Psychomotorický vývoj dítěte

Děti a miminka

Zveřejněno dne 17.7.2016

Psychomotorický vývoj dítěte je složitý a ucelený proces, který zahrnuje mnoho složek, jako například hrubou motoriku, kam patří mimo jiné otáčení se z bříška na záda, lezení po čtyřech, postavování se, chůze. Dále pak jemnou motoriku, kam řadíme především práci rukou, manipulaci s hračkou a podobně. Psychomotorický vývoj dítěte zahrnuje taktéž dovednosti sociální, poznávací, mentální, vývoj v oblasti orální (zpracování potravy v ústech, příprava na řeč, řeč) a další.



Vývoj dítěte od narození

Toto období je charakterizováno nejdramatičtějším vývojem dítěte, a to ve všech oblastech. Kojenec se vyvíjí plynule a jednotlivé dovednosti na sebe navazují. Neznamená to však, že vývoj probíhá přímočaře – často se objevují fáze, kdy se zdá, že se vývoj zastavil, nebo dokonce vykazuje kroky zpět. Dítě se vyrovnává s přímým působením gravitace a všemi vlivy vnějšího světa. Hledáním a také pomocí již ukotvených strategií o kontrole držení těla nalézá své těžiště, svůj střed. Učí se, že má dvě stejné strany. V kojeneckém období si dítě vytváří první pohybové vazby, kojenec se naučí lézt, sedět a naučí se i základy chůze. Není vhodné zejména u chůze kojence nutit, aby začal chodit co nejdříve, protože pak dochází k nevhodnému přetěžování kloubů. V tomto období se za pomoci pohybu formují i správná prohnutí páteře. Pro podporu rozvoje pohybu jsou vhodné barevné míče, které se po dotyku kojence pohybují. Míč můžeme kojenci pomalu posílat, můžeme jej klást na krátkou vzdálenost od kojence tak, aby se musel k míči doplazit, dolézt po kolenou a tak dále. Oblíbená jsou také chrastítka, protože po dotyku vydávají jako odpověď na pohyb zvuk.

1.–3. měsíc

Během tohoto období se vývoj novorozence zaměřuje na nové prostředí. Mnohé je pro něj nové a ono se tomu musí přizpůsobit, například dýchání, gravitace, chlad a teplo, vše, co vidí, zvuky – především je pro něj nový jeho vlastní hlas. Děťátko intenzivně přijímá informace o sobě samém a začíná více vnímat i své okolí. Postupně si zvyká na vliv gravitace, začíná si hledat stabilní pozici na zádech. Psychomotorický vývoj kojence se během tohoto období projevuje tím, že lépe ovládá vlastní ruce a nohy a ke konci tohoto období je obvykle schopné dát si ručky k sobě, přitáhnout nožky k bříšku a dát si šlapky k sobě a udržet hlavičku ve středu. Začíná se vyvíjet koordinace oko – ruka – ústa. Ke konci tohoto období je dítě také schopné vleže na bříšku pást koníky, tedy zvednout hlavu nad podložku, opřít se o předloktí a volně otáčet hlavou do stran.

4.–6. měsíc

V tomto období je rozvoj kojence na první pohled aktivnější. Dítě je čilejší, usměvavější, brouká si, rozpoznává hlas maminky. Vleže na zádech si přendává hračky z ruky do ruky, pozoruje je a vkládá je do pusy. Sahá si na nožičky. Naučí se otáčet ze zad na bok a pak i na bříško. Otáčení opačným směrem se může naučit až později. Vleže na bříšku má na konci tohoto období natažené paže. V této pozici si dokáže sáhnout pro hračku, aniž by se překulilo zpět na záda.

7.–9. měsíc

V tomto období je dítko aktivnější při pohybu na zemi. Dokáže se otáčet kolem své osy, přetáčet se ze zad na bříško i zpět. Může se plazit po bříšku. Tuto dovednost některé děti ovládají a jiné ji ve svém vývoji úplně vynechají. Dítě se mezi 7. až 9. měsícem postupně dostává na čtyři, pohupuje se, učí se přenášet váhu dopředu a dozadu i do stran. V tomto období si děti často z pozice na čtyřech sednou a dokážou se i vsedě udržet. V tomto období často začíná i lezení po čtyřech. Pasivní posazování dětí není vhodné z důvodu možného poškození páteře. Dítě dobře ví, kdy si samo dokáže sednout, a právě tehdy to udělá.

10.–12. měsíc

Co umí dítě v roce. V tomto období děti lezou střídavě po čtyřech, dostávají se do vzpřímeného kleku. U opory se nakročením postaví a začínají obcházet kolem nábytku. Tato aktivita je pro děti velmi důležitá a může trvat i velmi dlouhé časové období, než se dítě pustí samo do prostoru a udělá svůj první samostatný krůček bez držení. Děti nevodíme za ruce ani jim nedáváme chodítka. Není to pro ně vhodné.

Každé dítě je jedinečné, a pokud je psychomotorický vývoj batolete mírně odlišný od uvedeného vývoje, není třeba se znepokojovat.

1. měsíc

Dítě v poloze vleže na bříšku jen na krátkou chvilku zvedne hlavičku. Reaguje pouze na silnější zrakové a zvukové podněty, a to pohybem celého těla.

2. měsíc

Vleže na zádech začíná zvedat nožičky. Při přitažení do sedu hlava ještě padá dozadu. V poloze na bříšku zvedá hlavičku nad podložku a chvíli ji udrží zvednutou. Začíná sledovat pohyb předmětu či pohybující se osobu. Krátce se usmívá na matku. Vydává slabé hrdelní zvuky.

3. měsíc

Pase koníčky, vleže na bříšku udrží hlavičku, opírá se o předloktí. Při přitahování do sedu již krátce udrží hlavičku (padá jen mírně dozadu). Sleduje dobře pohybující se hračku, živě na ni reaguje pohybem a broukáním. Snaží se uchopit pohybující se předmět. Prohlíží si ručky.

4. měsíc

Dítě hračku krátce uchopí. Nahlas se směje. Otáčí se za zvukem. V poloze na bříšku dobře drží hlavičku a opírá se o předloktí. Při přitažení do sedu hlavička již nepadá dozadu.

5. měsíc

V lehu na bříšku se opírá o dlaně, z lehu na zádech se začíná převalovat na bok a na bříško. Uchopíme-li dítě za ručky, začíná se přitahovat. Sahá po hračce a uchopí ji, hračku si prohlíží. Sleduje osoby kolem sebe, dokáže rozeznat laskavý a přísný tón řeči maminky.

6. měsíc

V lehu na bříšku zvedá ručky a nožky do výše, dokáže se převalit z bříška na záda, za podané prsty se přitáhne do sedu. Podržíme-li dítě v podpaždí, zapře nožky pevně o podložku. Žvatlá slabiky: ba, va, ma, pa, ta. Dokáže dobře přijímat stravu lžičkou.

7. měsíc

Dítě se samo posadí, udrží se na krátkou chvíli pevně ve stoji s oporou. Na konci 7. měsíce pase koně v poloze na kolenou, opřeno o dlaně. Překládá hračky z ručky do ručky. Dokáže rozeznat cizí osoby. Vyslovuje slabiky. Je schopno pít z hrníčku. Je schopno samostatně jíst například sušenku, žvýká pevná sousta, dává předměty do úst.

15. měsíc

Patnáctiměsíční dítě stojí samo delší dobu, postaví se samo bez přidržení, dovede dobře chodit, postaví na sebe dvě kostky, rozumí zákazu „nesmíš“, zná asi pět slov, dokáže napodobit některá zvířátka, pije samo z hrnečku.

18. měsíc

Dítě zvedne předmět ze země a neupadne. Vyleze na malou židli. Dovede těžkopádně utíkat. Navlékne na tyčinku kuličku. Jí rádo samo lžičkou, ale rozlévá.

Dítě 2 roky

Co by mělo umět dvouleté dítě: chodit po schodech bez držení, chodit po špičkách, uchopit tužku do prstů a ne do pěsti, hrát si mezi dětmi – ale ne s nimi. Začíná skloňovat a časovat, žádá si na nočník, během dne vydrží bez plen.

Dítě 3 roky

Vývoj dítěte ve 3 letech je o pohybu. Stojí chvilku na jedné noze, přeskočí provázek natažený asi 5 cm nad zemí. Opakuje krátkou povídku. Zašněruje si boty. Dokáže zazpívat jednoduchou písničku, řekne delší říkanku. Dokáže rozeznat základní barvy.

Dítě 4 roky

Dítě stojí na jedné noze, skáče do dálky s rozběhem, udělá kotrmelec. Nakreslí kruh, nakreslí lidskou postavu bez trupu (hlavonožec). Hodně se ptá. Vypráví delší povídku – často směšuje skutečnost s výmyslem. Obléká a svléká se s dopomocí. Velmi touží po pochvale, samo se hodně chlubí. Rádo kreslí a kresbu pojmenuje. Zachovávání čistoty již není problém, samo se umyje.

Dítě 5 let

Dítě se samo umyje a učeše. Pomáhá v domácnosti (při umývání nádobí). Řekne, jak se jmenuje a kde bydlí, kolik má roků. Pamatuje si melodii. Neplete si pojmy včera a zítra. Nakreslí reálnou postavu. Dětská artikulace mizí, řeč se již podobá řeči dospělých, výslovnost může být ještě s drobnými odchylkami. Při společných hrách se podřídí pravidlům. Rozezná pravou a levou ruku.

Mapa psychomotorického vývoje 1.–12. měsíc.


Opožděný psychomotorický vývoj

Pokud se děťátko nevyvíjí, jak by mělo, mluví se o opožděném psychomotorickém vývoji (centrální koordinační poruše). Jestliže se jedná pouze o opoždění bez známek narušení kvality vývoje, většinou děťátko potřebuje jen více času. Pokud však vývoj jeví i kvalitativní nedostatky, tak se podle nálezu mluví o lehké, střední a těžké centrální koordinační poruše.

Centrální koordinační porucha (CKP) u dítěte znamená odchylku ve správném pohybovém vývoji zejména v kojeneckém věku. Nejedná se o diagnózu, ale o část objektivního nálezu, který hodnotí pohyb dítěte. Pohyb dítěte v útlém věku je jedním z hlavních projevů správné funkce nervového systému, proto je jeho porucha důležitým příznakem v diagnostice možného postižení funkce nervového systému.

Z těžké poruchy CKP lze usuzovat jak na velkou pravděpodobnost špatného motorického vývoje, tak i na možnost patologického mentálního vývoje. Pokud však u novorozence diagnostikujeme lehkou CKP, můžeme ve většině případů očekávat minimální pravděpodobnost patologie motorického i mentálního vývoje. Novorozenec nemá vytvořeny morfofunkční předpoklady pro „zralou“ motoriku, a proto je jisté, že centrální koordinační porucha není v žádném případě přechodným stadiem k patologii, jsou-li dostupné správné pohybové stereotypy.

Včasná diagnostika CKP je velmi důležitá, jelikož schopnost dítěte naučit se správným pohybovým stereotypům klesá s věkem. Při včasném odhalení můžeme mnohé „zachránit“. Předpokládá se, že lze zachránit dítě od patologie, či u těžších forem postižení (například DMO) zajistit vertikalizaci dítěte.

Projevy:

  • dítě nereaguje na hlasité a světelné podněty trhnutím celého těla (nutné do 2. měsíce);
  • ruka je držena v pěst, paleček je v dlani, dítě není schopné prsty roztáhnout (3–4 měsíc);
  • nefixuje pohledem (4.–6. týden);
  • vleže na bříšku otáčí hlavu pouze na jednu stranu (nutné do 4. měsíce);
  • v období 6. měsíce není schopné se přetočit na bříško (v ideálním případě by dítě mělo být schopné se přetočit přes oba boky, pokud se přetáčí pouze na jednu stranu, nejedná se nutně o známku patologie; může se jednat pouze o funkční problém, který je však nutné také řešit);
  • dítě se přetáčí přes záklon hlavy a prohnutím celého těla, při zvedání do sedu neudrží hlavičku v rovině s tělem;
  • do stoje se přitahuje přes ruce, nenakročí si nožičkou;
  • stojí na špičkách, popřípadě po špičkách chodí.

Co dělat:

  • navštivte neurologa, pediatra či rehabilitačního lékaře a vyžádejte si konzultaci vývoje vašeho dítěte a zároveň fyzioterapeutický poukaz na rehabilitaci k fyzioterapeutovi;
  • navštivte fyzioterapeuta, který s vámi probere stav pohybového aparátu vašeho dítěte a domluví se s vámi na terapeutickém plánu;
  • choďte s dítětem co nejčastěji do kolektivu dětí, bude mít snahu od nich spoustu věcí odkoukávat a opakovat;
  • informujte se o správném zacházení s dítětem (nošení, klubíčkování) a dodržujte pokyny po celý den;
  • vyzkoušejte s dítětem hipoterapii, která velmi úspěšně pomáhá při opožděném psychomotorickém vývoji.

Chyby ve výchově

Výchova dětí není nic jednoduchého. Mezi zásadní chyby ve výchově patří:

  • Nezájem: Tato chyba je schopna zastřešit celou řadu ostatních. Pokud nemáte o vlastní dítě zájem, pak byste měli přehodnotit, proč jste si jej pořizovali. Dítě je starost a je nutné mu věnovat dostatečné množství pozornosti.
  • Vysoká míra tolerance: Největším problémem je nadmíra tolerance ze strany rodičů. Pokud vlastnímu dítěti dovolíme prakticky všechno, pak si můžeme být jisti tím, že bude prostě a jednoduše všechno dělat.
  • Vše nelze řešit domluvou: Rodiče jsou dnes ovlivněni takzvanou výchovou, jejímž základem je domlouvání. Tříletému anebo čtyřletému dítěti jednoznačně nedomluvíte. Jedno plácnutí přes zadek vše vyřeší rychle a efektivně.
  • Dítěti všechno koupíme: Pokud má dítě vše už v útlém věku, pak je logicky přesvědčeno o tom, že bude mít všechno i ve věku dospělém. To samozřejmě s největší pravděpodobností nebude pravdou.
  • Nevedeme dítě k pohybu: Spousta rodičů se dnes nesnaží vést dítě k pohybu. To je často pouze doma a při přebytečném příjmu jídla navíc nabírá na kilogramech, což samozřejmě není dobré.
  • Přespřílišné násilí škodí: Násilím nic nevyřešíte. Občasné plácnutí efekt má, ale s dalším násilím se to přehánět nesmí.
  • S dítětem si nehrajeme: Někteří rodiče si se svým dítětem nehrají, jelikož dle svých slov nemají čas. To není pravda. Na dítě byste si čas měli najít vždy.
  • Nezapojujeme dítě do běžných činností: Rodiče dítě nezapojují do běžných činností. Ideální je, když dítě pomůže s úklidem anebo mytím nádobí.
  • Dítě nemá kamarády: Za to, že dítě nemá kamarády, mnohdy mohou rodiče. Pokud jej nikam nepustí a nepomohou mu kamarády najít, pak je to špatně.
  • Nečteme dítěti pohádky: Pamatujete si, jak vám rodiče četli pohádky? Dopřejte je svým dětem také a nenechávejte je usínat bez nich.

Autor: © svevi
Foto:
© Sémhur

referenční odkaz

VINŠOVÁ, Světluše. Psychomotorický vývoj dítěte [online]. ČeskáOrdinace.cz, 2016-07-17. Dostupné online.




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 25 lidí.


Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články



Sitemap | RSS