Pravděpodobně budete muset k léčbě příznaků a ke zlepšení stavu užívat některé z následujících léků:
Aspirin v nízkých dávkách snižuje tendenci malých krevních buněk (destiček), aby se držely pohromadě, zabraňuje tvorbě krevních sraženin.
Glycerol trinitrát uvolňuje srdce a zmírňuje záchvaty. Může se užívat v potahovaných tabletách nebo ve sprejové formě.
Dlouhodobě působící nitráty snižují frekvenci záchvatů. Mohou být ve formě tablet nebo náplastí a jsou velmi účinné. Jako vedlejší účinky jsou uváděny bolesti hlavy.
Beta-blokátory blokují účinek adrenalinu, takže zpomalují puls a snižují krevní tlak. Snižuje se požadavek kyslíku a zlepšuje se zásobování krve do srdečního svalu. Beta-blokátory jsou důležité při ochraně srdce po infarktu. Nedoporučují se užívat pro pacienty trpící astmatem.
Blokátory kalciových kanálů snižují svalové napětí v koronárních tepnách, rozšiřují je a vytvářejí větší prostor. Také mírně uvolňují srdeční sval, snižují požadavek srdce na kyslík a snižují krevní tlak.
Aktivátory draslíkových kanálů snižují svalové napětí ve stěnách krevních cév, rozšiřují je a zlepšují tok krve a zásobení kyslíkem.
Trombózou se označuje stav, kdy dochází k zánětu hlubokých žil dolních končetin se vznikem krevní sraženiny – trombózy. Situace se významně častěji vyskytuje u dlouhodobě ležících osob nebo u lidí s varixy („křečovými žilami“). K nemoci jsou také náchylnější lidé po operaci či ženy po porodu.
Trombóza se projevuje pocitem tíhy a napětí na jedné končetině, bolestmi postižené končetiny, obzvláště v průběhu žil, bolestmi při chůzi (klaudikační potíže), změnou zbarvení (promodrání), zfialověním (cyanóza), někdy nevolností (nauzea).
Lokální nález se pak projevuje otoky kotníku nebo bérce, smazanými obrysy kloubů s napjatou kůží, vyšší teplotou končetiny, lehkou cyanózou (promodrání, zfialovění končetiny), rozšířenými podkožními žílami v horní třetině bérce, nejasnými zvýšenými teplotami organismu a tachykardií (zrychlený puls).
Provádějí se laboratorní a klinická vyšetření jako ultrazvukové vyšetření, kontrastní rentgenologická flebografie nebo radionuklidové vyšetření, v krvi (séru) se zjišťuje zvýšení D-dimerů.
Situace je nebezpečná tím, že se trombus (sraženina) může uvolnit a jako embolie (vmetek) vniknout do plic. Rizikovým faktorem pro zánět žil na noze je dlouhodobé cestování s nemožností dostatečného pohybu (například cestování letadlem a podobně), pak se mluví o takzvané cestovní trombóze.
V naší poradně s názvem SPRÁVNÝ TLAK KRVE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel hajek.
je my68 let chtěl bych vedet spravny kr.tlak a puls .dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro muže ve věku 68 let je normální krevní tlak do 140/90. Vyšší hodnoty by se již měly léčit jako vysoký krevní tlak. Pro muže ve věku 68 let je optimální tepová frekvence v rozmezí 62 až 65 úderů za minutu.
Ke zrychlenému tepu dítěte dochází během cvičení. Na puls má vliv i teplota a emoce. V důsledku toho se může srdeční frekvence zvýšit až 3,5krát, ovšem tato hodnota není považována za onemocnění. Zvýšený puls se u dětí může objevit i při odpočinku, což může být způsobeno únavou, nedostatkem energie, vzácně i patologickými procesy v srdečním svalu.
V naší poradně s názvem SPRÁVNÝ TLAK KRVE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Pro muže ve věku 68 let je normální krevní tlak do 140/90. Vyšší hodnoty by se již měly léčit jako vysoký krevní tlak. Pro muže ve věku 68 let je optimální tepová frekvence v rozmezí 62 až 65 úderů za minutu.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Emil.
Dobrý den, čím si tlak prosím měříte? Objevil jsem totiž nějakou novinku chytré hodinky. Prý měří puls a tlak taky přes celou noc a zaznamenávají údaje o tom do paměti. Jenže by se mi nechtělo spát třeba s kovovým nebo plastovým opaskem, takže jsem našel i kožené pro typ AppleWatch: revocase.cz/600-pris… Přesně tyhle to umí. Co na to říkáte?
Stačí stisknout prstem velkou tepnu, která se nachází na zápěstí, krku a zadní části chodidla. Poté byste měli cítit rytmické pulzování krve. Nyní musíte počítat puls po dobu 10 sekund a vynásobit toto číslo šesti. Výsledná hodnota je ukazatelem frekvence srdečního svalu během jedné minuty. Normální puls by měl být pravidelný, rytmický a musí splňovat věkovou normou.
Tepová frekvence se zjišťuje ve stavu absolutního klidu ve stejné poloze dítě.
Tepová frekvence plodu je 120–160 tepů za minutu a jakékoli známky zpomalení nebo nepravidelnosti mohou znamenat ohrožení dítěte.
Pomalý puls, který se vyskytuje v klidu, se nazývá bradykardie. Pokud se v průběhu bradykardie dítě cítí špatně, stěžuje si na neustálé závratě, rychle ztrácí sílu, stejně jako měnící se krevní tlak, měli byste okamžitě kontaktovat lékaře.
V počátcích alkoholického opojení vzniká u člověka stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Obvykle se to projevuje i navenek veselým výrazem v obličeji, svítivýma očima, živou mimikou, výřečností a smíchem. Člověk je rozpustilý, snadno a rád uzavírá přátelství, dostavuje se u něho zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že by snadno překonal všechny životní těžkosti. Právě tento stav je často nejsilnějším popudem, proč člověk sahá po alkoholu a považuje jej za společníka ve štěstí a útěchu v neštěstí.
V dalším průběhu opilosti alkohol postihuje i činnost podkoří a mozečku. Pijící člověk se stává nekritický, netaktní, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho chování a jednání je impulzivní, nepromyšlené. Takoví lidé už postrádají schopnost naslouchat druhým, neumějí kontrolovat svou řeč, jejich obličej rudne, puls stoupá nad 100/min. Pohyby jsou neuspořádané, opilý snadno porazí sklenici, má závratě, při chůzi vrávorá a vidí dvojitě.
Při těžké akutní otravě alkoholem se již dostavuje únava, spavost, často zvracení. Obličej ztratí svou červeň a zbledne. Při velkých dávkách alkoholu se opilost podobá narkóze: dochází k úplnému bezvědomí, necitlivosti a mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je uvolněné, puls mělký, dýchání pomalé, zornice normální nebo rozšířené a nereagující na světlo. Někdy je otrávený zmatený, blouzní, zmítá sebou a tropí povyk. V těžkých případech a při nedostatečné pomoci může i zemřít následkem ochrnutí takzvaného dýchacího centra v prodloužené míše.
Stupeň opilosti je tedy charakterizován jednak vnějšími projevy, jako je porucha chůze, rovnováhy, jednak obsahem alkoholu v krvi.
Léčba zahrnuje rychlé zchlazení a standardní postupy.
První pomoc je založena na okamžitém snížení tělesné teploty, pacient by měl být přesunut do chladné a stinné místnosti. Mohou se použít aktivní metody chlazení jako koupel ve vlažnější vodě (pozor na moc studenou vodu – ta může pacienta uvést do šoku!).
Vhodné jsou chladné obklady na hlavu, trup, použití ventilátoru nebo klimatizace.
Hydratace pacienta má prvořadý význam při chlazení pacienta, je nutné zajistit přísun dostatečného množství tekutin, může se použít pitná voda (například po lžičkách, aby se předešlo nevolnosti a zvracení), pokud pacient vodu nedokáže přijímat, jsou tekutiny podávány pomocí infuze přímo do žíly.
Při bolestech se mohou podat léky proti bolesti (například Paralen, Ibuprofen), ale pouze na doporučení lékaře!
Během léčby je nutné neustále sledovat puls pacienta, dýchání a projevy zánětu (horečka, zarudlá kůže, bolest, otoky kůže).
Mezi velmi časté těžkosti v těhotenství patří také pocit nedostatku kyslíku a rychlé zadýchání. Dušnost zpravidla provází druhou polovinu gravidity. Nastávající maminka má pocit, že se jí nedostává dostatek vzduchu, a to už po pár krocích anebo při běžné činnosti, jako je například uklízení. Mnohdy jsou tyto obtíže způsobeny rostoucí dělohou, která takto utlačuje plíce, ale může se také jednat o počáteční příznaky anémie (nedostatku železa), onemocnění srdce či štítné žlázy. Dušností také více trpí nastávající maminky při vícečetném těhotenství.
Během těhotenství dochází v těle nastávající maminky ke zvýšení objemu krve, jejímž hlavním úkolem je zabezpečit dostatek kyslíku všem tkáním organismu maminky i plodu. Srdce a plíce jsou tak nuceny pracovat mnohem rychleji, proto těhotné ženy často zaznamenávají zrychlený puls a rychlejší dýchání. Jedná se o reakci organismu ve snaze pokrýt zvýšenou potřebu kyslíku. Ačkoliv se srdce i plíce snaží dodat tělu kyslíku dostatek, přesto vzniká kyslíkový deficit a nastávající maminky jsou zadýchané a lapají takzvaně po dechu. Tyto obtíže se však vyskytují zejména při tělesné aktivitě a po chvilce odpočinku opět vymizí.
Jakmile budete v nemocnici, bude zmapována vaše teplota, puls, dechový vzorec a krevní tlak. Pokud má chirurg podezření, že vaše slepé střevo vykazuje známky toho, že by mohlo prasknout, budete co nejdříve převezeni na operační sál.
Pokud je diagnóza méně jasná, může být před rozhodnutím o operaci zapotřebí další vyšetření pomocí metod, jako je CT vyšetření nebo ultrazvuk a krevní testy.
Postup apendektomie
Dvě hlavní chirurgické techniky zahrnují otevřenou a laparoskopickou apendektomii. Patří mezi ně:
Otevřená apendektomie – řez je veden přes kůži, pod ní ležící tkáň a břišní stěnu za účelem přístupu k apendixu.
Laparoskopická apendektomie – zahrnuje provedení tří malých řezů v břiše, kterými se zavádějí konkrétní nástroje. Do břišní dutiny je jemně pumpován plyn, aby se oddělila břišní stěna od orgánů. To usnadňuje vyšetření slepého střeva a vnitřních orgánů.
Typ operace, kterou podstoupíte, bude záviset na tom, jak závažná je vaše apendicitida. Chirurg s vámi probere vaše možnosti. Pokud něco chcete vědět nebo vám není jasné, je důležité požádat svého lékaře nebo chirurga, aby vám to vysvětlil tak, abyste všemu rozuměli. Laparoskopická apendektomie může přejít v otevřenou operaci, pokud apendix během výkonu praskne.
Jakmile je slepé střevo zpřístupněno buď otevřenou nebo laparoskopickou operací, krevní cévy, které ho zásobují, jsou zasvorkovány a apendix je přeříznut a odstraněn. Při laparoskopické apendektomii se apendix vytáhne jedním ze tří malých řezů.
Příznaky této alergie se objevují náhle a okamžitě po konzumaci mrkve. Alergická reakce může být těžká nebo mírná. Vše závisí na reakci imunitního systému. Příznaky alergie na mrkev zahrnují následující:
Zarudnutí a svědění, které se objeví náhle po konzumaci mrkve. U postiženého jedince dochází ke svědění a zarudnutí ústní dutiny. Tento stav je velmi nepříjemný. Alergická reakce na mrkev může odeznít po chvíli nebo může trvat několik hodin.
Otok v dutině ústní způsobuje otok rtů, patra a jazyka. K otoku dochází po jakékoli konzumaci mrkve. Ve vzácných případech může dojít k otoku krku. Tento stav je velice vzácný, ale je život ohrožující, protože zabraňuje průchodu vzduchu a člověk se může udusit.
Uvolnění histaminu vede k tvorbě vyrážky na kůži. Tato vyrážka může svědit nebo pálit.
Respirační symptomy: kašel, bolest v krku, dušnost a astma.
Alergie na mrkev způsobuje rýmu, pálení a zarudnutí očí. Zarudnutí očí se vyskytuje zejména v případech, kdy je člověk vystaven úpravě nebo zpracování mrkve.
Otok dásní se objevuje po konzumaci mrkve. Dochází k otoku dásní nebo jejich zánětu. Ve vzácných případech bývá jediným příznakem alergie na mrkev.
Nevolnost, zvracení, průjem.
Anafylaktická reakce je nejnebezpečnější a život ohrožující situace při alergické reakci na mrkev. Pokud nedojde k časné léčbě, může dojít k úmrtí. Dochází ke zhroucení člověka, jeho krevní tlak značně klesne, puls je nenahmatatelný a dýchání se stává obtížným, zároveň se objevuje nadměrné (těžké) pocení. Takovéto případy vyžadují lékařskou péči. Jedná se o vzácnou formu alergie.
Tepová frekvence je ukazatelem trénovanosti a zdravotního stavu.
Klidovou tepovou frekvenci naměříme ráno v posteli po probuzení. U vrcholových sportovců mohou tyto hodnoty dosahovat pouze 30 úderů za minutu. Normální hodnoty se pohybují kolem 60 úderů za minutu.
Aktivní tepovou frekvenci naměříme během dne v klidovém režimu. Normální hodnoty tepové frekvence jsou kolem 70–80 úderů za minutu. U netrénovaných lidí pracuje srdce méně ekonomicky, údery jsou rychlejší a po mírném tělesném zatížení tepová frekvence prudce stoupá.
Maximální tepová frekvence se pohybuje kolem 170–210 úderů za minutu. U netrénovaného člověka dosahuje téměř stejné hodnoty jako u trénovaného závodníka a tréninkovým procesem bývá velmi málo ovlivněna. Proto je maximální tepová frekvence stěžejní pro určování dalších úrovní tepové frekvence.
Jestliže je maximální tepová frekvence pevně stanovená fyziologií člověka, nedá se zvýšit. Klidovou tepovou frekvenci lze snížit pravidelným tréninkem. Jde tedy o to, že pravidelným tréninkem (rychlá chůze, běh, plavání, cyklistika a podobně) se posiluje srdce, konkrétně jeho puls, jelikož srdce je také sval.
Srdeční činnost by se měla chápat jako celek, který ovlivňuje chod organismu, a nejde pouze o hodnoty aerobní zóny. To je důvod, proč lidé, kteří začnou s fyzickou aktivitou, s ní i brzo skončí. Neposilují totiž srdce a striktně se drží pouze v aerobní zóně. Po čase se nedostavují výsledky v nárůstu kondice. Z hlediska spalování tuků je nejdůležitější správná strava a posilování srdce (kardiozóna), protože posílením srdce se posílí i výdrž v aerobní zóně. Čím silnější bude srdce, tím více se rozšíří aerobní zóna.
Tepová frekvence u dětí je variabilní a je závislá na mnoha faktorech. Jedná se o fyzickou aktivitu, celkový zdravotní stav, vlivy životního prostředí i náladu dítěte.
Obvyklé hodnoty:
u kojenců (1 měsíc) – 140 tepů za minutu;
1. až 12. měsíc – 132 tepů za minutu;
1 až 2 roky – 124 tepů za minutu;
2 až 4 roky – 115 tepů za minutu;
4 až 6 let – 106 tepů za minutu;
6 až 8 let – 98 tepů za minutu;
8 až 10 let – 88 tepů za minutu;
10 až 12 let – 80 tepů za minutu;
12 až 15 let – 76 tepů za minutu.
Ve věku 15 až 50 let by průměrná tepová frekvence měla být kolem 70 tepů za minutu a po 50 letech:
50 až 60 let – 74 tepů za minutu;
60 až 80 let – 79 tepů za minutu.
Významná změna srdeční frekvence může znamenat možný vývoj nemoci.
Pokud chceme snížit riziko, že v budoucnu potká toto onemocnění i nás, je nutné snížit nebezpečí aterosklerózy, která srdeční choroby vyvolává. Celkově musíme organismus udržovat v kondici, často se hýbat, čili do denního režimu zařadit nějaké to sportování (například cyklistiku, plavání) nebo alespoň chůzi. Obézní lidé by měli začít hubnout a kuřáci by se měli definitivně vzdát své neřesti, neboť nikotin nezatěžuje jen dýchací systém, ale má přímý dopad i na kornatění tepen. Důležité je vyhýbat se tučným a přesoleným jídlům. Pokud již člověk trpí některým z onemocnění kardiovaskulárního systému (vysoký krevní tlak, ateroskleróza), nebo pokud u něj byla zjištěna vysoká hladina cholesterolu v krvi, měl by chodit na pravidelné lékařské prohlídky a důsledně se na tyto choroby léčit.
Nejvíce rizikové faktory jsou: zvýšená hodnota cholesterolu v krvi (viz „arterioskleróza“), vysoký krevní tlak, kouření, cukrovka, nadváha, nedostatek pohybu, dlouhodobý stres. V některých rodinách je onemocnění zvláště časté, pravděpodobně díky dědičným faktorům.
Při záchvatu anginy pectoris přerušte rozdělanou činnost a uklidněte se. Jestliže se jedná o váš první záchvat, vyhledejte ihned lékaře, nejlépe zavolejte rychlou záchrannou pomoc. Pokud se již léčíte a máte k dispozici sprej proti této bolesti, vstříkněte si 2 dávky pod jazyk. Bolest by měla velmi rychle, během desítek sekund, ustoupit. Pokud se tak nestane, mohlo by se jednat o akutní infarkt myokardu, a proto opět vyhledejte ihned lékařské ošetření. Lékaře vyhledejte i tehdy, pokud se změnil charakter záchvatů: jsou častěji, silnější, při menší zátěži a podobně.
V případě, že máte poskytnout první pomoc někomu s náznaky anginy pectoris, zavolejte záchrannou službu, po celou dobu sledujte stav postižené osoby (puls a dýchání), nechte ji v pro ni přirozené poloze (nejlépe v polosedě) a hlídejte ji, zda neupadá do šokového stavu. Po příjezdu lékaře se snažte co nejpřesněji popsat sled událostí, pokud nemocný nemůže.
Akutní zánět slinivky břišní se může objevit z ničeho nic, takřka z plného zdraví. Může být důsledkem dietní chyby (po mastném či přepáleném jídle) nebo „zábavy“ spojené s požitím většího množství alkoholu. Nejčastějším faktorem náhlého vzniku zánětu slinivky břišní je zaklíněný žlučový kamének ve společném vývodu. Projeví se náhlou, nečekanou a obvykle velmi silnou bolestí levého boku nad pupeční oblastí, která může vystřelovat až do zad. Přidává se nevolnost, špatný odchod plynů, opakované a úporné zvracení, zrychlený puls a teplota. Projevem může být i žloutenka. Krutá bolest může vyvolat i šok, proto je bezpodmínečně nutné ihned vyhledat lékařskou pomoc, případně nemocného odvézt rovnou do nemocnice.
Diagnóza se stanovuje na základě laboratorních testů, při kterých se v krvi a moči pacienta projeví známky zánětu a zvýšený výskyt enzymů slinivky břišní. Vedle fyzikálního vyšetření (pohmatem a podobně) je určující výsledek ultrasonografie a CT – počítačové tomografie. Jsou to zobrazovací metody, při nichž se na obrazovce přístroje ukazují případné změny zmíněného orgánu. Vyšetření je krátké a nebolestivé.
Léčba vyžaduje hospitalizaci, během níž se pacientovi dostává nejúčinnější terapie. Jsou monitorovány jeho životní funkce a potřebné léky a živiny se mu aplikují nitrožilně v podobě infuzí. Při akutním zánětu slinivky je v prvních dnech zakázáno požívat potravu perorálně (ústy). Zprvu se výživa dodává v infuzích (v té době se nemocnému často zároveň odsává sondou kyselý obsah žaludku). Později se do tenkého střeva zavede enterální sonda, přes kterou se potřebná výživa dodává. V případě žlučového kamene je nutné vyšetření a jeho odstranění pomocí ERCP (tenký kabel s kamerou). Bolest se tiší silnými analgetiky, případně se aplikují i antibiotika. V nejtěžších a komplikovaných případech je nutná antišoková terapie, řízená ventilace, někdy i chirurgický zákrok k odstranění nekrotické tkáně slinivky.
Akutní zánět pankreasu (pokud není komplikován a léčba nastala okamžitě) neznamená většinou trvalé poškození funkce slinivky. Po vyléčení se doporučuje střídmost v jídle a pití.
Durman je halucinogenní droga, která se někdy nazývá jako droga chudých. Obsahuje v listech a semenech zhruba 0,5 % alkaloidů tropanové řady. Tyto tropanové alkaloidy, L-hyoscyamin, atropin, skopolamin, jsou hlavními účinnými látkami durmanu. Psychické účinky tropanů jsou velmi silné, při vyšší dávce zcela mizí koncept reality, objevují se naprosto realistické halucinace, uživatelé popisují, že rozmlouvali s mrtvými či neexistujícími příbuznými. Jakákoliv vědomá kontrola stavu je nemožná. Riziko špatného odhadu dávky je poměrně značné, toxicita tropanových alkaloidů vysoká, tyto látky jsou tak zřejmě ze všech halucinogenů nejnebezpečnější. Halucinace při durmanovém deliriu vytvářejí zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Toxikomani stále experimentují s durmanem jako drogou a neuvědomují si její velkou nebezpečnost při předávkování.
Durman je jedovatý a dochází k velmi rychlé otravě. Příznaky otravy jsou: pocit sucha v ústech, zarudlá kůže v obličeji, zrychlený puls, rozšířené zorničky, halucinace, zmatenost, agresivita. Následuje ochablost, která se projevuje povrchním dýcháním, studenými končetinami, nízkým krevním tlakem. Smrt nastává v kómatu.
V léčitelství je sbíranou částí list a semeno. List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen nebo květ. Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatika, proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě, křečím. Vzhledem k velké jedovatosti durmanu se nedoporučuje užívat drogu bez lékařského dozoru.
Aby mohla být angina pectoris správně léčena, musí být nejprve provedena pečlivá diagnostika. První příznaky nemoci vyšetřuje buď praktický lékař, nebo lékař záchranné služby po jejím přivolání. Z podrobnějšího testování se zhotovuje laboratorní vyšetření krve, EKG a zátěžové EKG, kdy je křivka srdeční činnosti sledována při zátěži – jízdě na speciálním bicyklu. Tato vyšetření již zpravidla prokážou či naopak vyvrátí anginu pectoris.
Samotná léčba má dva cíle. Prvním cílem je aktivní změna životního stylu a druhým léčba obtíží. Nemocní užívají nitráty, které roztahují cévy, doplněné o léky na vysoký krevní tlak či vysoký cholesterol, pokud jsou v anamnéze. Záchvat anginy pectoris lze dobře potlačit podáním léků na rozšíření cév (například nitroglycerinu ve formě spreje nebo kapslí pod jazyk). Pravidelné užívání léčiv, která snižují spotřebu kyslíku srdečním svalem a zlepšují jeho prokrvení (například takzvané betablokátory a antagonisté kalcia), předchází vzniku anginózního záchvatu.
Aby se zabránilo dalšímu postupu kornatění srdečních věnčitých tepen, je důležitý boj proti rizikovým faktorům arteriosklerózy (snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu, obzvláště LDL). K preventivním opatřením proti srdečnímu infarktu patří rovněž léky, které snižují srážlivost krve, například kyselina acetylsalicylová, aspirin, v nízkých dávkách.
Při silných obtížích, když se záchvaty anginy pectoris vyskytují již při menší zátěži, se mohou obtíže dlouhodobě odstranit mechanickým rozšířením zúžené věnčité tepny takzvanou balonkovou angioplastikou (PTCA, perkutánní transluminální koronární angioplastika), kdy je zaváděn do cévy úzký katetr s malým balónkem na špičce. V oblasti zúženého místa je pak balónek nafouknut a céva rozšířena. Pokud není možné provést PTCA, přistoupí se k operaci a provedení bypassu (to je implantace přídatné „objížďkové cévy“ – štěpu z pacientovy žíly).
Pokud se objeví znaky slabosti krevního oběhu (závrať, nepravidelný puls, silné pocení a podobně) a bolesti neustávají ani po požití léků rozšiřujících cévy (například nitroglycerinový sprej nebo kapsle), měla by být přivolána pohotovostní služba. Může se totiž jednat o srdeční infarkt.
Ischemické choroby srdeční, k nimž se řadí i angina pectoris, patří k nejobávanějším civilizačním chorobám – stojí mezi všemi onemocněními a příčinami úmrtí v průmyslově vyspělých zemích u osob středního věku na nejvyšší příčce, a to u mužů častěji než u žen.
