Není jasné, co přesně způsobuje rakovinu ledvin. Rakovina ledvin vzniká, když DNA (genetická informace) některých ledvinových buněk zmutuje, čímž se poruší regulace růstu a množení buňky. Mutované buňky neustále rostou a příliš rychle se množí. Hromadící se abnormální buňky pak vytvoří nádor, který může být dokonce větší než samotné ledviny. Některé buňky se mohou od ledviny odtrhnout a šířit se (metastazovat) do vzdálených částí těla, kde vytvoří takzvané sekundární nádory. Mezi rizikové faktory patří: vyšší věk, kouření, obezita, vysoký krevní tlak (hypertenze), dlouhodobá dialýza, některá genetická onemocnění, jako je von Hippel-Lindau syndrom, Birt-Hogg-Dubé syndrom nebo tuberózní skleróza.
V naší poradně s názvem DIALÝZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Mazurová.
Dobrý den ráda bych se zeptala. Moje teta pravidelně jezdí 3krát týdně na dialýzu a začala nyní pít ve větším množství mléko. Ráda bych věděla zda jí to neuškodí a kolik ho tak denně může vypít.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Každý pacient na dialýze má stanoven denní příjem tekutin. Mléko je také tekutina z velké části tvořena vodou. Pokud je mléko konzumováno na úkor jiných spotřebovaných tekutin a jejich denní součet nepřekračuje stanovený limit, tak to nevadí.
Jaké množství alkoholu vyvolá nepříjemnou kocovinu, nelze jednoznačně říci. Někdo může mít kocovinu po dvou sklenkách vína, jiný může vypít větší množství alkoholu a nic mu nemusí být.
Alkohol vyvolává dehydrataci, tedy odvodnění organismu. Při pití alkoholu se zahustí krev, což kromě mučivé žízně způsobí i bolest hlavy. Proto se doporučuje po konzumaci alkoholu vypít před usnutím co nejvíc minerálky – v ní rozpuštěné soli vám v těle napraví i rozvrácenou rovnováhu iontů. Výborně zabírá vše, co obsahuje soli, například silný masový vývar, lák z okurek nebo cokoli dalšího.
Alkohol také snižuje schopnost jater pumpovat do krve glukózu, čímž vyvolává hypoglykémii. Mozek nemá dost energie, takže jste unavení a ospalí. Úlevu přinese rychle vstřebatelný cukr, snězte třeba toast s medem.
Alkohol mimo jiné rozšiřuje periferní cévy, což přináší známý pocit tepla. Jenže jakmile začne obsah alkoholu v těle klesat, cévy se zase smrsknou, a to se projeví bolestí hlavy, kterou lze odbourat s pomocí analgetik.
Alkohol v neposlední řadě zpomaluje některá mozková centra. Jakmile alkohol vyprchává, centra postupně znovu „naskočí“, což se ale projevuje zvýšenou citlivostí na světlo a zvuky. Proti tomu pomůže jen zalézt pod peřinu.
V játrech se alkohol přemění na acetaldehyd a ten pak na kyselinu octovou – obě tyto látky jsou jedy, které způsobují bolest hlavy, nevolnost a zvracení. Jejich úplný rozklad urychlí zvýšená tělesná aktivita. Právě proto je na kocovinu nejlepší fyzická práce, která nastartuje metabolismus. Těžká kocovina může trvat až 72 hodin!
Po požití většího množství alkoholu, respektive po otravě alkoholem, může dojít ke zvracení a roste také objem močení (diuréza). Po předešlé euforii nastupuje významný útlum, lhostejnost a pasivita doprovázená ztrátou smyslu pro realitu. Dýchání je hluboké a zpomalené (důsledek respirační acidózy). Při zvracení hrozí vdechnutí žaludečního obsahu a zástava dechu.
Při otravách alkoholem je často nutná eliminace alkoholu ve zdravotnickém zařízení, která spočívá ve výplachu žaludku, forsírované diuréze, vyrovnání acidózy a boji proti hypoglykemii. Pokud se stav nezlepšuje nebo při hladině nad 3,5 ‰, následuje dialýza. Léčba je zvláště indikována při delším zhoršeném dechu a při počínající insuficienci srdce a oběhu s eventuální hypotermií.
U opilých osob se nesmí přehlédnout jiný závažný stav a úrazy jako například poranění lebky, vnitřních orgánů, metabolická disharmonie (například u diabetiků hypoglykemie, metabolická acidóza). Je možné, že by si podnapilá osoba ani nestěžovala na bolest, protože má alkohol analgetický účinek, tedy efekt proti bolesti.
Nikdy si nedávejte kávu, kofein prodlužuje odbourávání alkoholu. Kocovina pak trvá déle a káva navíc tělo ještě víc odvodní. Nepomůže ani ranní vyprošťovací pivo či panák, ty pouze oddálí nástup nepříjemných příznaků. Jen 20 % alkoholu se vstřebává v žaludku, zbytek až ve střevech.
V naší poradně s názvem JE NUTNÁ DIALÝZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Sedláček.
prosím o radu zda při výši kreatinu v krvi 200 je nutná diálýza
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hodnota kreatininu 200 vypovídá o nedostatečné funkci ledvin. V této situaci ještě není dialýza nezbytně nutná, ale je třeba stav řešit dietou a pitným režimem nebo jiným konzervativním postupem. Zahájení dialýzy závisí na rozhodnutí lékaře nefrologa, který zná váš celkový zdravotní stav, poraďte se proto s ním.
Je nutné léčit nebo odstranit příčinu rabdomyolýzy, je-li to možné. Pacient by měl ležet na JIP s monitorací základních životních funkcí a vnitřního prostředí. Jako prevence poškození ledvin je nutná hydratace. Pokud dojde k výraznému zhoršení ledvinných funkcí, pak je zapotřebí alespoň dočasná dialýza.
V diskuzi MUDR JAN ŠULA KONTAKT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hilda Kozlova.
Zdravím je to pecka konečně směr který má budoucnost.Ráda bych věděla jak to vše v palici srovnat a pomoci sobě i ostatním. Jsem ráda na světě. Děkuji za kontakt na vás. Ráda bych vás viděla. Kdo si počká ten se dočká. H
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Dobrý deň,
v jednej prednáške sa pán doktor Šula vyjadril o dialýze pacientov s čiastočne fungujúcimi obličkami, že dialýza časom môže spôsobiť úplné zlyhanie obličiek. (Ak som to správne pochopil.) Manželka chodí už vyše roka na dialýzu, pričom jej obličky stále, aj keď nedostatočne pracujú. Ako by mala postupovať aby jej obličky neprestali pracovať úplne, resp. čo podniknúť, aby sa postupne ich účinnosť zlepšovala? Lekári tvrdia, že polycystické obličky je nemoc neliečiteľná. Aký je váš názor?
Pokud jedna ledvina nefunguje, druhá ledvina je schopna sama zastat funkci obou. Nefunguje-li ani jedna ledvina, je člověk bezprostředně ohrožený na životě. Dočasnou náhradou funkce ledvin je dialýza, definitivním řešením je pak transplantace ledvin.
Mezi časté nemoci ledvin patří glomerulonefritida, což je zánětlivé onemocnění ledvin postihující především glomerulus. Glomerulus je klubíčko krevních kapilár, kterým protéká krev a pod vysokým tlakem se filtruje.
Dalším onemocněním je zánět ledvin neboli pyelonefritida. Pyelonefritida je infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Nejčastěji jde o vzestupnou infekci, kdy dochází ke stoupání patogenních bakterií z nižších částí močového traktu.
Dále to jsou ledvinové kameny, které mohou vznikat z mnoha příčin a projevit se velmi intenzivní bolestí v boku, označovanou jako kolika.
Příznaky onemocnění ledvin jsou především otoky, které jsou lokalizovány v oblasti obličeje a víček. Dále je to změna množství moči, ať už zvýšený či snížený objem. Vyšetření je také nutné, pokud je moč tmavá nebo pokud se v ní tvoří pěna. Mezi další příznaky patří bolest v bederní krajině, svalová slabost, ztráta chuti k jídlu, svědění a změna barvy kůže, která má barvu slámy. Důsledné sledování funkce ledvin musí být prováděno také u cukrovky, vysokého tlaku a při nálezu bílkoviny či krve v moči.
V diskuzi MUDR JAN ŠULA KONTAKT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hilda Kozlova.
Zdravím je to pecka konečně směr který má budoucnost.Ráda bych věděla jak to vše v palici srovnat a pomoci sobě i ostatním. Jsem ráda na světě. Děkuji za kontakt na vás. Ráda bych vás viděla. Kdo si počká ten se dočká. H
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Dobrý deň,
v jednej prednáške sa pán doktor Šula vyjadril o dialýze pacientov s čiastočne fungujúcimi obličkami, že dialýza časom môže spôsobiť úplné zlyhanie obličiek. (Ak som to správne pochopil.) Manželka chodí už vyše roka na dialýzu, pričom jej obličky stále, aj keď nedostatočne pracujú. Ako by mala postupovať aby jej obličky neprestali pracovať úplne, resp. čo podniknúť, aby sa postupne ich účinnosť zlepšovala? Lekári tvrdia, že polycystické obličky je nemoc neliečiteľná. Aký je váš názor?
Chloroform je znám pod chemickým vzorcem CHCI3. Akutní otrava je v současnosti vzácná, protože použití chloroformu do spotřebních výrobků bylo zakázáno roku 1975. K otravě chloroformem dochází nejčastěji při jeho výrobě (pracovní prostředí nesmí obsahovat více než 10 ppm chloroformu) nebo z drogové závislosti. Následující řádky popisují, jak identifikovat a léčit případ otravy chloroformu.
Chloroform byl kdysi používán k celkové anestezii, tudíž nejvíce zřetelným příznakem je utlumení centrálního nervového systému. Již malé množství může způsobit ztrátu vědomí, po velké expozici může dojít během několika minut k srdeční nebo respirační zástavě. Nutné je vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Kontaminovaný oděv musí být odstraněn. Pokud je k dispozici, nanáší se disperzní činidlo. Nechráněné osoby by měly udržovat od kontaminovaného jedince bezpečnou vzdálenost. Při nadýchání je potřeba pro podpůrnou léčbu monitorovat srdeční a dýchací funkce. Často je zapotřebí respirační podpora a srdeční defibrilace. Žaludeční dekontaminace není užitečná, protože se chloroform rychle vstřebává. Při těžké otravě dochází k selhání ledvin nebo jater (nutná dialýza a nahrazení tekutiny podle potřeby). Pacienti mohou vykazovat poškození nervů, což se projevuje formou otřesů nebo třepání v končetinách. Tento jev často zmizí po několika dnech bez jakékoliv léčby.
V naší poradně s názvem NEUROPATIE KONČETIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PETR HRANICKÝ.
Dobrý den.Mám cukrovku již 20let,je mi 67 let a trápí mě nohy.Mám pocit jako bych měl malé ponožky,při chůzi mě bolí spodky nohou a mám u kotníku prasklinu,která bolí.Nohy každý den mažu zvláčňující emulzí a mám je pořád suché.Na levé noze mám na kůži fleky ze kterých mi mokvá lymfa.Když si to zavážu,tak za chvíli je obvaz mokrý.Teď docházím i na nefrologii,hrozí mi dialýza.Mám i dotaz,zdali bych měl i nárok na ZTP,jedná se mi jen o parkování,nebo v nemocnici kam jezdím je to daleko pěšky a já mám problém s chůzí.Děkuji.Hranický
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O průkaz OZP (osoba se zdravotním postižením) můžete zažádat na pobočce Úřadu práce. Tam k tomu mají formulář, který vám pomohou vyplnit a rovněž vás poučí o dalším postupu. O rozhodnutí vám přijde vyrozumění na vaši adresu. Na průkaz OZP-TP byste mohl mít nárok z důvodu podstatného omezení funkce dolní končetiny. Tento stav lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace, což jsou podmínky pro přiznání průkazu TP, který opravňuje parkovat na vyhrazeném parkovacím stání pro invalidy.
Při orální léčbě minocyklinem se mohou vyskytnout gastrointestinální poruchy, a to pálení žáhy, pocit tlaku v žaludku, zvracení, nadýmání, mastná stolice a lehký průjem. Užívání minocyklinu během jídla nebo po jídle může do určité míry tyto účinky omezovat, přičemž se pouze nevýznamně snižuje absorpce léku. Také se může vyskytnout stomatitida, zánět sliznice hltanu, ochraptění, potíže s polykáním a povlečený černý jazyk. Při výskytu těžkých průjmů je třeba uvažovat o pseudomembranózní enterokolitidě. V takovém případě je třeba léčbu minocyklinem přerušit a začít jinou odpovídající léčbu. Pokud se užívá 2x denně 100 mg minocyklinu, vyskytují se častěji než u jiných tetracyklinů centrální nežádoucí účinky, a to více u žen než u mužů. Přitom přechodně dochází k příznakům, jako jsou závrať, nevolnost, ataxie a únava. Při užívání 50 mg minocyklinu 2x denně byly tyto nežádoucí účinky pozorovány jen zřídka.
Alergické reakce na minocyklin jsou zřídkavé. Patří k nim generalizované exantémy, erytémy, svědění kůže. Erythema exsudativum multiforme, akutní exacerbace systémového lupus erytematodes, urtikárie, angioedém, astma, anafylaktický šok, fixní lékový exantém na genitáliích a jiných částech těla a reakce podobné sérové nemoci s horečkou, bolestmi hlavy a kloubů. Při podávání léků ze skupiny tetracyklinů se může vyskytnout zkřížená alergie. I když po podání minocyklinu se zkřížené alergie vyskytují méně často, než je tomu u jiných tetracyklinů, měl by se minocyklin při dokázané alergii na tetracykliny podávat jen po uvážení indikace. V průběhu léčby minocyklinem nejsou vyloučeny fototoxické reakce, podobně jako u jiných tetracyklinů. Podávání minocyklinu může vést k nadměrnému růstu kandid na kůži a sliznicích (zvláště ústní a střevní sliznice a sliznice genitálního traktu). Následkem jsou záněty sliznic úst a hrdla, glositida, stomatitida, akutní zánět vnějších genitálií a vaginy (vulvovaginitis) a pruritus ani.
Velmi zřídka bylo pozorováno zvýšení nitrolebního tlaku (pseudotumor cerebri), provázené bolestmi hlavy, nevolností a zvracením.
Při masivním předávkování existuje riziko poškození jater a vzniku pankreatitidy.
Pokud se minocyklin podává dětem před ukončením dentice, je třeba počítat s možností ireverzibilního zabarvení zubů, s defekty zubní skloviny a reverzibilním (při krátkodobém podávání) zpomalením růstu kostí.
U dospělých bylo po dlouhodobém podávání vyšších dávek minocyklinu pozorováno v ojedinělých případech načernalé zabarvení zubů, nehtů, kostí a štítné žlázy. Při zánětlivých změnách na kůži jiného původu se může po dlouhodobé léčbě minocyklinem vyskytnout modrošedé zabarvení kůže. Po krátkodobém podávání minocyklinu se velmi zřídka vyskytují černošedé povlaky na zubech, které jsou reverzibilní. Ve velmi zřídkavých případech, tak jako při každé léčbě tetracykliny, může dojít k následujícím změnám v krevním obraze, které jsou však reverzibilní: leukopenie, trombopenie, anémie, leukocytóza, atypické lymfocyty a toxická granulace granulocytů.
Opatření při předávkování, příznaky předávkování a antidota
Při předávkování se může vyskytnout poškození jater a ledvin. Neabsorbovaný monocyklin by se měl odstranit výplachem žaludku. Antacida, kalciové a magneziové soli mohou zabránit absorpci zbylého minocyklinu vytvářením chelátových sloučenin. Peritoneální dialýza nebo hemodialýza jsou k odstranění účinné látky málo efektivní.
Kvasinkové infekce penisu nejsou příliš časté. Výskyt souvisí buď se špatnými životními návyky, nebo se závažnou poruchou imunity. V každém případě by se mykóza měla řešit, nejlépe ve spolupráci s odborníkem.
Pacienti si často myslí, že mykóza penisu je pohlavní nemoc. Úplná pravda to není, poněvadž intimní styk představuje jen jednu z možností, jak lze mykózu získat. Proto mezi klasické sexuálně přenosné infekce nepatří. Navíc k přenosu při pohlavním styku dojít nemusí, i když partnerka kandidózou trpí. Muže, který měl sex s takto nemocnou ženou, není nutné léčit, pokud se u něho neobjeví příznaky onemocnění. Nicméně se doporučuje vyhýbat se nechráněnému sexu, dokud žena infekci nevyléčí.
Příznaky
Mykóza penisu mívá různé podoby, přesto existuje soubor příznaků, jimiž se většinou projevuje: na žaludu se objeví zarudlá kůže, otok, podráždění, zánět, bílé skvrny, žalud může svědit; předkožka se začne obtížně přetahovat a pod ní vzniká hrudkovitý zapáchající sekret. Vše může doprovázet bolest při močení a při sexu. Mykóza penisu je vzácné onemocnění, které může upozornit na dlouhodobě špatnou životosprávu nebo na počínající, mnohem závažnější onemocnění. Mezi velmi závažné jevy patří invazivní kandidóza, při níž se kvasinky šíří krevním řečištěm do celého těla. Tento stav může u mužů se sníženou imunitou vyvolat právě kandidóza penisu. Invazivní forma nemoci musí být léčena v nemocnici, a to silnými antimykotiky. Jedná se totiž o onemocnění, jež může rychle skončit smrtí. K faktorům zvyšujícím riziko přechodu kandidózy penisu v invazivní typ se řadí: virus HIV, diabetes, chemoterapie, dialýza, centrální žilní katétr, užívání léků potlačujících imunitu.
Při podezření na mykotické onemocnění penisu se nebojte obrátit na lékaře. Ten na základě příznaků může buď rovnou zahájit léčbu, nebo provést další testy. Testy zahrnují stěry z postižené tkáně, případně i vyšetření na některé pohlavně přenosné choroby. Lékař by měl brát rovněž v potaz jiná, závažnější onemocnění, se kterými může kandidóza souviset, například diabetes nebo HIV infekci.
Část lehčích mykotických postižení penisu zmizí sama od sebe. Pokud se tak nestane, existuje léčba ve formě antimykotických mastí nebo tablet. Co se prášků týče, užívá se mimo jiné: ketokonazol, flukonazol, klotrimazol, mikonazol. Podobu místně nanášeného krému má antimykotikum Nystatin (obsahující stejnojmennou léčivou látku) nebo Canesten pro muže. V přípravku Canesten se nachází léčivá látka klotrimazol, což je antimykotikum určené k aplikaci na kůži. Klotrimazol působí proti řadě choroboplodných houbovitých mikroorganismů, včetně dermatofytů, kvasinek a plísní. Ničí i některé druhy bakterií. Canesten krém se tedy používá k léčbě kožních a slizničních infekcí, které jsou způsobeny kvasinkami, plísněmi a některými bakteriemi.
Kožní a slizniční onemocnění
Plísňová onemocnění (dermatomykózy), jež se nejčastěji vyskytují v místech snadného zapaření (v kožních záhybech): mezi prsty u nohou (tinea pedis), v oblasti třísel (tinea inguinalis), na trupu (tinea corporis), na rukou (tinea manus). Projevují se zčervenáním, svěděním, někdy olupováním kůže, případně může kůže i bolestivě popraskat.
Pityriasis versicolor: toto onemocnění má podobu olupujících se nesvědivých skvrn, které se obvykle objevují na hrudníku nebo na zádech.
Erythrasma: projevuje se jako hnědočervené, mírně šupinaté, ostře ohraničené, nesvědivé skvrny až plochy, jež najdeme v oblastech snadného zapaření nebo mezi prsty.
Zánět zevních rodidel u žen (vulvitida): projevuje se svěděním, zarudnutím, pálením, zduřením nebo bolestivostí zevních rodidel.
Zánět žaludu pohlavního údu u mužů (balanitida): projevuje se zarudnutím a svěděním žaludu a předkožky, případně páchnoucím výtokem z předkožkového vaku.
Neurčí-li lékař jinak, nanáší se Canesten krém 2krát až 3krát denně na postižená místa v tenké vrstvě (obvykle stačí asi 0,5 cm krému na plochu o velikosti dlaně). U žen se krémem potírá oblast zevních rodidel až ke konečníku, u mužů kůže žaludu a předkožka. Krém je třeba používat 1–2 týdny.
Před každým použitím krému je třeba postižené místo pečlivě omýt a osušit.
Jestliže nedojde ke zlepšení stavu po 7 dnech léčby u zánětu zevních rodidel nebo po 14 dnech léčby u kožních infekcí, případně pokud se příznaky dokonce zhorší, vyhledejte lékaře. Pro úspěšnost léčby přípravkem Canesten krém je důležitá pravidelná aplikace a dostatečně dlouhá doba léčení. Aby se pacient úplně uzdravil, musí krém používat výše uvedenou dobu, a to i v případě, že vymizely klinické známky onemocnění. Bez porady s lékařem nepoužívejte přípravek déle než 4 týdny.
Omnic TOCAS 0,4 jsou tablety s prodlouženým uvolňováním.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tamsulosini hydrochloridum v množství 0,4 mg, odp. tamsulosini 0,367 mg. Úplný seznam pomocných látek viz dále (FARMACEUTICKÉ ÚDAJE).
LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: kulaté žluté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany vyraženo „04“.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace: symptomy dolních močových cest (LUTS) na podkladě benigní hyperplazie prostaty (BPH).
Dávkování a způsob podání: Jedna tableta denně. Omnic TOCAS 0,4 lze užívat nezávisle na jídle. Tableta se polyká celá a nesmí se rozdrtit nebo žvýkat, protože by se tak narušilo prodloužené uvolňování léčivé látky. V případě poškození ledvin není snížení dávek tamsulosinu opodstatněné. Úprava dávek u mírné až středně těžké insuficience jater není opodstatněná. Omnic TOCAS 0,4 není určen pro podání dětem.
Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, ortostatická hypotenze v anamnéze, těžká jaterní insuficience. Tamsulosin hydrochlorid se nemá podávat současně se silnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u ostatních alfa1 blokátorů může při léčbě přípravkem Omnic TOCAS 0,4 v jednotlivých případech dojít k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho, i když jen zřídka, k mdlobám. Při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) si má pacient sednout nebo lehnout, dokud tyto příznaky nevymizí. Před zahájením terapie přípravkem Omnic TOCAS 0,4 má být pacient pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž symptomy mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty. Před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech má být provedeno digitální vyšetření per rektum, a pokud je zapotřebí, má být stanovena hladina prostatického specifického antigenu (PSA). K léčbě pacientů s těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu 10 ml/min.) je třeba přistupovat s velkou opatrností, neboť pro tyto pacienty nejsou k dispozici údaje z klinických studií. Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin hydrochloridem. IFIS zvyšuje riziko peroperačních komplikací. Přerušení léčby tamsulosin hydrochloridem 1–2 týdny před operací katarakty je považováno za užitečné, nicméně přínos tohoto přerušení není zcela jednoznačný. IFIS byl zaznamenán i u pacientů, kteří přerušili užívání tamsulosinu před dobou delší. Zahajování léčby tamsulosinem u pacientů plánovaných k operaci katarakty se nedoporučuje. Během předoperační rozvahy mají oční specialisté vzít v úvahu, zda pacient indikovaný k operaci katarakty je nebo byl léčen tamsulosinem, aby byla zajištěna příslušná opatření k případnému zvládnutí IFIS během operace. S opatrností je třeba tamsulosin hydrochlorid užívat současně se středně silnými inhibitory CYP3A4, např. erytromycinem. Zbytek tablety se může objevit ve stolici.
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce: Při současném podávání tamsulosinu s atenololem, enalaprilem nebo theofylinem nebyly žádné interakce zaznamenány. Současné podávání cimetidinu způsobuje vzestup plazmatických hladin tamsulosinu a současná aplikace furosemidu vyvolává jejich pokles. Hladiny tamsulosinu však zůstávají v normálním rozmezí a změna dávkování tedy není nutná. Za podmínek in vitro ani diazepam, ani propranolol, trichlormethiazid, chlormadinon, amitriptylin, diklofenak, glibenklamid, simvastatin nebo warfarin nemění volnou frakci tamsulosinu v lidské plazmě. Tamsulosin rovněž nemění volné frakce diazepamu, propranololu, trichlormethiazidu nebo chlormadinonu. Diklofenak a warfarin však mohou zvýšit rychlost eliminace tamsulosinu.
Současné podávání tamsulosin hydrochloridu se silnými inhibitory CYP3A4 může vést ke zvýšené expozici tamsulosin hydrochloridu. Současné podávání s ketokonazolem (známým silným inhibitorem CYP3A4) vedlo k 2,8násobnému vzestupu AUC a 2,2násobnému vzestupu Cmax tamsulosin hydrochloridu. Jedince se slabou schopností metabolizace CYP2D6 nelze snadno identifikovat a při současném podávání silného inhibitoru CAP3A4 a tamsulosin hydrochloridu u nich existuje možnost významného vzestupu expozice tamsulosin hydrochloridu. Vzhledem k tomu nemá být tamsulosin hydrochlorid podáván současně se silnými inhibitory CYP3A4. V kombinaci se slabými inhibitory CYP3A4 má být tamsulosin hydrochlorid podáván jen s opatrností. Současné podávání s paroxetinem, silným inhibitorem CYP2D6, vedlo k 1,3násobnému vzestupu AUC a 1,6násobnému vzestupu Cmax tamsulosinu. Tyto vzestupy se však nepovažují za klinicky významné. Současné podávání jiných antagonistů alfa-adrenergních receptorů může vést k hypotenzi.
Těhotenství a kojení: Nepřichází v úvahu, neboť přípravek je určen pouze pro léčbu mužů.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pacienti však mají být informováni o možnosti vzniku závratí.
Nežádoucí účinky
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky u tamsulosinu jsou poruchy ejakulace, rýma (výtok a podráždění v nose) a závratě.
Časté nežádoucí účinky jsou: závratě, poruchy ejakulace
Vzácné nežádoucí účinky: mdloby (synkopa), závažné alergické reakce, které způsobují otok obličeje nebo hrdla (angioedém) okamžitě kontaktujte lékaře.
Velmi vzácné nežádoucí účinky: bolestivá erekce (priapismus), život ohrožující onemocnění postihující sliznice a/nebo kůži, projevující se lézemi na sliznicích a/nebo kůži a horečkou (Stevens-Johnsonův syndrom).
Ve srovnání s monoterapií (použití jednoho léčiva) je vyšší četnost nežádoucích účinků hlášena při kombinované léčbě. Během postmarketingového sledování byly pozorovány případy varianty malé zornice, známé také jako peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome) související s léčbou tamsulosinem. Postmarketingové zkušenosti: Kromě výše uvedených nežádoucích příhod byly v souvislosti s podáváním tamsulosinu hlášeny také atriální fibrilace, arytmie, tachykardie a dyspnoe. Vzhledem k tomu, že tyto spontánně hlášené příhody pocházejí z celosvětové postmarketingové zkušenosti, nelze jejich četnost a úlohu tamsulosinu v jejich příčinách spolehlivě určit.
Předávkování
Předávkování tamsulosin hydrochloridem může vést až k těžkým hypotenzním účinkům. Tyto těžké hypotenzní účinky byly pozorovány v případech s různou mírou předávkování. Nejvyšší dávka tamsulosin hydrochloridu, která byla nedopatřením pacientovi podána, činila 12 mg a měla za následek bolest hlavy, která nevyžadovala hospitalizaci.
Pokud dojde k akutní hypotenzi po předávkování, je nutná podpora kardiovaskulárních funkcí. Krevní tlak a srdeční frekvence se upraví k normálu po ulehnutí pacienta. V případě, že uložení pacienta do horizontální polohy nevede k úpravě krevního tlaku ani srdeční frekvence, lze použít látky zvětšující intravazální objem, a pokud je to nutné, pak vazokonstriktiva. Měla by být zavedena celková podpůrná terapie a sledovány renální funkce. Dialýza nebude pravděpodobně mít žádoucí efekt, protože tamsulosin se ve velmi vysoké míře váže na bílkoviny krevní plazmy.
Ve snaze zabránit resorpci lze vyvolat zvracení. Pokud dojde k předávkování velkým množstvím látky, lze použít výplach žaludku a podat aktivní uhlí a osmoticky působící laxativa, jako je síran sodný.
Mechanismus účinku: Tamsulosin se selektivně a kompetitivně váže na postsynaptické adrenergní alfa1-receptory, převážně na jejich podtypy označované 1A a 1D. Dochází tak k relaxaci hladkého svalstva prostaty a uretry.
Farmakodynamické vlastnosti Omnic TOCAS 0,4 zvyšuje maximální průtok moči. V důsledku relaxace hladkého svalstva v prostatě a v uretře dochází ke snížení obstrukce, což zmírňuje vyprazdňovací symptomy. Omnic TOCAS 0,4 rovněž zmírňuje symptomy jímací, na jejichž vzniku se významnou měrou podílí instabilita močového měchýře. Účinky na symptomy plnění a vyprazdňování močového měchýře se udržují během dlouhodobé léčby. Nutnost chirurgické léčby nebo katetrizace se těmito účinky významně oddaluje. Beta-blokátory mohou vyvolat pokles krevního tlaku díky snížení periferní rezistence. Během studií s přípravkem Omnic TOCAS 0,4 nebylo klinicky významné snížení krevního tlaku pozorováno.
Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce – Omnic TOCAS 0,4 je tableta s prodlouženým uvolňováním, kde jako matrix slouží neiontový gel. Složení TOCAS umožňuje konzistentní pomalé uvolňování tamsulosinu, které se udržuje v rámci celého rozmezí pH přítomného v trávicím traktu. Výsledkem je adekvátní expozice jen s malými fluktuacemi po dobu 24 hodin. Tamsulosin hydrochlorid podávaný ve formě tablety s prodlouženým uvolňováním je absorbován ze střeva. Nalačno se z podané dávky odhadem absorbuje přibližně 57 %. Míra a rozsah absorpce tamsulosin hydrochloridu podávaného ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním není ovlivněna podáním nízkotučné potravy. U potravy s vysokým obsahem tuku míra absorpce stoupá o 64 % (AUC), resp. 149 % (Cmax) ve srovnání s podáním nalačno. Kinetika tamsulosinu je lineární. Po podání jednotlivé dávky přípravku Omnic TOCAS 0,4 nalačno dosáhnou maxima plazmatické koncentrace přibližně za 6 hodin (medián). V ustáleném stavu, jehož je dosaženo při opakovaném podání látky do čtvrtého dne, se objevují maximální plazmatické koncentrace po 4 až 6 hodinách, nalačno i po nasycení. Maximální plazmatické koncentrace stoupají z přibližně 6 ng/ml po první dávce na 11 ng/ml při ustáleném stavu. V důsledku prodlouženého uvolňování léčivé látky přípravku Omnic TOCAS 0,4 se minimální hodnoty plazmatické koncentrace pohybují na 40 % maximální koncentrace, a to jak nalačno, tak po nasycení. U plazmatických hladin po jednorázovém i opakovaném podání existují značné individuální rozdíly.
Distribuce – U člověka se tamsulosin přibližně z 99 % váže na bílkoviny krevní plazmy a jeho distribuční objem je malý (přibližně 0,2 l/kg).
Biotransformace – Tamsulosin se pomalu metabolizuje a efekt prvního průchodu látky je malý. Většina tamsulosinu je přítomna v plazmě v nezměněné formě. Tamsulosin se metabolizuje v játrech. U potkanů nebyla indukce mikrozomálních jaterních enzymů vyvolaná tamsulosinem prakticky pozorována. Výsledky získané in vitro naznačují, že na metabolismu tamsulosin hydrochloridu se podílejí zejména CYP3A4 a CYP2D6, v menší míře pak ostatní isoenzymy. Inhibice enzymů CYP3A4 a CYP2D6 může vést ke zvýšené expozici tamsulosin hydrochloridu. Žádný z metabolitů látky nevykazuje aktivitu vyšší než látka původní.
Eliminace – Tamsulosin a jeho metabolity jsou vylučovány zejména močí. U přípravku Omnic TOCAS 0,4 se odhaduje, že přibližně 4–6 % podané dávky se vylučuje v nezměněné podobě. Eliminační poločas tamsulosinu přípravku Omnic TOCAS 0,4 činí přibližně 19 hodin po podání jednotlivé dávky, resp. 15 hodin při ustáleném stavu.
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti: Toxicita po podávání jednotlivých i opakovaných dávek byla zkoumána u myší, potkanů a psů. Dále byla zkoumána reprodukční toxicita u potkanů, karcinogenita u myší a potkanů a rovněž genotoxicita in vivo a in vitro. Celkový toxický profil, jak je vidět u vysokých dávek tamsulosinu, odpovídá známému farmakologickému působení adrenergních blokátorů. Při velmi vysokých dávkách se objevily změny EKG u psů, ale považují se za klinicky nevýznamné. Tamsulosin nevykazuje žádné relevantní genotoxické vlastnosti. Byl nalezen zvýšený výskyt proliferativních změn v mléčné žláze potkaních a myších samiček. Tyto nálezy, které jsou pravděpodobně způsobeny hyperprolaktinémií a objevují se jen při vysokých dávkách, jsou považovány za klinicky nevýznamné.
Potahová vrstva tablety: potahová soustava Opadry 03F22733 žlutá – hypromelóza, makrogol 8 000, žlutý oxid železitý (E 172).
Inkompatibility: neuplatňuje se.
Doba použitelnosti: 3 roky.
Zvláštní opatření pro uchovávání: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Druh obalu a velikost balení: Blistr (OPA/Al/PVC/ / Al), krabička. Velikost balení: 10, 30 nebo 100 tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Astellas Pharma s.r.o., Sokolovská 100/94, 186 00 Praha 8, Česká republika.
Přípravek Eliquis obsahuje léčivou látku apixaban a patří do skupiny léků, které se nazývají antikoagulancia. Tento lék pomáhá zabraňovat tvorbě krevních sraženin tím, že blokuje faktor X, který je důležitou složkou krevní srážlivosti.
Indikace léku Eliquis u dospělých
Eliquis se u dospělých využívá:
k zabránění tvorby krevních sraženin v srdci u pacientů/pacientek s nepravidelným srdečním rytmem (fibrilací síní) a nejméně jedním dalším rizikovým faktorem. Krevní sraženina se může uvolnit, cestovat do mozku a způsobit cévní mozkovou příhodu, nebo se dostat do jiných orgánů a tam zablokovat normální průtok krve (známé též jako systémová embolie). Cévní mozková příhoda může být život ohrožující a vyžaduje okamžitou lékařskou péči.
k léčbě krevních sraženin v žilách dolních končetin (hluboká žilní trombóza) a v cévách v plicích (plicní embolie) a k zabránění opakovanému tvoření krevních sraženin v cévách dolních končetin a/nebo plic.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Eliquis užívat
Neužívejte přípravek Eliquis:
jestliže jste alergický(á) na apixaban nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku;
jestliže příliš krvácíte;
jestliže máte onemocnění některého orgánu, které zvyšuje riziko závažného krvácení (jako aktivní nebo nedávný vřed žaludku nebo střeva, nedávné mozkové krvácení);
jestliže máte onemocnění jater, které vede ke zvýšenému riziku krvácení (jaterní koagulopatie);
jestliže užíváte léky k zabránění srážení krve (například warfarin, rivaroxaban, dabigatran nebo heparin), kromě případů, kdy měníte antikoagulační léčbu, nebo jestliže máte do žíly nebo tepny zavedenou hadičku, kterou dostáváte heparin, aby zůstala otevřená.
Upozornění a opatření
Informujte svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestru před zahájením užívání tohoto léku, pokud se u vás vyskytuje některý z následujících stavů:
zvýšené riziko krvácení jako krvácivá porucha, včetně stavů vedoucích ke snížené aktivitě krevních destiček;
velmi vysoký krevní tlak, nekontrolovaný farmakologickou léčbou;
věk nad75 let;
váha 60 kg nebo méně;
závažné onemocnění ledvin, dialýza;
jaterní potíže v současné době nebo v anamnéze (v minulosti);
příznaky změněné jaterní funkce;
umělá srdeční chlopeň;
plánovaná další léčba nebo chirurgický zákrok k odstranění krevní sraženiny z plic.
Jestliže potřebujete podstoupit operaci nebo výkon, který by mohl způsobit krvácení, může vás lékař požádat, abyste dočasně na krátkou dobu přestali brát tento lék. Jestliže si nejste jistí, zda může výkon způsobit krvácení, zeptejte se svého lékaře.
Děti a dospívající
Přípravek Eliquis se nedoporučuje u dětí a dospívajících ve věku do 18 let.
Další léčivé přípravky a přípravek Eliquis
Informujte svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestru o všech lécích, které užíváte, v nedávné době jste užívali nebo které možná budete užívat.
Některé léky mohou zvyšovat a některé snižovat účinek přípravku Eliquis. Váš lékař rozhodne, zda máte být přípravkem Eliquis léčeni zároveň s užíváním těchto léků a do jaké míry bude potřeba váš stav sledovat.
Následující léky mohou zvyšovat účinek přípravku Eliquis a zvyšovat riziko nežádoucího krvácení:
některé léky k léčbě plísňové infekce (například ketokonazol);
některé protivirové léky k léčbě HIV/AIDS (například ritonavir);
jiné léky používané ke snížení tvorby krevních sraženin (například enoxaparin);
protizánětlivé léky nebo léky proti bolesti (například kyselina acetylsalicylová nebo naproxen); zejména pokud jste starší než 75 let a užíváte kyselinu acetylsalicylovou, může u vás být zvýšená pravděpodobnost krvácení;
léky k léčbě vysokého krevního tlaku nebo problémů se srdcem (například diltiazem).
Následující léky mohou snižovat schopnost přípravku Eliquis bránit tvorbě krevních sraženin:
léky k léčbě epilepsie nebo křečí (například fenytoin);
třezalka tečkovaná (rostlinný přípravek užívaný k léčbě deprese);
léky užívané k léčbě tuberkulózy nebo jiných infekcí (například rifampicin).
Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem, lékárníkem nebo zdravotní sestrou dříve, než začnete tento přípravek užívat. Účinek přípravku Eliquis na těhotenství a na nenarozené dítě není znám. V těhotenství se nedoporučuje přípravek Eliquis užívat. Ihned informujte svého lékaře, pokud otěhotníte v průběhu léčby přípravkem Eliquis. Není známo, zda přípravek Eliquis prochází do mateřského mléka. Pokud kojíte, poraďte se se svým lékařem, lékárníkem nebo zdravotní sestrou před zahájením léčby přípravkem Eliquis. Poradí vám buď ukončení kojení, nebo ukončení/nezahájení léčby přípravkem Eliquis.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Přípravek Eliquis nemá žádné nebo má pouze zanedbatelné účinky na schopnost řídit dopravní prostředky a obsluhovat stroje.
Přípravek Eliquis obsahuje laktózu (druh cukru), pokud vám lékař řekl, že nesnášíte některé cukry, poraďte se svým lékařem, než začnete tento léčivý přípravek užívat.
Jak se přípravek Eliquis užívá
Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistí, poraďte se se svým lékařem, lékárníkem nebo zdravotní sestrou.
Dávkování
Spolkněte tabletu a zapijte vodou. Přípravek Eliquis lze brát s jídlem nebo bez něj. Snažte se užívat tablety každý den ve stejnou dobu, aby měly co nejlepší léčebný účinek. Pokud vám činí potíže polknout tabletu vcelku, promluvte si se svým lékařem o jiných způsobech užívání přípravku Eliquis. Tabletu lze těsně před užitím rozdrtit a smíchat s vodou nebo 5% roztokem dextrózy ve vodě nebo s jablečným džusem či jablečným protlakem.
Pokyny pro rozdrcení:
Rozdrťte tablety paličkou v hmoždíři.
Přesypejte pečlivě všechen prášek do vhodné nádoby a poté ho promíchejte s malým množstvím, například 30 ml (2 polévkové lžíce), vody nebo jiné tekutiny uvedené výše, aby vznikla směs.
Směs spolkněte.
Vypláchněte hmoždíř a paličku, které jste použili k rozdrcení tablet, a nádobu malým množstvím vody nebo jiné zmiňované tekutiny (například 30 ml) a výplach vypijte.
Je-li to nutné, může vám lékař podat rozdrcenou tabletu přípravku Eliquis smíchanou s 60 ml vody nebo 5% roztoku dextrózy ve vodě nazogastrickou sondou (vyživovací sonda zavedená nosem do žaludku).
Užívejte přípravek Eliquis podle doporučení k níže uvedeným účelům
K zabránění tvorby krevních sraženin v srdci u pacientů s nepravidelným srdečním rytmem a nejméně jedním dalším rizikovým faktorem:
Doporučená dávka je jedna tableta přípravku Eliquis 5 mg dvakrát denně.
Doporučená dávka je jedna tableta přípravku Eliquis 2,5 mg dvakrát denně, jestliže máte výrazně sníženou funkci ledvin nebo pro vás platí jedno či více z následujících tvrzení:
výsledky vašich krevních testů naznačují špatnou funkci ledvin (hodnota kreatininu v séru je 1,5 mg/dl (133 mikromolů/l) nebo vyšší);
jste ve věku 80 let nebo starší;
vaše tělesná hmotnost je 60 kg nebo nižší.
Doporučená dávka je jedna tableta dvakrát denně, například jedna ráno a jedna večer. Váš lékař rozhodne, jak dlouho musíte v léčbě pokračovat.
K léčbě krevních sraženin v žilách dolních končetin a v cévách plic:
Doporučená dávka je dvě tablety přípravku Eliquis 5 mg dvakrát denně po dobu prvních 7 dní, například dvě ráno a dvě večer. Po sedmi dnech je doporučená dávka jedna tableta přípravku Eliquis 5 mg dvakrát denně, například jedna ráno a jedna večer.
K zabránění opakovanému tvoření krevních sraženin po dokončení 6 měsíců léčby:
Doporučená dávka je jedna tableta přípravku Eliquis 2,5 mg dvakrát denně, například jedna ráno a jedna večer. Váš lékař rozhodne, jak dlouho musíte v léčbě pokračovat.
Lékař může změnit vaši antikoagulační léčbu následujícími způsoby:
Přechod z přípravku Eliquis na antikoagulační lék (lék proti srážlivosti): přestaňte brát přípravek Eliquis, zahajte léčbu antikoagulačními léky (například heparinem) v době, kdy byste si bral(a) další tabletu.
Přechod z antikoagulačních léků na přípravek Eliquis: přestaňte brát antikoagulační léky, zahajte léčbu přípravkem Eliquis v době, kdy byste bral(a) další dávku antikoagulačního léku, pak pokračujte normálním způsobem.
Přechod z léčby antikoagulačním přípravkem obsahujícím antagonistu vitamínu K (například warfarin) na přípravek Eliquis: přestaňte brát lék obsahující antagonistu vitamínu K, lékař nejprve potřebuje provést krevní testy, poté vám sdělí, kdy máte začít brát přípravek Eliquis.
Přechod z léčby přípravkem Eliquis na antikoagulační léčbu obsahující antagonistu vitamínu K (například warfarin): jestliže vám lékař řekne, že máte začít brát lék obsahující antagonistu vitamínu K, užívejte dál přípravek Eliquis nejméně dva dny po své první dávce léku obsahujícího antagonistu vitamínu K. Váš lékař provede krevní testy a sdělí vám, kdy máte přestat brát přípravek Eliquis.
Jestliže jste užili více přípravku Eliquis, než jste měli:
Sdělte neprodleně svému lékaři, že jste užili větší než předepsanou dávku přípravku Eliquis.
Vezměte s sebou k lékaři balení léku, i když je prázdné.
Pokud užijete větší množství přípravku Eliquis, než je doporučeno, vystavujete se vyššímu riziku krvácení.
Pokud se krvácení vyskytne, může být nutný chirurgický zákrok nebo transfúze krve.
Jestliže jste zapomněli užít přípravek Eliquis:
Užijte tabletu hned, jakmile si vzpomenete.
Další tabletu přípravku Eliquis užijte v obvyklou dobu.
Poté pokračujte v užívání léku jako obvykle.
Jestliže si nejste jistý(á), co udělat, nebo jste zapomněli užít více než jednu dávku, poraďte se se svým lékařem, lékárníkem nebo zdravotní sestrou.
Pokud přestanete užívat přípravek Eliquis
Nepřestávejte užívat přípravek Eliquis dříve, než se poradíte se svým lékařem, protože riziko rozvoje krevní sraženiny může být vyšší, pokud ukončíte léčbu příliš brzy.
Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestry.
Nežádoucí účinky
Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Nejčastějším obecným nežádoucím účinkem přípravku Eliquis je krvácení, které může v některých případech ohrožovat pacienta na životě a vyžaduje okamžitou lékařskou péči. Jestliže užívají přípravek Eliquis k zabránění tvorby krevních sraženin v srdci pacienti/pacientky s nepravidelným srdečním rytmem a nejméně jedním dalším rizikovým faktorem, jsou známy následující nežádoucí účinky.
Časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):
krvácení do očí;
krvácení do žaludku, střeva, nebo tmavá/černá krev ve stolici;
krev v moči zjištěná laboratorními testy;
krvácení z nosu;
krvácení z dásní;
modřiny a otoky.
Méně časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů):
krvácení do mozku nebo páteřního kanálu;
krvácení z úst nebo krev ve vykašlaném hlenu;
krvácení do břicha, z konečníku nebo pochvy;
krvácení, které se objeví po operaci včetně tvorby modřin, otoků, prosakování krve nebo tekutin z chirurgické rány (sekrece z rány) nebo místa vpichu injekce;
svědění;
alergické reakce (přecitlivělost), které mohou způsobit otékání obličeje, rtů, úst, jazyku a/nebo krku a obtížné dýchání.
Jestliže pocítíte kterýkoliv z těchto příznaků, neprodleně informujte svého lékaře.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 z 1 000 pacientů):
krvácení do plic nebo hrdla;
krvácení do prostoru za dutinou břišní.
Následující nežádoucí účinky byly zjištěny při užívání přípravku Eliquis k léčbě nebo prevenci opakované tvorby krevních sraženin v žilách dolních končetin a cévách plic.
Časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):
krvácení z nosu;
krvácení z dásní;
krev v moči (která barví moč do růžova nebo červena);
podlitiny a otoky;
krvácení do žaludku, střev, do konečníku.
Méně časté nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů):
krvácení z očí a zhmoždění očí;
krvácení z úst nebo krev ve vykašlaném hlenu;
tmavá/černá krev ve stolici;
krvácení do dělohy nebo z pochvy;
testy prokazující krev ve stolici nebo moči;
podlitiny a otoky kolem rány nebo v místě vpichu;
svědění.
Vzácné nežádoucí účinky (mohou postihnout až 1 z 1 000 pacientů):
abnormální tendence ke spontánnímu krvácení, úbytek červených krvinek vinou krvácení;
krvácení do mozku;
krvácení do břicha, plic nebo do blány obklopující srdce.
Hlášení nežádoucích účinků
Pokud se u vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:
Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.
Jak přípravek Eliquis uchovávat
Tento lék uchovávejte mimo dohled a dosah dětí. Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti, uvedené na krabičce za „Použitelné do:“ a na blistru za EXP. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Tento přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.
Obsah balení a další informace
Přípravek Eliquis obsahuje léčivou látku apixabanum. Jedna tableta obsahuje apixabanum 5 mg nebo 2,5 mg.
Jak přípravek Eliquis vypadá a co obsahuje toto balení
Potahované tablety jsou růžové, oválné a označeny „894“ na jedné straně a „5“ na druhé straně.
Jsou dodávány v blistrech v papírové krabičce po 14, 20, 28, 56, 60, 168 a 200 potahovaných tabletách. Pro zásobování nemocnic jsou k dispozici také jednodávkové blistry v baleních po 100 x 1 potahované tabletě.
Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
U člověka činí minutový průtok krve ledvinami (klidový stav) 1,2 litru, z toho kůrou ledviny prochází 925 ml, zevní zónou dřeně 225 ml a vnitřní zónou dřeně 50 ml. Za 1 minutu ledviny spotřebují 18 ml O2. Průtok krevní plazmy (RPF) a glomerulární filtrace (GFR) se mění v rozmezí systémového tlaku krve 10,6–26,6 kPa, jen velmi málo i u denervované ledviny. Pokud tlak poklesne pod 10,6 kPa, pak je autoregulace nemožná a klesá i průtok krve s glomerulární filtrací. Průtok krve se stanovuje na základě Fickova principu změřením ledvinového průtoku plazmy (cca 0,6 l/min) pomocí p-aminohippurátu. Glomerulární filtrace (GFR) je rovna objemu tekutin, který je profiltrován všemi glomeruly za jednotku času [ml/min]. Renální frakce je pak rovna podílu GFR/RPF.
Dnes se onemocnění ledvin dělí nezávisle na příčině podle tíže postižení, tedy podle ledvinné funkce do 5 stupňů, které se označují CKD, což vychází z anglického názvu „chronic kidney disease“ a vyjadřuje vleklé ledvinné onemocnění.
Ledviny jsou uloženy pod stropem břišní dutiny, retroperitonálně (nejsou obaleny pobřišnicí), jejich závěs bývá často volný, takže se jejich poloha může například při dýchání měnit. Ledviny u dospělého člověka přefiltrují téměř 2 000 litrů krve denně. Jejich onemocnění je zrádné hlavně proto, že v počátečním stadiu nic nepozorujete. Onemocnění ledvin výrazně zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt či mozková mrtvice. Onemocnění nemusí pacient sám zpozorovat, proto je důležitá prevence. Včasná diagnostika může ledviny vyléčit anebo průběh nemoci zmírnit. Vyšetření ledvin je rychlý a bezbolestný proces.
Člověku k normálnímu životu stačí pouze jediná ledvina, a to ještě nemusí běžet na 100 %. I přesto se poměrně často vyskytuje jejich selhání. Akutní selhání je velice často zapříčiněno dehydratací organismu. Nedostatek tekutin se odrazí v průtoku krve, ledviny následně nemají dostatečný přísun živin a kyslíku, což vede k jejich selhání. Obdobný efekt může mít i masivní krvácení nebo srdeční selhání. Poškození tkáně může být vyvoláno i otravou toxickými látkami, některými léky nebo zanášením ledvin vinou některých onemocnění. K selhání může dojít i vinou obstrukce močových cest, kdy dochází k hromadění moči, jež se může posléze vrátit až do ledviny. Akutní selhání se projevuje sníženou tvorbou moči a hromaděním tekutin způsobujícím otoky. Hromadění škodlivých látek má neblahý vliv na organismus, dostavuje se dezorientace, ztráta vědomí, srdeční potíže. Povětšinou je nutná okamžitá dialýza. Při včasném podchycení dokážou buňky ledvin zregenerovat. Zpočátku nejsou nové buňky schopny provádět reabsorpci vody, což se projevuje vylučováním několika litrů moči denně.
K chronickému poškozování ledvin dochází u každého člověka vlivem stárnutí organismu. Mezi nejčastější příčiny selhání se bezesporu řadí dva faktory: příliš vysoký tlak a onemocnění cukrovkou. U vysokého tlaku se přitom jedná o začarovaný kruh. Poškozené ledviny mají sníženou schopnost regulace a v cévách koluje ještě více tekutin. To kromě ledvin namáhá i srdce, a tak hrozí riziko jeho selhání. U chronického selhání bývá obvyklým rysem i chudokrevnost, protože ledviny jsou odpovědné za stimulaci červených krvinek. Citelný je i pokles vápníku v kostech. Varovným signálem poškození může být krevní vyšetření, konkrétně zvýšené koncentrace močoviny a kreatinu. Konečné potvrzení diagnózy potvrdí vyšetření ultrazvukem. Léčba se zaměřuje zejména na prvotní problém, podstatný je i dostatečný příjem tekutin a ze stravy by se měly vyloučit bílkoviny. Pokud se i tak nepodaří chronické selhávání zastavit, je nutné v okamžiku, kdy již nejsou ledviny schopny plnit svoji funkci, provádět filtraci na dialýze, respektive přistoupit k transplantaci.
Ke zjištění kamenů se provádí takzvaný prostý rentgen ledvin, který ukáže kameny v ledvinách a močových cestách. Přesnějším vyšetřením je intravenózní urografie (IVU), při níž se nitrožilně podává malé množství látky zobrazující se na rentgenu (kontrastní látka). To, jak se tato látka vylučuje ledvinami do močových cest, ukáže velmi dobře močové cesty a případné kamínky, posoudit lze také poruchy odtoku moči. Kontrastní látka může poškodit nemocné ledviny, proto je třeba toto vyšetření doporučit až po zhodnocení funkce ledvin a po zralém uvážení. K ochraně ledvin je vhodné dostatečně pít půl dne před vyšetřením a 2–3 dny po něm. U pacientů s močovým vývodem (nefrostomií) se k zobrazení močových cest provádí nástřik nefrostomie. Ke zhodnocení vezikoureterálního refluxu se také provádí nástřik močového měchýře a močovodů přes močovou trubici (retrográdní uretrocystografie, retrográdní cystoureterografie).
CT ledvin je speciální prostorový druh rentgenu, který umožní zobrazit přesně stavbu ledvin i možné odchylky. Používá se ke zhodnocení nálezů nezhodnotitelných přesně ultrazvukem, například složitých cyst, nádorů, mnohočetných kamenů, tvarových odchylek, zesílení stěny močových cest, a také k posouzení okolí ledvin a močových cest. Většinou se provádí s podáním kontrastní látky, proto je třeba půl dne před vyšetřením a 2–3 dny po něm dostatečně pít.
Izotopové vyšetření (scintigrafie) se provádí tak, že se nitrožilně vstříkne velmi malé množství mírně radioaktivní látky, která se z těla vylučuje ledvinami. Podle typu podané látky a typu přístroje se pak rozlišují jednotlivé typy scintigrafie. Scintigrafie ukáže poměr činnosti obou ledvin, poruchu odtoku moče z pánvičky či z močovodu (s hromaděním moče nad překážkou) a také případný návrat moče z měchýře do močovodu při takzvaném vezikoureterálním refluxu. Pro přesné rozlišení poruchy odtoku moče se někdy v průběhu vyšetření provádí polohování pacienta (leh, sed, stoj) a podání močopudné látky furosemidu (furosemidový test). Scintigrafie je k ledvinám šetrnější než IVU, ale na rozdíl od ní nezobrazí dobře vzhled močových cest. U zdravých ledvin dochází k rychlému odtoku moče močovodem do měchýře, a to bez návratu moče do močovodu. Obě zdravé ledviny pracují zhruba na 50 %, to znamená, že 50 % celkové funkce ledvin zajišťuje pravá a 50 % funkce levá ledvina. Jestliže najdete ve výsledcích „pravá 40 % a levá 60 %“, neznamená to, že pravá ledvina pracuje jen na 40 % toho, co by měla, ale že její činnost představuje 40 % činnosti obou ledvin (40 % + 60 % = 100 %). Pokud při předcházejícím vyšetření pracovala levá ledvina na 76 % a nyní na 60 %, nemusí to znamenat, že se funkce levé ledviny zhoršila – velmi často to spíš znamená, že se zlepšila funkce pravé ledviny. Ke správnému zhodnocení vyšetření je důležitá celková funkce ledvin, která se zjistí podle sběru moče a krevních odběrů.
Cystoskopie je vyšetření močového měchýře prováděné urologem. Vzhledem k délce a zakřivení močové trubice probíhající u mužů penisem je cystoskopie u mužů prováděna v celkové anestézii (uspání), u žen jen v místním znecitlivění. Speciální tenký přístroj umožní prohlédnutí vnitřní strany močového měchýře, zhodnocení vstupu močovodů do měchýře a případně odběr vzorků tkání nebo bakterií. Současně se provádí také zhodnocení šíře močové trubice. Drobné změny je možné při cystoskopii přímo odstranit.
Biopsie ledvin představuje odběr malého vzorku ledvinné tkáně, který se potom vyšetří pod mikroskopem a ve velké většině případů umožní definitivně stanovit přesnou diagnózu, tedy typ onemocnění. K biopsii ledvin se přistupuje, když jiná vyšetření ledvin neurčí s dostatečnou spolehlivostí typ onemocnění ledvin, a současně v případě, kdy se dá předpokládat, že určení diagnózy přispěje k další léčbě. Je to zejména při podezření na rychle probíhající glomerulonefritidy, při nejasném akutním ledvinném selhání, při podezření na chronickou glomerulonefritidu nebo jiné poškození ledvinných klubíček. Ve chvíli, kdy se ukáže biopsie ledvin jako potřebná, je lepší ji neodkládat, aby se ledviny mohly správně léčit co nejdříve. Výjimkou mohou být (někdy jen po určitou dobu) pacienti, u kterých by byl výkon v danou chvíli příliš rizikový, například nemocní s krvácivými projevy, s jednou ledvinou a podobně. Dnes se ledvinná biopsie nejčastěji provádí pod ultrazvukovou kontrolou, dříve bylo nejčastější provedení pomocí rentgenu. Ultrazvuk je ale přesnější a neškodí pacientovi ani vyšetřujícímu. Po uložení pacienta vodorovně na břicho se ultrazvukem provede kontrola vzhledu i polohy ledvin a vedle ležících orgánů. Ve většině případů se biopsie dělá z dolního pólu levé ledviny asi 1–2 cm od jejího okraje, pokud tomu něco nebrání. Plánované místo vpichu se vyznačí na kůži, která se dezinfikuje, a okolí se zakryje sterilními rouškami, aby se zabránilo zanesení infekce. Nejprve se vpíchne místní znecitlivění a počká se několik minut do jeho plného účinku. Potom se speciální jehlou určenou pro ledvinnou biopsii provede vpich do ledviny s odběrem vzorku. Kontrola polohy jehly těsně před vpichem se provádí buď ultrazvukem, nebo zjištěním pohybu jehly při dýchání (tady může pacient nejvíce pomoci, když dýchá zhluboka ve chvíli, kdy mu lékař řekne, nebo naopak v případě potřeby zadrží dech). Po vytažení jehly se získaná tkáň zkontroluje pohledem a místo vpichu se zalepí. Na některých pracovištích se ještě přikládá váleček, který po několik hodin při ležení stlačuje místo vpichu a snižuje tak pravděpodobnost krvácení. Samotný odběr vzorků (většinou se berou 2) trvá 2–5 minut, pokud nemocný dobře spolupracuje a vše jde dobře. 5–10 minut je třeba počítat na podání místního znecitlivění a vyčkání jeho účinku. Se zaměřením ledviny, dezinfekcí i zalepením místa vpichu vše zabere většinou 20–30 minut. Vždy se bere vzorek pouze z jedné ledviny, většinou z levé. Téměř všechny choroby ledvin, kvůli kterým se biopsie může provádět, se projevují stejně na obou ledvinách. Přínos biopsie je v tom, že ukáže, o jaké onemocnění se u pacienta jedná, což umožní cílenou léčbu choroby a výrazně zlepší výhled na její vyléčení nebo alespoň zpomalení. Podle některých znaků se navíc dá zhodnotit případné dlouhodobé poškození struktur ledviny.
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Těžké poruchy krevní srážlivosti.
Těžké srdeční selhání.
Těžká porucha renálních funkcí.
Porucha jaterních funkcí.
Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.
Děti do 12 let.
Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Přípravek AULIN by neměl být podáván současně s nesteroidními protizánětlivými léčivými přípravky (NSAID) včetně selektivních inhibitorů cyclooxygenázy-2. V průběhu léčby přípravkem AULIN by mělo být pacientům doporučeno, aby se vyhnuli používání jiných analgetik. Riziko výskytu nežádoucích účinků je možné snížit použitím minimální efektivní dávky po co nejkratší možnou dobu dostatečnou ke zvládnutí symptomů onemocnění (viz bod 4.2). Není-li pozorován přínos léčby, mělo by být podávání přípravku ukončeno.
Účinky na funkci jater: Vzácně bylo hlášeno, že byl přípravek AULIN spojován se závažnými jaterními reakcemi, včetně velmi vzácných případů úmrtí (viz též bod 4.8). Pacientům, u nichž se v průběhu léčby přípravkem AULIN objeví příznaky poškození jater (například anorexie, nausea, zvracení, bolesti břicha, únava, tmavě zabarvená moč), nebo pacientům, u nichž se zjistí abnormální výsledky vyšetření jaterních funkcí, by měla být léčba přerušena. Tito pacienti by již nimesulidem neměli být znovu léčeni. Po krátkodobé expozici léčivu bylo hlášeno poškození jater, které bylo ve většině případů reverzibilní.
U pacientů, kteří užívají nimesulid a u nichž se objeví horečka a/nebo flu-like symptomy, by léčba měla být přerušena.
Účinky na gastrointestinální trakt:Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech nesteroidních antirevmatik kdykoli během léčby, s varujícími příznaky i bez nich, i bez předchozí anamnézy závažných gastrointestinálních příhod. Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou NSAID, u pacientů s anamnézou peptického vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a u starších osob. Tito pacienti by měli být léčeni nejnižší možnou dávkou přípravku. Je vhodné zvážit současné podávání protektivních látek (například misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy) pro dané pacienty a také pro pacienty dlouhodobě léčené acetylsalicylovou kyselinou v antiagregačních dávkách nebo jinými léky zvyšujícími gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5).
Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, obzvláště ve starším věku, musí být poučeni, aby včas hlásili všechny neobvyklé gastrointestinální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), především na počátku léčby.
Krvácení do gastrointestinálního traktu nebo ulcerace/perforace se mohou objevit kdykoliv v průběhu léčby za výskytu varovných příznaků nebo bez nich a s předchozími gastrointestinálními příhodami v anamnéze nebo bez nich. Objeví-li se u pacienta krvácení do gastrointestinálního traktu nebo ulcerace, měl by se nimesulid vysadit. Nimesulid by se měl používat s opatrností u pacientů s gastrointestinálními poruchami včetně peptických vředů, krvácení do gastrointestinálního traktu, ulcerózní kolitidy či Crohnovy choroby v anamnéze.
Obzvláštní opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by mohla zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení (například perorálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia jako warfarin, SSRI nebo antiagregancia jako kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5). Pokud se během léčby přípravkem AULIN objeví gastrointestinální vředy nebo krvácení, musí být léčba ukončena. NSA by měla být podávána s opatrností pacientům s gastrointestinálním onemocněním v anamnéze (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), neboť se jejich stav může zhoršit (viz bod 4.8).
Starší pacienti jsou obzvlášť náchylní vůči nežádoucím účinkům nesteroidních antirevmatik včetně gastrointestinálního krvácení a perforací, poruch renálních, srdečních a jaterních funkcí. Z tohoto důvodu se doporučuje klinické sledování těchto pacientů.
Účinky na kardiovaskulární a cerebrovaskulární systémy: Je třeba poučit a monitorovat pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého srdečního selhání, protože v souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny případy retence tekutin a edémů.
Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (obzvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo iktů). Neexistují dostatečné údaje, které by mohly vyloučit toto riziko pro nimesulid.
Podávávání nimesulidu je třeba pečlivě zvážit u pacientů se špatně kompenzovanou hypertenzí, kongestivním srdečním selháním, ICHS, onemocněním periferních tepen a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním. Obdobně je třeba zvažovat zahájení dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární choroby (například hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření).
Jelikož nimesulid může ovlivňovat funkce krevních destiček, měl by se opatrně používat u pacientů s hemoragickou diatézou. Avšak AULIN neslouží jako náhrada acetylsalicylové kyseliny v prevenci kardiovaskulárních onemocnění.
Účinky na funkci ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin a u kardiaků by se mělo postupovat s opatrností, jelikož použití přípravku AULIN může vést ke zhoršení renálních funkcí. V případě jejich zhoršení by se měla léčba vysadit.
Účinky na kůži: Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě nesteroidními antirevmatiky hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek reakce se nejčastěji objevuje během prvního měsíce léčby. Přípravek AULIN musí být vysazen při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných příznaků hypersenzitivity.
Účinky na plodnost: Použití přípravku AULIN může vést ke snížení plodnosti žen a nedoporučuje se v případech, kdy žena plánuje těhotenství. U žen, kterým se nedaří otěhotnět nebo u kterých existuje podezření na neplodnost, by mělo být zváženo přerušení léčby přípravkem AULIN (viz bod 4.6).
Tablety přípravku AULIN obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
Granule pro přípravu perorálního roztoku AULIN obsahují sacharosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktosy, malabsorpcí glukosy a galaktosy nebo sacharoso-izomaltasové deficienci by tento přípravek neměli užívat.
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Farmakodynamické interakce: Ostatní NSAID: Současné podávání přípravku AULIN a jiných NSAID včetně kyseliny acetylsalicylové podávané v protizánětlivých dávkách (≥1 g jako jedna dávka nebo ≥3 g celkové denní dávky) se nedoporučuje.
Kortikosteroidy: Kortikoidy zvyšují riziko gastrointestinálních ulcerací a krvácení.
Antikoagulancia: Účinek antikoagulancií, například warfarinu, může být zvýšen současným podáváním nesteroidních antirevmatik. Pacienti užívající warfarin nebo podobná antikoagulancia či kyselinu acetylsalicylovou vykazují při léčbě přípravkem AULIN zvýšené riziko krvácivých komplikací. Proto se tyto kombinace nedoporučují a jsou kontraindikovány u pacientů s těžkými poruchami koagulace. Není-li možné vyhnout se kombinaci uvedených látek, měly by se důkladně monitorovat parametry krevní srážlivosti.
Antiagregační látky a SSRI: Současné podávání antiagregačních látek nebo SSRI zvyšuje riziko gastrointestinálního krvácení.
Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté angiotensinu II: NSA mohou snížit účinnost diuretik a antihypertensiv. U některých pacientů se sníženou renální funkcí (například dehydratovaní pacienti nebo starší osoby s nedostatečnou funkcí ledvin) může současné podávání ACE inhibitorů a inhibitorů cyklooxygenázy mít za následek zhoršení renálních funkcí, včetně možné akutní renální insuficience, která je obvykle reverzibilní. Výskyt těchto interakcí by měl být zvážen v případě pacientů, kteří musí užívat AULIN současně s ACE inhibitory či antagonisty angiotensinu II. Pokud jsou tyto léky podávány současně, je třeba zejména u starších pacientů zavést následující opatření: Pacienti by měli být řádně hydratováni, jejich renální funkce by měly být od zavedení současné léčby monitorovány a periodicky analyzovány.
Farmakokinetické interakce: účinky nimesulidu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků:
Furosemid: U zdravých osob nimesulid přechodně zeslabuje účinek furosemidu na vylučování sodíku, v menší míře i na vylučování draslíku a snižuje odpověď na podání diuretika. Následkem současného podání nimesulidu a furosemidu dochází ke snížení AUC (asi o 20 %) a kumulativní exkrece furosemidu, bez ovlivnění renální clearance. Při současném podání furosemidu a přípravku AULIN je nutné dbát opatrnosti u pacientů s postižením ledvin a srdce, dle informací uvedených v bodě 4.4.
Lithium: Dle některých hlášení snižují nesteroidní antiflogistika clearance lithia, následkem čehož dochází ke zvýšení jeho hladiny v plazmě a k toxickým projevům. Je-li AULIN podáván pacientům léčeným lithiem, měla by být jeho hladina důkladně monitorována.
In vivo byly též studovány možné farmakokinetické interakce s glibenklamidem, teofylinem, warfarinem, digoxinem, cimetidinem a antacidy (to je kombinace hliníku a hydroxidu hořečnatého). Nebyly zaznamenány žádné klinicky významné interakce.
Nimesulid inhibuje CYP2C9. Plazmatické koncentrace léků, které jsou tímto enzymem metabolizovány, mohou být při současném podávání přípravku AULIN zvýšeny.
Opatrnosti je třeba, pokud je nimesulid podán méně než 24 hodin před podáním nebo po podání methotrexátu, jelikož sérové hladiny methotrexátu mohou být zvýšeny, a tak může být vyšší i toxicita tohoto léčiva.
Z důvodu účinku na renální prostaglandiny mohou inhibitory prostaglandin syntetázy, jako je nimesulid, zvyšovat nefrotoxicitu cyklosporinů.
Farmakokinetické interakce: Ovlivnění účinku nimesulidu jinými léčivy:
Studie in vitro prokázaly vytěsnění nimesulidu z vazebních míst působením tolbutamidu, kyselinou salicylovou a kyselinou valproovou. Bez ohledu na možné ovlivnění plazmatických hladin však tyto interakce neměly žádný klinický význam.
Těhotenství a kojení
Podávání přípravku AULIN je kontraindikováno v průběhu posledního trimestru těhotenství. Stejně jako u jiných NSAID, podávání přípravku AULIN ženám, které se snaží otěhotnět, se nedoporučuje.
Inhibice syntézy prostaglandinů může mít negativní vliv na těhotenství a fetální/embryonální vývoj. Data z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a kardiálních malformací po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v počátku těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % až na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a délkou léčby.
U zvířat bylo prokázáno, že podávání inhibitorů syntézy prostaglandinů vede ke zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k fetální/embryonální letalitě. Navíc byla u zvířat po podávání inhibitorů syntézy prostaglandinů v průběhu organogenetické periody hlášena zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních.
Studie provedené na králících ukázaly atypickou reprodukční toxicitu (viz bod 5.3) a k dispozici nejsou žádná adekvátní data o podávání přípravku AULIN těhotným ženám. Potenciální riziko pro člověka není známo a podávání přípravku v průběhu prvního a druhého trimestru těhotenství se nedoporučuje, pokud to není nezbytně nutné. Pokud je AULIN podáván ženám, které chtějí otěhotnět, nebo v prvním a druhém trimestru těhotenství, musí být délka léčby co nejkratší.
Během třetího trimestru těhotenství všechny inhibitory syntézy prostaglandinů mohou vystavovat plod kardiopulmonální toxicitě (předčasný uzávěr ductus arteriosus a pulmonální hypertenze); renální dysfunkci, která může progredovat v renální selhání s oligohydramnion.
Matku a novorozence na konci těhotenství mohou vystavovat: potenciálnímu prodloužení krvácení, inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opoždění nebo prodloužení průběhu porodu. Proto je nimesulid kontraindikován ve třetím trimestru těhotenství.
Kojení: Není známo, zda se nimesulid u lidí vylučuje do mateřského mléka. AULIN je u kojících žen kontraindikován.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie s přípravkem AULIN, které by se týkaly možného ovlivnění schopnosti řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Nicméně pacienti, u nichž se po podání přípravku AULIN objeví vertigo nebo somnolence, by řídit motorová vozidla ani obsluhovat stroje neměli.
Nežádoucí účinky
Obecně: Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSAID (obzvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo iktu). V souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly také hlášeny otoky, hypertenze a srdeční selhání. Velmi vzácně byly pozorovány kožní bulózní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy. Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se objevit peptické vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob. Po léčbě byly pozorovány také nausea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolesti, meléna, hematemeza, ulcerózní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnovy choroby (viz bod 4.4). Méně často byla pozorována gastritida.
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Níže uvedený seznam nežádoucích účinků se zakládá na provedených kontrolovaných klinických studiích* (přibližně 7 800 pacientů) a na postmarketingovém sledování s následujícím hodnocením výskytu nežádoucích příhod: velmi časté (>1/10); časté (>1/100, <1/10), méně časté (>1/1,000, <1/100); vzácné (>1/10,000, <1/1,000); velmi vzácné (<1/10,000), včetně ojedinělých případů.
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: anemie, Eozinofilie
Velmi vzácné: trombocytopenie, Pancytopenie, Purpura
Poruchy imunitního systému
Vzácné: hypersensitivita
Velmi vzácné: anafylaxe
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: hyperkalemie
Psychiatrické poruchy
Vzácné: úzkost, nervozita, noční můry
Poruchy nervového systému
Méně časté: závrať
Velmi vzácné: bolesti hlavy, somnolence, encefalopatie (Reyův syndrom)
Velmi vzácné: retence moči, selhání ledvin, oligurie, intersticiální nefritida
Ostatní a celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: edém
Vzácné: malátnost, astenie
Velmi vzácné: hypotermie
Frekvence výskytu založena na klinických studiích.
Předávkování
Příznaky akutního předávkování nesteroidními antiflogistiky se obvykle omezují na otupělost, ospalost, nevolnost, zvracení a bolest v oblasti epigastria, jež jsou za podpůrné péče obvykle reverzibilní. Může se objevit krvácení do GIT. Také se může vyskytnout hypertenze, akutní renální selhání, útlum dýchání a kóma, tyto příznaky jsou však vzácné. Při léčbě terapeutickými dávkami nesteroidních antiflogistik byl hlášen výskyt anafylaktoidních reakcí, jež se mohou objevit i v případě předávkování. Při předávkování nesteroidními antiflogistiky by měla být pacientům podána symptomatická a podpůrná léčba. Neexistují žádná specifická antidota. O účinnosti hemodialýzy neexistují žádné informace, na základě vysokého stupně vazby nimesulidu na bílkoviny plazmy (až 97,5 %) však není pravděpodobné, že by dialýza byla při předávkování řešením. U pacientů do 4 hodin po předávkování nebo v případě předávkování vysokými dávkami léku je možné indikovat emezi a/nebo aktivní uhlí (60–100 g u dospělých), a/nebo osmotické projímadlo. Vzhledem k silné vazbě na bílkoviny plazmy nebude pravděpodobně účinná ani forsírovaná diuréza, alkalizace moči, hemodialýza, ani hemoperfúze. Měly by se monitorovat funkce ledvin a jater.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
Farmakoterapeutická skupina: Jiná nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, nimesulidATC kód: M01AX17. Nimesulid patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léčiv s analgetickým a antipyretickým účinkem, nimesulid účinkuje jako inhibitor enzymu cyklooxygenázy, která se účastní syntézy prostaglandinů. Nimesulid se po perorálním podání dobře absorbuje. Po podání jednotlivé dávky 100 mg nimesulidu je u dospělých dosaženo maximální plazmatické koncentrace (3–4 mg/l) v průběhu 2–3 hodin. AUC=20–35 mg.h/l. Mezi těmito hodnotami a výsledky získanými po podávání dávky 100 mg 2x denně po dobu 7 dní nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly. Až 97,5 % se váže na bílkoviny plazmy. Nimesulid je několika způsoby výrazně metabolizován v játrech, včetně izoenzymu 2C9 systému cytochromu P450(CYP). Při podávání kombinací léčiv, která jsou taktéž metabolizována CYP2C9, je tedy nutné uvažovat o možných interakcích (viz bod 4.5). Hlavním metabolitem je para-hydroxy derivát, jenž je také farmakologicky aktivní. Časový interval do zjištění této látky v krevním oběhu je krátký (cca 0,8 hodiny), avšak rychlost jeho tvorby není vysoká a je mnohem nižší než je rychlost absorpce nimesulidu. Hydroxynimesulid je jediný metabolit, který je možné v plazmě detekovat a je téměř úplně konjugován. Hodnota T½ činí 3,2–6,0 hod. Nimesulid je vylučován převážně močí (cca 50 % podané dávky). Jen 1–3 % se vylučuje v nezměněné formě. Hydroxynimesulid, hlavní metabolit, je možné zjistit jen ve formě glukuronátu. Přibližně 29 % podané dávky se po metabolizaci vylučuje stolicí. Kinetický profil nimesulidu byl po jednotlivém i opakovaném podání starším pacientům nezměněn. V rámci akutní experimentální studie, kdy byl nimesulid podáván pacientům trpícím mírným či středně závažným postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) a zdravým dobrovolníkům, nebyla maximální plazmatická koncentrace nimesulidu ani jeho hlavního metabolitu u osob s postižením renálních funkcí oproti zdravým dobrovolníkům zvýšená. Hodnoty AUC a t1/2 beta byly o 50 % vyšší, byly však vždy v souladu s kinetikou pozorovanou v případě nimesulidu u zdravých dobrovolníků. Opakované podání léku nezpůsobilo jeho akumulaci v organismu. Nimesulid je kontraindikován u pacientů s postižením jaterních funkcí.
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku
Předklinické údaje, získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. V rámci studia toxicity při opakovaném podání vykazoval nimesulid gastrointestinální, renální a hepatální toxicitu.V rámci výzkumu reprodukční toxicity byly pozorovány embryotoxické a teratogenní účinky (malformace kostry, dilatace mozkových komor) u pokusných králíků, ale nikoliv u potkanů, v dávce netoxické pro březí samice. U potkanů byla zaznamenána zvýšená úmrtnost potomstva v období těsně po porodu a nimesulid vykazoval také nežádoucí účinky na fertilitu.
