Toxoplazmóza

Nemoci

Zveřejněno dne 22.2.2016

Toxoplazmóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je prvok Toxoplasma gondii. Onemocnění má širokou škálu projevů a vyskytuje se po celém světě. Postihuje lidi, savce a ptáky. Řadí se mezi zoonózy, tedy infekce přenášené mezi zvířaty, jimiž se může nakazit i člověk. Infekce je většinou bezpříznaková, vyvolá však celou řadu onemocnění, včetně vrozené formy projevující se vývojovými vadami.



Příčiny

Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.

Způsob nákazy:

Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.

Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Lidé stižení toxoplazmózou mívají často zvyk ochutnávat syrové maso při kuchyňském zpracování, mají rádi minutky, případně u nich dochází k profesionálnímu styku se syrovým masem. Maso běžně dobře tepelně zpracované je naprosto nezávadné, neboť již prohřátí na teplotu 66 °C spolehlivě ničí vývojová stadia parazita v mase, stejně jako na druhé straně několikadenní důkladné promražení v mrazicím boxu.

Přenos nákazy z matky na plod přes placentu. Dochází k němu v případě, když se žena nakazí v průběhu těhotenství.

Další možnosti: přenos kapénkovou infekcí, spojivkovým vakem, oděrkami v kůži při manipulaci s infekčním materiálem nebo při pokousání infikovaným zvířetem.

V tenkém střevě se po pozření obou typů cyst uvolňují toxoplasmy, které pronikají buňkami střevní sliznice, vyvíjejí se a rychle množí. V té době se organismus nachází v akutním stadiu onemocnění – v tělních tekutinách kolují toxoplasmy a napadají hostitelské buňky. U koček dochází k pohlavnímu rozmnožování a vznikají oocysty, které odcházejí kočičím trusem a mohou nakazit nového hostitele. U ostatních živočichů, včetně člověka, pronikají do buněk různých orgánů a vytvářejí tkáňové cysty, jež přetrvávají bezpříznakově až do smrti jedince. V tomto vývojovém stadiu se toxoplasma vlivem imunitní odpovědi hostitele množí pomalu. Při oslabení imunity však může dojít k aktivaci onemocnění a toxoplasma se opět rychle množí.


Příznaky a projevy

Vrozená forma: vývojové vady, psychické a fyzické poškození, poškození zraku až slepota.

Získaná forma: horečka, rozmazané vidění, zduření mízních uzlin, bolesti svalstva, únava, zvětšení sleziny, poruchy spánku, emoční labilita.

Toxoplazmóza u dětí

Toxoplazmóza u dětí je chronické onemocnění způsobené parazity. Může být buď vrozená (během vývoje plodu), nebo získaná. Onemocnění je charakterizováno tím, že dochází k poškození nervového systému, srdce, svalů, sleziny, očí.

Od nákazy do prvních příznaků může proběhnout delší období (2–3 týdny). Během této doby pronikají oocysty do buněk střeva, pak do krevního a lymfatického oběhu a dostávají se do lymfatických uzlin, kde se množí. Nemoc u dětí nastupuje prudce: teplota dítěte stoupne na 38 až 39 stupňů Celsia, objevují se bolesti hlavy, pocit slabosti, bolesti svalů a kloubů, ztráta chuti k jídlu. V této fázi je obtížné odlišit toxoplazmózu od jiných chorob. V některých případech se mohou na kůži celého těla s výjimkou hlavy a rukou objevit skvrny a vyrážky. Léčba toxoplazmózy u dětí je poměrně dlouhá, v rozmezí od jednoho do 12 měsíců. Uvádí se, že polovina všech nemocných dětí do sedmi let prodělala nákazu s největší pravděpodobností z pískovišť, která kočky rády využívají jako pohodlnou toaletu.


Test na toxoplazmózu

K potvrzení diagnózy je nezbytný přímý průkaz parazita ve tkáních nebo průkaz protilátek proti toxoplasmě v krevním séru, a to pomocí krevních testů. Důležitá je diagnostika akutní infekce v těhotenství, a zda došlo k nákaze plodu. Při podezření na vrozenou toxoplazmózu se vyšetřují protilátky matky a plodu. K dispozici jsou opět krevní testy. Vysoká hladina protilátek třídy IgM, IgA a IgE je typická pro akutní infekci, ale může přetrvávat i řadu měsíců či let. To komplikuje diagnostiku akutní infekce v těhotenství. U osob s poruchou imunity je nutné využít molekulárně biologické metody, konkrétně PCR. Stanovení diagnózy oční a mozkové formy je většinou formou klinického testu. Po 7–10denní cílené léčbě toxoplazmózy dojde ke zlepšení zdravotního stavu postiženého jedince.


Léčba

Toxoplazmózu lze cíleně léčit antiparazitiky a antibiotiky. Tato léčba je vyhrazena pro akutní infekci v těhotenství, u vrozené formy toxoplazmózy a při postižení oka či mozku. Bezpříznakové a lehké akutní infekce se neléčí.

Z léků se používá kombinace Daraprimu a Sulfadiazinu po dobu 3 až 6 týdnů. Vrozená toxoplazmóza se léčí 6 až 12 měsíců. Při nedostupnosti Sulfadiazinu lze podat méně účinný Cotrimoxazol, Biseptol nebo Sumetrolin. Součástí podpůrné léčby je podávání kyseliny listové. Antiparazitika totiž brání tvorbě kyseliny listové nezbytné pro množení buněk, proto je nutné dodávat ji zvenčí. Podáváním kyseliny listové se snižuje toxicita a četnost nežádoucích účinků léčby. V těhotenství se volí léčba Rovamycinem nebo Dalacinem či Klimicinem, které zabrání přenosu infekce na plod, ale pro terapii probíhající infekce již nejsou spolehlivě účinné. U oční formy a vrozené toxoplazmózy se přidávají kortikosteroidy, například Prednison.


Jak poznat toxoplazmózu u koček

Toxoplazmózou může onemocnět kočka, která pozře mezihostitele – to může být myš nebo kus syrového masa. Ve velké většině případů u ní toto onemocnění proběhne bez příznaků, pouze náhodným vyšetřením trusu se najdou vajíčka parazita. Pokud se onemocnění projeví, jeho nejčastějšími příznaky jsou zápal plic, jinak průjmy, teploty, výtoky z nosu a očí a zánět mandlí. Pohlavní množení parazitů ve střevech (s následným vylučováním vajíček do vnějšího prostředí) probíhá nejčastěji u mladých koček (maximum případů u 3–6měsíčních koťat). Chov domácí kočky není příliš rizikový, protože kočka je infekční pouze 14 dní při prvotní nákaze. Naprostá většina nakažených získala toxoplasmu jinou cestou. Přesto je vhodné pravidelně a včas odstraňovat kočičí výkaly (oocysty se stávají infekční během 1–5 dnů v závislosti na teplotě). Dále můžete kočkám podávat kokcidiostatika (léky hubící toxoplasmu). Pokud kočky zmíněnou formu onemocnění jednou prodělají, už nikdy se neopakuje (vyjma případů zvířat oslabených jinými těžkými infekcemi). Pokud tedy máte doma kočku, která nechodí ven (nechytá myši) a není krmená syrovým masem, je riziko toxoplazmózy téměř nulové.


Toxoplazmóza a těhotenství

Pokud dojde k nakažení nastávající maminky akutní infekcí toxoplazmózy, a to zejména v prvních třech měsících těhotenství, může to vést k potratu nebo ke vzniku plodu s hydrocefalem, což je zmnožení mozkomíšního moku v centrální nervové soustavě, i když nebezpečí není tak velké, jak se dříve tvrdilo. U infikované matky je riziko přenosu infekce na plod v prvním trimestru těhotenství, kdy jsou následky nejvážnější, asi 15–20 %. Dojde-li k nákaze a onemocnění matky ve třetím, posledním trimestru, je riziko nákazy plodu asi 50 %. V té době je již naštěstí riziko postižení plodu malé.

Autor: © svevi
Foto:
© Fae

referenční odkaz

VINŠOVÁ, Světluše. Toxoplazmóza [online]. ČeskáOrdinace.cz, 2016-02-22. Dostupné online.




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 27 lidí.


Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku



Sitemap | RSS