Výtok z uší

Kdy se objevuje výtok z ucha

Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.

Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.

Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.

Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušní bubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.

Výtok z uší, je hlavní myšlenka, která vedla k vytvoření tohoto článku. Můžete se dozvědět i širší souvislosti, zde je výběr nejlepších momentů souvisejících s tématem zapáchající výtok z ucha

Také se můžete podívat na článek Borová voda jako domácí lék a dozvědět se další související informace.

Co dělat při výtoku z ucha

Někteří pacienti mají strach z návštěvy lékaře a z případného zákroku, tudíž jsou ochotni udělat cokoliv, aby se výtoku a bolesti zbavili sami (do ucha různě zasahují...). Avšak sami si většinou nepomohou, neboť se příčina bolesti nachází až za ušním bubínkem, kam se žádným „manévrem‟ nedostanou. Situaci mohou naopak ještě zhoršit. Pokud zánět již probíhá, správné řešení je jen jedno, a sice cesta k lékaři na oddělení ORL.

Zde se dozvíte odpověď na otázku Výtok z uší. Podobné téma rozebíráme v širších souvislostech a možná se chcete dozvědět více. Zde je výběr nedůležitějších sdělení k tématu vodnatý výtok z ucha a možná tam budou i zkušeností ostatních čtenářů.

Léčba výtoku z ucha

Při nekomplikovaném virovém zánětu stačí obvykle místní léčba. Při ní lékař vkládá do ucha vatové tampónky napuštěné léčivou látkou. Bolest v uchu lze zmírnit i aplikací tepla: na postiženou stranu přiložte ohřívací láhev naplněnou teplou vodou a zabalenou do ručníku. Teplotu sníží paracetamol (Paralen, Panadol a podobně), ucpaný nos uvolní nosní kapky. Při přetrvávajících horečkách a známkách bakteriální infekce se musí nasadit antibiotika, jež se užívají obvykle 10 dnů.

Při nahromadění většího množství tekutiny za bubínkem a jeho vyklenutí se může lékař rozhodnout pro již zmíněnou paracentézu. Jedná se o propíchnutí bubínku, díky kterému odteče hnis ze středoušní dutiny.

Jestli se zajímáte i o další informace, tak zpracované téma žlutý výtok z ucha je výběr toho nedůležitějšího, co jsme na toto téma napsali. Mnohdy nám k tomu pomohly i zkušenosti a rady ostatních uživatelů.

Za zmínku stojí také článek Zalehlé ucho.

HOMEOPATICKÉ LÉKY NA VÝTOK Z UCHA

Vodnatý výtok:

• nedráždivý − Silicea, Graphites;
• dráždivý − Mercurius sollubilis, Tellurium − odírající, páchne po rybině;
• s příměsí krve − Ferrum posphoricum.

Hnisavý výtok:

• Hepar Sulphur − páchnoucí (jako shnilý sýr), žlutozelený, odírající;
• Mercurius sollubilis − hnilobně páchnoucí;
• Mercurius corrosivus − páchne více než Merc. sol., často pulzující bolest (zvláště v levém uchu);
• Pulsatilla − hustý žlutý krémový nedráždivý výtok.

Dávkování: zpravidla 9 nebo 15 CH 2x až 5x denně 3 kuličky. Se zlepšováním stavu se prodlužují intervaly v podávání léku. Až problém zmizí úplně, lék se přestane užívat.

Zkuste se na to podívat i z širšího úhlu pohledu a přečtěte si zpracované téma výtok z uší, kde vybíráme vše podstatné.

Nebo se ponořte hlouběji do tématu a přečtěte si článek Zalehlé ucho, který přináší další nové pohledy v souvislostech.

Diferenciální diagnostika výtoku z ucha

Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolest ucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.

Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.

V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.

Pro ty z vás, kteří chtějí více informací na jednom místě, jsme vybrali podstatné inforamce a seřadili jsme je do jedné ucelené stránky, kterou najdete zde: vše podstatné týkající se tématu borová voda do ucha, a přidali jsme i příběhy ostatních čtenářů.

Článek Borová voda do oka: bezpečné použití, účinky a chyby, které dělá většina lidí by také mohl pomoci rozšířit povědomí o nové poznatky.

Výtok z uší u dětí

U dětí s opakovanými infekcemi horních cest dýchacích (ale i u alergických dětí) bývá velmi často zvětšená nosní mandle. Ta může tlačit na trubici spojující střední ucho s nosohltanem, čímž se vytvářejí příznivé podmínky pro vznik zánětu středního ucha a s ním spojený výtok z ucha.

Vnější ucho tvoří boltec a vnější zvukovod až po ušní bubínek. Zánět v této oblasti vzniká v důsledku zanesení infekce zvenku do ucha nebo přesunem infekce ze středního ucha. K prvotním příčinám se řadí nadměrná vlhkost (po potápění se), nadměrná suchost (narušení ochranné funkce ušního mazu při ekzému a jiných kožních onemocněních), mechanické poškození (při čištění nebo cizím tělesem).

Zánět vnějšího ucha se projevuje zejména bolestí (často poměrně silnou), jež se zvětšuje při pohybu sanice, ale i tlakem na boltec. Dalším příznakem bývá výtok z ucha. Otok sliznice a bubínku dohromady se sekretem zužuje zvukovod, čímž se zhoršuje sluch. Přestože je léčba zánětu vnějšího ucha jednoduchá, měla by probíhat pod dohledem lékaře. Při léčbě se podávají ušní kapky obsahující antibiotika a léky tlumící bolest. Než se ucho dítěte úplně zahojí, neměla by se do něj dostat voda.

Autor: © svevi
Foto: © Ehal