – horních cest dýchacích, močových nebo pohlavního ústrojí. Ženy ho ocení i při poruchách menstruace nebo při jejím bolestivém průběhu. Pomáhá při stresu, při poruchách spánku a posiluje imunitní systém. Zevně se heřmánek doporučuje v podobě obkladů ke zklidnění podrážděné pokožky, na kožní vyrážky, hemoroidy nebo revmatické otoky, zabraňuje tvorbě jizev. Jako kloktadlo zmírňuje bolesti a záněty zubů, v dutině ústní a v krku. Celkově vyvolává uklidňující pocity a harmonizuje naše tělo po fyzické i psychické stránce. U někoho ale může vyvolat alergickou reakci. Takový člověk by pak heřmánek neměl vůbec používat.
Heřmánek lékařský foto
Zde se můžete podívat na fotografie, kde je vidět heřmánek lékařský.
Heřmánek římský
(lat. Chamaemelum nobile)
Nebo také rmenec sličný (lat. Anthemis nobilis). Více je známý pod názvem rmen římský nebo sličný. Rostlina dosahuje výšky 40 – 50 cm. Vzhledově je podobná heřmánku pravému a často se s ním plete. Jeho žluté květní lůžko je ale vyplněno dření, tj. není duté. V přírodě roste na pustých místech, podél cest a polí.
Léčebné účinky
Heřmánek římský obsahuje podobné silice jako heřmánek pravý. Nejsou ale tak silné, a proto ho lze užít při nesnášenlivosti heřmánku pravého. Je používán hlavně pro své protizánětlivé a desinfekční účinky. Zklidňuje žaludek, napomáhá dobrém trávení, užívá se při žaludečních a střevních křečích, je účinný při bolestech v krku a zánětu dutiny ústní, zmírňuje napětí, stres a nespavost. Zevně napomáhá při hojení ran.
Heřmánek římský foto
Zde se můžete podívat na fotografie s heřmánkem římským.
Heřmánek terčovitý
(lat. Matricaria discoidea)
Heřmánek terčovitý je jednoletá bylina příbuzná heřmánku pravému. Rostlina je ale statnější s tlustšími lodyhami, v horní polovině více rozvětvená. Hlavní odlišností od heřmánku pravého, co se týče vzhledu, je, že květům chybí bílé okvětní lístky (nebo jsou zakrslé). Má pouze žluto-zelené středy, které nejsou duté. Do Čech se tato rostlina dostala až koncem 19. století. Řadí se tedy mezi neofyty tj. mezi rostliny zdomácnělé teprve nedávno. Nyní u nás ale roste téměř všude, podél cest, na železničních náspech, na návsích i pěšinách.
Léčebné účinky
Vonné silice, které obsahuje heřmánek terčovitý, mají malý léčivý účinek, a proto se v léčitelství využívá jen zřídka.
Heřmánek terčovitý foto
Zde jsou fotografie, na kterých je vidět heřmánek terčovitý.
Recept na heřmánkový čaj
Čaj z heřmánku připravíte velmi jednoduše. Stačí jednu čajovou lžičku sušených květů zalít 250 ml vroucí vody. Poté nechte 15 minut louhovat a pak sceďte. Čaj pijte teplý, 3x denně po jídle. Připravujte ho vždy čerstvý a ihned vypijte. Dětem od 1 do 3 let čaj nařeďte vodou a podávejte 1 – 2 šálky denně. Dětem od 4 let již ředit nemusíte. Dětem do 11 let ale podávejte maximálně 2 šálky denně.
Kromě čaje si můžete připravit i nálev. 2 – 3 polévkové lžíce sušeného heřmánku zalijte 500 ml vařící vody. Opět nechte 15 minut vyluhovat a pak sceďte. Nálev je určen k zevnímu použití – na obklady, výplachy, inhalace, ke kloktání. Takto ho užívejte nejdéle dva týdny. Nálev je vhodný i ke koupelím a k mytí vlasů.
Heřmánek na výplach oka
Díky svým vlastnostem, kdy se heřmánek užívá k podpůrné léčbě různých zánětů v těle, můžeme připravit heřmánkové obklady (výplach) i na zánět spojivek. Je ale nutné říci, že látky obsažené v heřmánku tyto problémy nejen zmírňují, ale i takové, které spojivky prokazatelně dráždí. Proto někteří lékaři heřmánek nedoporučují a nahrazují ho obkladem ze světlíku nebo borovou vodou.
Heřmánek na akné
Heřmánek pravý má antiseptické účinky na kůži, vysušuje příliš mastnou pleť a stahuje rozšířené póry. Má silné čistící účinky, proto je výborným přírodním prostředkem na akné. Můžete si udělat buď obklad, nebo přímo heřmánkovou masku. Na obklad si připravte nálev z 2 – 3 lžic sušených květů, které zalijte 500 ml vroucí vody, 15 minut louhujte a pak sceďte. Mírně vychladlé přikládejte na omytý obličej. Na heřmánkovou masku si připravte cca 100g sušené bylinky a zalijte takovým množstvím horké vody, aby vám vznikla kašovitá směs. Nechte ji chvíli odstát a pak naneste na suchý ručník. Ten přiložte na postiženou pokožku. Nechte působit asi 20 minut a obličej následně opláchněte.
Heřmánek v těhotenství
V těhotenství obecně s bylinkami opatrně. Je dobré si předem zjistit informace o konkrétní bylince, případně se poradit s lékařem, a popíjet čaje v menším množství než obvyklém. Co se týče heřmánku, nejsou názory na jeho užití v těhotenství zcela jednotné. Většinou se dozvíme, že jeho přiměřené pití neškodí. Některé zdroje ale uvádějí, že působí jako stimulant dělohy, může tedy vyvolat její stahy a tím předčasný porod. Proto se raději vnitřnímu užití heřmánku v těhotenství vyhněte. Zevně ho můžete používat bez omezení.
Autor: © Ing. Romana Šebková
Foto: © Isidre blanc